… návrat k PUNKořenům!
Turnovská kapela De Bill Heads působí na české rockové scéně přes dvacet let. Za tu dobu se představila na mnoha velkých hudebních festivalech v Česku i na Slovensku, dlouhodobě je k vidění také na letních koncertech legendárních Tří sester a na svém kontě má prozatím čtyři studiová alba.
To poslední – s názvem Mockba Nostra – vyšlo před deseti lety. Fanoušci této veselé partičky ale rozhodně nemusí smutnit, protože nového materiálu by se mohli dočkat brzy. „Jde to možná trochu pomaleji, než bychom si přáli, ale chceme to mít pěkné. Myslím, že oproti minulým nahrávkám bude nová deska víc rozmanitější,“ říká v rozhovoru zpěvák Honza Havlíček, který stojí v čele kapely De Bill Heads od úplných začátků.
Na úvod musím položit povinnou otázku – co je u De Bill Heads nového? Přece jen, už je tomu nějaký ten pátek, co jsme spolu dělali rozhovor naposledy.
V současné době pracujeme na nových písničkách a tím pádem i na novém albu. Jde to možná trochu pomaleji, než bychom si přáli, ale chceme to mít pěkné. Na nových nahrávkách teď spolupracujeme s producentem Jardou Helešicem a musím říct, že jeho trpělivost a vstřícnost je až obdivuhodná. Myslím, že je to ten typ člověka, který i v té nejvypjatější situaci dokáže pořád mluvit takovým tím klidným katolickým hlasem. Velký sympaťák a fajn člověk. Zatím jsme představili tři nové kousky a já pevně doufám, že si najdou svoje místo v uších našich fanoušků… V nejbližší době bychom pak konečně měli být k poslechu také na Spotify a dalších podobných platformách.
Od našeho posledního rozhovoru se také výrazně proměnila sestava vaší kapely. Můžeš ve stručnosti prozradit, koho máš nyní na pódiu kolem sebe a každého z členů kapely nepatrně představit?
Od našeho posledního rozhovoru už pár let uplynulo, to je pravda, a trochu se mezitím změnilo obsazení naší party. Přišel a zase odešel bubeník Jirka Svoboda a bicí teď obsluhuje zkušený muž v nejlepších letech Petr Macek. Místo kytaristy Viktora Mlčkovského přišel a zase odešel Martin Volák a po něm se k nám přidal náš nynější mazlík a šikula Milan Bajer. Já se toho mikrofonu držím pořád – už od začátku – a stejnou dobu je tu i hlavní studnice našich kytarových riffů Tomáš Vilímek. Basu má ve svých rukou Víťa Vohnický, který si na hrb v posledních letech naložil i náročnou funkci odpovědného vedoucího, mimo jiné se stará také o všechny technické vymoženosti, které při vystoupeních používáme. Nedílnou součástí našeho spolku je poslední roky taky náš zvukař a především kamarád Víťa Brož. Když k tomu připočítám ještě našeho technika Matěje a Klárku, která se stará o merch, je to už docela slušně početná sestava.
Vnímáš nějakou zásadní změnu ve zvuku De Bill Heads díky aktuální sestavě? Jak se noví členové podepsali na současné tváři kapely?
Tak určitá změna s příchodem nových členů byla vlastně očekávaná. Musím říct, že způsob Petrovy hry na bicí mi hodně vyhovuje, osobně preferuju spíš přímočarý styl než obří sestavy bicích souprav. Někdy si říkám, že čím míň toho bubeník má, tím je to syrovější a pro mé ucho tak nějak říznější. Když o tom tak přemýšlím, asi Mácovi tajně nějaký ten bubínek ještě ztratím… Jinak jsme samozřejmě všichni pořád starší a tak už se nechceme tahat s těžkou aparaturou, proto jsme opustili obrovské aparáty a zesilovače za zády, kluci používají spoustu krabiček, co mají jména jako čínská zaklínadla a všichni jsme podlehli pohodlí In Ear monitorů. Snažíme se vždycky zahrát tak, aby byl spokojen posluchač i my sami, i z toho důvodu si u nás našly své místo také novější technologie. Zásadní změna ve zvuku je ale díky našemu zvukaři Víťovi. Vlastní zvukař je v podstatě nejdůležitější člen kapely.
Když už jsme u těch změn, můžeš porovnat kapelu De Bill Heads v době, kdy začínala, s kapelou De Bill Heads, která je nyní? V čem všem je jiná?
Změna je život a určitě se toto rčení nevyhnulo ani nám. V začátku to byla jedna velká improvizace, hodně nadšení a málo přemýšlení o čemkoliv. Když jsme šli točit první desku, byl to vlastně náš celý a kompletní repertoár a myslím, že i ty písničky na ní byly seřazené podle playlistu, co jsme tenkrát hráli na koncertech. Někdo ho měl zmačkaný ve futrálu od kytary a tak jsme ho použili. Bylo to tehdy hodně veselé, možná i trochu divoké. Faktem je, že jsme za ty roky trochu zvolnili a začali se na to všechno koukat jinak než ve dvaceti. Jsme už tak nějak uvědomělejší, ale pořád si rádi zazlobíme. Hraní na koncertech a festivalech nás baví a mě osobně hodně nabíjí. Užíváme si to pořád.
V poslední době jste se vydali cestou singlů. Ten nejnovější se jmenuje Escobar. O čem je a kdo s tímto námětem vlastně přišel?
Tak zrovna Escobara přinesl kytarista Vilda, když jsme se bavili o tom, že bychom zase mohli udělat nějakou svižnější věc. Vilda přišel nejdřív s muzikou, a když ze mě dlouho nevypadl kloudný text, napsal si ho doma u večeře sám. Nechci tím říct, že večeřel kokain, spíš při tom koukal na populární seriál o panu Escobarovi a nechal se inspirovat. Myslím, že jsme v něm probudili dřímající talent textaře. Před Escobarem jsme ale ještě stihli natočit klip k singlu Kameny a prach. Píseň má takové volnější tempo a text lehce koresponduje s naší věkovou kategorií. Mám ji rád. V rádiu se ale objevil taky další náš kousek s názvem Hadry kožený, což je zase jedna z těch veselejších písniček. Ještě musím zmínit, že jako sboristé nám při nahrávce vydatně vypomohli Buřt a Myšák z Walda Gangu a náš kamarád Bílák z kapely Ovčie Kiahne. Ten si ostatně znamenitě střihnul i roli komorníka v klipu pro Kameny a prach.
Jak máte v kapele rozdělené role? Kdo vlastně nejčastěji přichází s novými texty a kdo je obvykle podepsaný pod muzikou?
Muziku má na krku téměř bezvýhradně Vilda. Přijde, zahraje nápad, pohádáme se, jdeme si zakouřit a pak to nahrajeme, protože zjistíme, že tak blbé to zase není. Texty obstarávám v největší míře já, ale jak už jsem se zmínil, poslední dobou mi do toho Vilda začíná fušovat. Svůj díl na všem máme ale všichni. Je to vždy takové kolektivní dílko, ať už v různých nápadech, úpravách nebo aranžích.
Už tady zaznělo, že singlu Escobar předcházely další dvě písně, které jste před časem vypustili do světa. Znamená to, že nyní razíte jakousi „internetovou“ cestu, během které budete postupně přidávat písně na YouTube, a to až do té doby, než vyjde regulérní deska?
Asi se nedá tak docela říct, že bychom něco razili. Spíš je to tak, že doba jde kupředu a zatímco první deska vyšla kromě CD dokonce i na kazetách, teď už je CD jakožto nosič v podstatě něco jako fyzický suvenýr pro fanoušky a sběratele. Dokonce ani do aut už se dneska nemontují přehrávače a místo toho je tam rádio s dírou na flashku a bezdrátové připojení. Je to snadnější, pohodlnější, tak proč ne… Písničky budeme postupně dál zveřejňovat, ale fyzický nosič určitě taky vylisujeme. Na něm pak budou i věci, které se do té doby na internetu neobjeví. Jako takový bonus.
De Bill Heads 2020. Zleva: Tomáš Vilímek (kytara), Milan Bajer (kytara), Honza Havlíček (zpěv), Petr Macek (bicí) a Vítek Vohnický (baskytara)
Dokážeš už říct, jak bude deska v celku vypadat? Například, jakým tématům se na ní budete věnovat?
Myslím, že oproti těm minulým nahrávkám bude celkově víc rozmanitá. Objeví se na ní i věci v pomalejším tempu, na což možná nebyli naši posluchači doposud tolik zvyklí. Nechci toho moc vykecat. A taky ještě není všechno pohromadě.
Na svém kontě máte zatím čtyři alba, to poslední – Mockba Nostra – vyšlo před deseti lety, což je poměrně dlouhá doba. Čím to je, že si s novým materiálem dáváte tak na čas?
Prasečí lenost, tak by se to dalo nazvat. Ale ono je toho víc… Všichni máme děti, chodíme do práce, do toho řešíme takové ty věci okolo hypoték a jiné legrace, především ale nejsme profesionální muzikanti, které hudba dokáže uživit. Od jara do podzimu každý víkend někde hrajeme, já k tomu mám navíc ještě víkendovou práci na zápasech hokejových Bílých Tygrů a dělám reklamy do rádií… Času je prostě pořád míň, ale i přes to všechno se pořád snažíme dělat muziku. Letos už to ale dopadne a nového alba se určitě dočkáme.
Kterou z vašich desek máš nejraději? Vím, že to není úplně snadná otázka, ale zajímalo by mě, které z vašich alb považuješ po všech stránkách za nejlepší.
Je to snadná otázka. Nejraději mám album Mockba Nostra. Ty písničky mě pořád baví a na koncertech hrajeme asi nejvíc věcí právě z téhle desky.
Ačkoliv nyní nepanuje zrovna příjemná situace ve společnosti, tak všichni věříme, že zlé „koronavirové“ časy brzy pominou a vše se zase vrátí do normálních kolejí, což samozřejmě platí i o koncertování. Vaše společné turné s kapelou Doga bohužel ani nezačalo. Prozraď, jak na toto spojení došlo? Čím jste si s touto hardrockovou mašinou blízcí?
Kluky z Dogy potkáváme už spoustu let, a když jim teď navíc dělá managera náš dlouholetý kolega Pepa Havlíček, bylo tak nějak nasnadě si společně zahrát. Otázkou je, jestli to jarní turné skutečně začne, když je tady teď ta epidemie. Uvidíme. Ale už se řeší nové termíny, tak snad to dopadne.
Co dalšího vás letos čeká? A na co se opravdu těšíte?
Já osobně mám nejraději hraní na letních festivalech, na které se těším už hodně. Ale kdo ví, jak to letos všechno bude. Zatím je to taková nepříjemná nejistota. Určitě bych rád vypíchnul festival Chodrockfest nebo Keltskou noc v Harrachově.
Mimochodem, jak vnímáš tu momentální nelehkou situaci? Už ti chybí koncerty?
My jsme měli vyrazit na turné s Dogou až teď, v půlce března, takže zatím mi to ještě tak strašné nepřijde… Na všem je ale potřeba hledat i ty lepší stránky. Teď budeme mít alespoň víc času na dokončení nové desky, já se budu moct zašít na gauč, kde dodělám ještě pár textů. Bohužel momentálně kvůli karanténě ani nezkoušíme, ale snad se aspoň pořádně zrelaxujeme před letní sezónou. Věřím, že se ten malér s virem vytratí tak rychle, jako sem přišel. To je přání nás všech.
Spousta interpretů hraje svým fanouškům alespoň přes sociální sítě. Neplánuje De Bill Heads něco podobného?
O tom jsem zatím vůbec neuvažoval. Ale zrovna dneska jsem viděl nový rouškový šlágr skupiny Mirai, což mě utvrdilo v přesvědčení, že tohle asi dělat nechci. Myslím, že si raději zahrajeme až někde živě. Do té doby se ale určitě rád mrknu na streamy některých našich kolegů.
Tento rozhovor vyšel v rámci dlouho připravované série „… návrat k PUNKořenům“, kterou se autor Jakub Malovaný vrací ke svým tvůrčím začátkům. Opět vyzpovídal šestici kapel, která mu před dvanácti lety dala možnost, aby o ní mohl publikovat své vůbec první články. Postupně jste si tak mohli přečíst – každý týden v pondělí – rozhovory s kapelami TŘI SESTRY, SYNOVÉ VÝČEPU, M.Z.H., E!E, PLEXIS a DE BILL HEADS.
ČTĚTE TAKÉ:
Foto: Martin Paldus a archiv kapely De Bill Heads