… návrat k PUNKořenům!
Litoměřická kapela Synové výčepu patří bezmála už třicet let ke stálicím na české punkové scéně. Dlouhé roky byl vůdčí osobností této formace nespoutaný živel František Sahula, po jehož boku stál hlavně kytarista Rosťa Cerman.
A právě Cerman převzal po Sahulově tragické smrti v roce 2008 otěže a kapelu dál s chutí táhne kupředu. Odkaz Františka Sahuly šíří Synové výčepu stále, avšak hlavně pořád tvoří nové písničky. Zatím jejich poslední deska Sláva, nazdar, výčepu! vyšla před dvěma lety. „Jsou tam písně vyprávějící o situacích, které jsme tady na severu Čech zažili. Inspirace vždycky nějak přijde, stejně jako zase na měsíce zmizí,“ říká v rozhovoru kapelník Synů výčepu Rosťa Cerman s tím, že na desce je dokonce použitý i jeden text samotného Sahuly.
Od okamžiku, kdy jsme spolu dělali rozhovor naposledy, uplynulo mnoho času. Co je aktuálně u Synů výčepu nového?
Momentálně jedeme napříč celou republikou „Inseminace výčepu túr“, a to společně s Inseminační stanicí a dalšími hosty. Všechny podrobnosti jsou na našem Facebooku a webu. Jinak jsme relativně zdraví a taky plní hracího elánu i chuti na pivo a večírky.
Od našeho posledního rozhovoru se taky obměnila sestava. Nejenže s kapelou ukončil spolupráci frontman Tří sester Lou Fanánek Hagen, ale ke změnám došlo i na jiných muzikantských postech. Můžeš prozradit, jak aktuálně složení Synů výčepu vypadá?
Momentálně takto: Rostislav „Řízek“ Cerman – kytara, zpěv, Pavel „Žmulín“ Musil – basa, zpěv a Radim „Tůča“ Tuček – bicí, sbor.
Když už jsme vzpomněli Fanánka, tak se musím zeptat, jak na období, kdy v kapele zpíval, vzpomínáš?
Jó, bylo to pěkné a hlavně zachraňující. Možná, že bychom to tenkrát – po Sahulově smrti v roce 2008 – rozpustili, nebýt jeho. Kdoví…
Bylo pro tebe těžké, převzít právě po Fanánkovi pěveckou štafetu? V podstatě po letech vedle Františka Sahuly a zmíněné výpomoci Fanánka, jsi najednou v čele kapely zůstal sám.
Bylo to spíš zavazující. Jsou to přeci jen „čeští otcové punku“, kdy jeden má hlas hrdelní, druhý zase silný řvoucí a vysoký.
Jsou tomu dva roky, co vyšlo vaše zatím poslední album s názvem Sláva, nazdar, výčepu! Jak se na tento počin s odstupem času díváš?
Tak, jako na všechno, co jsem kdy udělal. Jeden den se mi líbí nějaká písnička a druhý den zase úplně jiná písnička. Nakonec se mi třeba nelíbí žádná, pak zase všechny dohromady. Ovšem ono je to CD spíš takové demo. Nahráli jsme ho na zkušebně, kdy nám následně nepříliš dobře nabraný zvuk upravil Michal Šenbauer z kapely České srdce.
SYNOVÉ VÝČEPU 2020. Zleva: Rosťa “Řízek” Cerman (kytara), Pavel “Žmulín” Musil (baskytara), Radim “Tůča” Tuček (bicí)
Co je hlavním tématem této desky? Kde jsi bral inspiraci při skládání?
Jsou tam písně vyprávějící o situacích, které jsme tady na severu Čech zažili. Inspirace vždycky nějak přijde, stejně jako zase na měsíce zmizí. Jeden den uděláš třeba pět nebo šest skic a pak týden nic…
Využili jste na desce ještě něco z umělecké pozůstalosti Františka Sahuly, nebo veškeré jeho texty a nápady jsou použity na předchozí nahrávce s názvem Miluáju chána.
Je tam Frantův text v písni Černý slunce, který napsal tenkrát pro naši bývalou kapelu Please don’t Care. Píseň jsme oprášili a použili… Ale třeba text k písni Synové jsou tady napsal Tomáš, zpěvák z Inseminačky, a text k písni Santa Klaus napsal pro změnu Jirka „Cikán“ Lanský z kapely Anarchuz.
Překvapilo mě, že lidé mnohdy ani netuší, že Synové výčepu stále hrají. Spousta z nich je má zafixované pouze a jedině po boku Františka Sahuly a s jeho odchodem pro ně vlastně „odešla“ i kapela. Není pro tebe někdy až svazující ta věčná Sahulova „přítomnost“?
Je to spíš zavazující. Sahula s námi hraje na každém koncertě, a to skrz své texty a akordy. Za ta léta bez jeho přítomnosti jsme ale písně lehce přizpůsobili našemu současnému syrovějšímu zvuku a mému měkčímu a spíše na dechu posazenému hlasu. Synové byli i za Sahuly klubová kapela a v tom více méně pokračujeme. A podle zájmu o naše vystoupení si myslím, že o nás lidé celkem vědí.
Už brzy budete k vidění na blížícím se Vinyl Tour kapely Tři sestry, se kterou dlouhodobě spolupracuješ. Jak se těšíš na tuto jedinečnou šňůru, která bude svým způsobem výjimečná?
Těším se moc. Není pro muzikanta víc, než si zahrát před plným publikem, což Tři sestry zaručují nejen tím, že jsou legendami, ale i tou pestrobarevností jejich písniček.
Neláká tě, vzhledem k tomu, že Sestry budou tentokrát hrát písně pouze ze svých prvních tří desek, oprášit i nějaké prastaré pecky Synů výčepu, které fanoušci nikdy naživo neslyšeli?
Víš, že jsem nad tím ani nepřemýšlel? Nevím… Spíš nějaké písně na chvíli uspíme, abychom mohli probudit ty, které jsme dlouho nehráli.
Jaké jsou další plány Synů výčepu na letošní rok? Co všechno připravujete?
My jsme lidoví muzikanti, takže naše plány na letošek jsou převážně živá vystoupení. Máme jich v kalendáři hodně, aktuálně kolem pětačtyřiceti, a bohužel z časových důvodů musíme i odmítat, což mě netěší. A co připravujeme? Hlavně připravujeme naše tělesné schránky, aby se do nich vešlo všechno to, co na šatnách, v barech či hospodách dostaneme.
Tento rozhovor vyšel v rámci dlouho připravované série „… návrat k PUNKořenům“, kterou se autor Jakub Malovaný vrací ke svým tvůrčím začátkům. Opět vyzpovídal šestici kapel, která mu před dvanácti lety dala možnost, aby o ní mohl publikovat své vůbec první články. Dále se ještě můžete těšit – každý týden v pondělí – na tyto kapely: M.Z.H., E!E, PLEXIS a DE BILL HEADS.
ČTĚTE TAKÉ:
Foto: Jan Cyterák a archiv kapely Synové výčepu