… návrat k PUNKořenům!
Legendární kapela Tři sestry vstupuje už do své pětatřicáté sezóny, kterou odstartuje velmi unikátní a zcela jedinečnou koncertní šňůrou. Fanánek a spol. totiž vyráží na Vinyl Tour 2020, na němž zazní jenom písně z prvních tří „sesterských“ desek.
Řeč je o albech Na Kovárně, to je nářez, Alkáč je největší kocour a Švédská trojka, které vyšly v první polovině devadesátých let. Že půjde o něco mimořádného je jasné už nyní. Kapela se na toto turné, během kterého se vrátí ke svým kořenům, těší stejně, jako její fanoušci. „Z prvního alba sice většinu písní na koncertech běžně hrajeme, ale Alkáč a Švédi stále skrývají skvosty, které jsme víc jak dvacet let nehráli, nicméně za tu dobu pěkně uzrály, jako třeba Janova láska, Boule nebo Česká hospoda,“ usmívá se baskytarista a kapelník Tří sester Tomáš „Magor“ Doležal.
Vaše exkluzivní Vinyl Tour 2020 pomalu ale jistě klepe na dveře, startuje už 29. února v Peci pod Sněžkou. Kde se nápad, že sestavíte koncertní program pouze a výhradně z prvních tří desek Tří sester, zrodil? Čí to byl nápad?
Nápad je můj. K třicátému pátému výročí si dáme tenhle letitý dárek – návrat ke kořenům. A také obrazně zavřeme ústa těm „pravověrným“ fanouškům, kteří říkají, že Tři sestry už nejsou jako zamlada a nejlepší byly právě první tři desky… Tak doufám, že je všechny uvidíme v prvních řadách, dědky!
Zřejmě jste v rámci příprav na turné v posledních týdnech poslouchali tyto desky víc, než dost. Co ti během poslechu vašich dávných písní, které daly Třem sestrám pomyslnou tvář, běželo hlavou?
Nejen, že jsme je poslouchali, ale já ještě souběžně vybírám z archivu fotky a další artefakty pro naši novou Kovárnu, takže mám feedback přímo audio-video-stereo. Je to celkem hezké vzpomínání. (pozn.: V březnu bude opět slavnostně otevřen hostinec Na Staré kovárně, tentokrát se sídlem v Paláci Akropolis na pražském Žižkově.)
Překvapila tě nějaká z písní, ať už v dobrém či horším slova smyslu?
Jenom mile. Třeba z prvního alba většinu písní běžně hrajeme na koncertech, ale Alkáč a Švédi stále skrývají skvosty, které jsme víc jak dvacet let nehráli, nicméně za tu dobu pěkně uzrály, jako třeba Janova láska, Boule nebo Česká hospoda. Na ty se těšíme nejvíc.
Vzpomeneš si na moment, kdy vaše prvotina Na Kovárně, to je nářez, vyšla? Jak jsi tento třicet let starý okamžik vnímal? Byl jsi hrdý, že se to vůbec podařilo?
Jasně, bylo to moc fajn. První deska byla našlapaná tím lepším, co vzniklo za pět let existence souboru, a věřili jsme, že s ní uspějeme. Vzali jsme s bubeníkem Hadrem a harmonikářem Supem vinyly i pár cédéček a vyrazili je prodávat na Karlův most a Václavák. Prodali jsme jich fakt hodně a tržbu samozřejmě ihned propili.
Bylo těžké na první desku navázat? Přece jenom, Kovárna byla přijata ve všech ohledech velmi pozitivně a pro řadu fanoušků je dodnes nepřekonatelná.
Lehké to bylo v tom, že jsme měli pár věcí, které se na Kovárnu nevešly. Těžké pak tím, že bylo třeba dodělat asi polovinu písní. Tak vznikla třeba Zelená. Již zmíněná Janova láska byla původně spíš futro, ale dnes už to vidíme jinak. Jak krásně nazrála těmi třemi dekádami!
V čem je pro tebe druhé album Sester s názvem Alkáč je největší kocour zajímavé? Respektive jiné oproti vašemu studiovému debutu?
Snažili jsme se víc o umění a o studiovou práci.
První „sesterské“ období pak pomyslně uzavírá Švédská trojka, která se může pochlubit také celou řadou nesmrtelných písní, v čele s legendární Pijánovkou. U této desky vnímáš nějaký výrazný rozdíl oproti těm předchozím?
Tam jsme se vrátili od umění zase zpátky do ulic a hospod. S první částí vynalézání a natáčení nám pomohl zakládající kytarista Petr „Dachau“ Jírovec. Polovinu desky jsme pak nahráli naživo na koncertech, některé písně – například Balada – vznikly na pódiu a zcela spontánně. Tak se přirozeně a logicky uzavřela první éra souboru.
TŘI SESTRY 2020. Zleva: Franta Vrána (bicí), Ronald Seitl (kytara), Zdeněk Petr (kytara), Fanánek (zpěv), Supice (harmonika), Jaroušek (saxofon a klarinet), Ing. Magor (byskytara)
Pokud se nepletu, tak na Švédskou trojku jste chtěli udělat i píseň s Karlem Gottem, mám pravdu?
My jsme za ním byli už před Kovárnou a nabídli mu Budapešť, ale on to roztomile odmítl s tím, že je víc na tu kantilénu. Tak jsme mu aspoň poslali naši verzi písně Kávu si osladím. Asi po patnácti letech jsme se potkali a Karel na ono setkání s láskou vzpomínal. Moc jsme se nasmáli.
Nakonec tam máte alespoň duet s Danielem Landou a na předchozí desce dokonce zpívá Petr Janda. V těchto případech se dá mluvit o plánované spolupráci, nebo to vždy vyplynulo spontánně?
„Bé“ je správně. Krámy jsem napsal já, ale zpívat je nechtěl, tak Petr rád zaskočil. Natáčení klipu u něho na zahradě bylo taky zábavné. A duet Fanánka s Landou vymyslel bubeník Hadr.
Tři zmíněná alba vyšla v rozmezí tří let a ani jedno neobsahuje méně jak patnáct písní. Skládalo se vám v té době jednodušeji? Přistupovali jste k tvorbě jinak, než je tomu dnes?
Tehdy to bylo výrazně horší. Málo času a moře piva. Tlak od fanoušků a vydavatele. A taky, jak jsem už zmínil, první deska a půlka druhé vlastně vznikaly pět let.
Jak velký vliv měli na tehdejší tvorbu členové kapely Nikotýn, Hadr nebo Sup I., kteří bezpochyby patřili k pilířům Sester v první půlce devadesátých let?
Zásadní. Nikotýn jakožto kytarista skládal spolu se mnou většinu hudby. Sup taky přispěl muzikou a k tomu několik textů spáchal sám nebo společně s Fanánkem. Hadr byl výborný a velmi cílevědomý producent a v tandemu se mnou se nám koncepce alb tvořila překvapivě snadno.
Je pro vás nyní náročné oprášit písně, které jste léta letoucí nehráli?
Pro mě je to čirá radost. Trochu hůře jsou na tom kytaristi, kteří se musejí přizpůsobovat Nikotýnovu způsobu hraní.
Jaký klíč jste při sestavování playlistu na jarní turné zvolili? Je logické, že se nedostane na všechny pecky, určitě ale zazní několik věcí, které fanoušci doposud neměli možnost na koncertech slyšet.
Vlastně ještě nevíme… V předvýběru zkoušíme asi pětačtyřicet věcí, z nich cca osmatřicet až čtyřicet na Vinyl Tour zazní.
Už to tady padlo, letos oslavíte pětatřicet let a blížící se turné je skvělým startem oslav. Co dalšího pak připravujete na letošní rok, ve kterém Tři sestry vydatně zapijí půlkulatiny?
Hned pár dní po skončení Vinyl Tour, ve třetím květnovém týdnu, se moc těšíme na tradiční narozeninový večírek v Braníku, který tentokrát poctí svojí přítomností kromě stálic typu Visací zámek, Doctor P.P. či E!E také naši kamarádi Mňága a Žďorp, Alkehol nebo Vypsaná fiXa. A na formátu následného letního open-air tour se mnoho měnit nebude. Prostě pěti až šesti hodinový večírek se spoustou muziky a piva. A mezitím proběhnou samozřejmě Barvy léta v Poděbradech i Keltská noc v Harrachově.
Z kapely poslední dobou tryská pohoda a velmi příjemná atmosféra. Přesto všechno, když už si tak vzpomínáme, nezasteskne se ti někdy po těch začátcích a době na přelomu let osmdesátých a devadesátých, kdy se Tři sestry na tuzemské hudební scéně teprve rozkoukávaly?
Ani ne. Leckdy to byl boj o život. Ale sranda je v kapele pořád.
Tento rozhovor vyšel v rámci dlouho připravované série „… návrat k PUNKořenům“, kterou se autor Jakub Malovaný vrací ke svým tvůrčím začátkům. Opět vyzpovídal šestici kapel, která mu před dvanácti lety dala možnost, aby o ní mohl publikovat své vůbec první články. Dále se ještě můžete těšit – každý týden v pondělí – na tyto kapely: SYNOVÉ VÝČEPU, M.Z.H., E!E, PLEXIS a DE BILL HEADS.
Foto: František Ortmann a archiv kapely Tři sestry