PODPALUBNÍ DENÍK: 25
Frontman dnes už legendární zlínské kapely Premier Jarda Bobowski cestovatelské choutky sice nikdy neměl, nicméně odjakživa obdivuje opravdové dobrodruhy, které vůně dálek láká. Proto se není čemu divit, že pozorně sleduje počínání Expedice Z101.
Ta aktuálně jede Afrikou ve stopě pánů Hanzelky a Zikmunda. „Strašně tomuto projektu fandím. Vždyť Tomáš Vaňourek a Linda Piknerová se vydali na cestu, která není snadná za žádných okolností, nemluvě o současné situaci, která člověku na klidu příliš nepřidá,“ má jasno zpěvák a kytarista, který v devadesátých letech nazpíval ikonický hit Hrobař a patřil k hlavním hvězdám na tuzemské hudební scéně.
Jardo, jaký je tvůj vztah k cestování?
Řekl bych, že není úplně rozvinutý… (smích) Přiznám se, že cestování v krvi příliš nemám, což by jasně dokázal i pomyslný výčet mnou navštívených zemí – nebylo jich mnoho. Jsem spíš domácí typ, mám rád rodný Zlín, a vlastně si ani nedovedu představit, že bych třeba dlouhodobě žil někde jinde. Všechny skutečné cestovatele a dobrodruhy, kteří se seberou a jedou do neznáma, hluboce obdivuji.
Dokážeš říct, proč může být pro člověka cestování lákavé a zajímavé?
Určitě se každému, kdo na nějakou tu delší cestu vyrazí, obrovsky rozšíří obzory. Je dobré vidět, jak se žije jinde, je dobré poznat cizí kulturu a udělat si o dané zemi pravdivý obrázek. Řekl bych, že je to podobné jako s knihami – čím víc jich přečteš, tím víc jsi člověkem. A říkám to i přes skutečnost, že v cestování, jak je patrné, mám opravdu značné mezery.
Která ze zemí, které jsi doposud navštívil, tě uchvátila nejvíc a proč?
Pravděpodobně Řecko, kde jsme byli párkrát na dovolené. To bylo to skvělé. Nicméně zmínit musím i Chorvatsko, které mám fakt rád, ačkoliv se to někomu může zdát třeba divné. Určitě bych se nebránil nějaké malé chatičce v blízkosti Jaderského moře. A mám rád i hory – takové dolomity v Itálii, to je paráda… Mimochodem, můžu se ti pochlubit svým doposud největším cestovatelským zážitkem?
Můžeš. Povídej.
Rád bych vypíchl jednu ze zásadních cest, kterou jsem ve svém životě absolvoval a opravdu nikdy na ni nezapomenu, nejenom z toho důvodu, že byla neskutečně dlouhá. Bylo mi asi deset let a společně s rodiči, sestrou a babičkou jsme ve starém žigulíku vyrazili ze Zlína přes Ukrajinu až na Krym. Dovedeš si to představit? V autě jsme strávili snad pět dní. Byla to neuvěřitelná cestovatelská anabáze… (smích)
Tomu věřím a představit si to dovedu jen stěží. Prozraď, kam by ses rád v budoucnu vydal? Jaká oblast nebo země tě láká?
Tak nějak mám pořád v hlavě Irsko, to mě láká velmi. Znám ho zatím jenom zprostředkovaně skrze synovce, který tam žije, avšak věřím, že se do této země jednou podívám doopravdy. A poznám ho důkladně.
Obraťme list. Co se ti vybaví, když se vysloví jména cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda?
Okamžitě se mi vybaví knihovna mého dědečka, který byl houslistou v olomoucké opeře. Pravidelně jsem za ním jezdíval na prázdniny a pokaždé jsem onu knihovnu strašně obdivoval. Vlastně i díky ní jsem byl tak vášnivý čtenář… A proč to říkám… Děda měl v knihovně mimo jiné snad kompletní sbírku knih, které pánové Hanzelka se Zikmundem napsali. Pamatuji si, že jsem si v těch knihách často listoval a dokonce jsem měl i jednu fakt hodně oblíbenou – miloval jsem Lovce lebek, přišli mi tehdy jaksi nejzajímavější. (úsměv)
Co ti na příběhu pánů Hanzelky a Zikmunda přijde nejzajímavější?
Pravděpodobně to, že měli tak neuvěřitelnou odvahu, díky které dokázali velké věci. Pro mě osobně to jsou zcela bez debat dobrodruzi s velkým „D“.
Měl jsi někdy tu čest, potkat se s Miroslavem Zikmundem?
Osobně jsem s ním nikdy nehovořil, avšak jednu pěknou vzpomínku na něho přece jenom mám. To bylo před lety, když měl ve zlínském divadle přednášku spisovatel a záhadolog Erich von Däniken. Tenkrát jsem na tu přednášku šel se svým tátou, a hádej, kdo seděl pár řad před námi? Ano, pan Zikmund. Pamatuji si to velmi dobře hlavně z toho důvodu, že během večera neváhal a pokládal samotnému Dänikenovi hned několik otázek, což bylo celkem zajímavé… (úsměv)
Odkaz značky H+Z momentálně připomíná a taky rozšiřuje Expedice Z101 v čele s Tomášem Vaňourkem. Co na to říkáš?
Strašně tomuto projektu fandím. A jak už jsem zmínil na začátku našeho povídání, dobrodruhy jako je Tomáš Vaňourek a Linda Piknerová skutečně obdivuji. Vždyť oni se vydali na cestu, která není snadná za žádných okolností, nemluvě o současné situaci, která člověku na klidu příliš nepřidá. Tak nějak si říkám, jestli to v ledasčem neměli Hanzelka se Zikmundem i snazší. Těžko říct, nepřísluší mi to jakkoliv srovnávat, ale jedno je jisté – Tomáš a Linda jsou opravdu odvážní lidé, kterým držím palce a přeji si, aby si splnili vše, po čem touží a hlavně se nám ve zdraví vrátili domů.
Na speciální zdravici od Jardy Bobowského se můžete podívat TADY!
ČTĚTE TAKÉ:
PODPALUBNÍ DENÍK!
(Rozhovory, reportáže, videa, fotografie… Zkrátka, všechno, co potřebujete vědět o Expedici Z101!)
Foto: Michal Pastorek