… návrat k PUNKořenům!
Představovat punkovému publiku kapelu E!E je naprosto zbytečné. Nicméně jen potřeba zmínit, že tato příbramská formace je od roku 1987 na jedné nepřetržité koncertní šňůře a odjakživa se taky drží svého hesla „nic novýho nerozjíždět“. A ani letos tomu v obou případech nebude jinak.
Legendární „Éčka“ budou samozřejmě i nadále objíždět všechny kouty naší země a těšit své příznivce svými osvědčenými a časem prověřenými hity. Kdo by ale čekal, že pánové vstoupí do další koncertní sezóny s novým hudebním materiálem, bude možná zklamán. „Bohužel, momentálně není čas, soudnost a ani žádné extra nápady,“ říká v rozhovoru zcela upřímně Bořek, zpěvák kapely E!E, která mimochodem už 13. března vyráží společně s Visacím zámkem na turné ANARCHIE A TOTAL CHAOS.
Už je to nějaký ten pátek, co jsme spolu dělali rozhovor, proto se hned na úvod zeptám, co je ve vaší kapele nového?
V podstatě nic zásadního… Jenom s námi pravidelně hraje hostující kytarista Robin Davídek z kapely Doctor P.P., a to místo našeho původního kytaristy Bakči (pozn.: Petr „Bakča“ Bakalerov, zakládající člen kapely E!E, zemřel v roce 2013). A jelikož se nám stále nedaří dát dohromady materiál na celou desku, alespoň se můžeme pochlubit natočením dvou písní, tedy singlu, k třicátému výročí kapely, které jsme oslavili v roce 2017. A pozor, k třiatřiceti letům naší existence letos vychází live CD s názvem Furt živjE!E, které bylo natočeno na Rock Festu v Březnici v roce 2010, samozřejmě ještě s Bakčou.
Vy jste stále na jednom nekonečném turné. Pořád vás to baví, hrát víkend co víkend?
Určitě! Minulý rok jsme si udělali o něco víc volna a přiznám se, že to bylo nějaké divné, sedět o víkendu doma… (úsměv)
Ptám se tak trošku záměrně, protože na jednom velkém tahu jste už víc jak třicet dva let a ne každý by takový zápřah zvládl.
Co na to říct? Snad jen, že alkohol dělá z lidí E!E… (smích)
Co vás žene neustále kupředu?
Mládí! (opět smích)
Jak už jsi zmínil, třicáté výročí jste oslavili vydáním dvou singlů. O čem vlastně jsou?
On je to spíš jeden singl, který nese název „30 let panknrolu a chlastu!“, ale obsahuje dvě věci – Zlitej sem jak hovado a Pank´n´roll. A o čem písně jsou? Samozřejmě o chlastu a o punku i rock’n’rollu. (úsměv)
Inspirovala vás při vzniku těchto písní nějakým způsobem i vzpomínka na kytaristu Bakču, který už téměř sedm let není mezi námi?
Do toho jsme ho tentokrát nezatahovali. Ale rozhodně na něho vzpomínáme. A hodně. Vždyť na něho myslíme společně s fanoušky na každém našem koncertě.
Co se ti dneska vybaví na první dobrou, když se vysloví jméno tohoto punkového indiána?
Výjimečný a naprosto svůj člověk.
E!E 2020. Horní řada zleva: Roman “Spejbl” Vojtíšek (bicí), Petr Stawarz (kytara, zpěv). Spodní řada zleva: Petr Mottl (baskytara), Robin Davídek (kytara) a Bořek Řehoř (zpěv)
Už jsme naťukli vaši skoro třiatřicetiletou jízdu na punkových pódiích. Čeho si za ty roky nejvíc ceníte? Co je pro kapelu E!E největším úspěchem?
Víš, my nemáme a nikdy jsme ani neměli nějaké ambice. Největším úspěchem je, že ještě žijeme a fanoušky pořád bavíme.
A udělali byste zpětně něco jinak? Našel by se ve vaší historii krok vedle?
Krok vedle? To byli veškeří rádoby „manažeři“.
Váš koncertní playlist je roky takřka neměnný. Neláká vás oprášit koncertní set, třeba o zmíněné výroční singly?
My jsme je už samozřejmě hráli. Nicméně lidi chtějí stejně slyšet hlavně ty staré a osvědčené fláky, s tím nenaděláš nic. A přitom do času, který máš vymezený na hraní, je ani zdaleka nemůžeš nasázet všechny… Repertoár samozřejmě různě obměňujeme, ale zásadní věci tam musíš prostě nechat. Přes to nejede vlak.
Když se bavíme o nových písních – dočkáme se alespoň v budoucnu, když už ne letos, nějaké vaší další nahrávky, nebo v tomto případě platí heslo „nic novýho nerozjíždět“ dvojnásobně?
Nic novýho nerozjíždět bych v tomto případě říkal nerad, ale pravda je, že se už pár let dohadujeme a přesvědčujeme o tom, že musíme taky do zkušebny a něco přece jen vytvořit. Jenže každý z nás bydlí jinde, o víkendech jezdíme chlastat po republice – to hraní je jen takový bonus, jakási třešnička na dortu – a v týdnu má každý svoji práci či zaměstnání, takže se nám to prostě nějak nedaří. Bohužel. Ale nikdy neříkej nikdy…
Tento rozhovor vyšel v rámci dlouho připravované série „… návrat k PUNKořenům“, kterou se autor Jakub Malovaný vrací ke svým tvůrčím začátkům. Opět vyzpovídal šestici kapel, která mu před dvanácti lety dala možnost, aby o ní mohl publikovat své vůbec první články. Dále se ještě můžete těšit – každý týden v pondělí – na tyto kapely: PLEXIS a DE BILL HEADS.
ČTĚTE TAKÉ:
Foto: Josef Soukup a Petr Tibi