Zdeněk Julina je se zlínským divadlem spjatý už více jak dvacet let. Diváci si tohoto charismatického herce zamilovali díky jeho všestrannému talentu, který uplatňuje jak ve vážných inscenacích, tak i ve vděčných komediích. Momentálně si užívá roli drsného chlápka v ryze chlapském Testosteronu a pomalu se připravuje na zkoušení Hamleta.

Městské divadlo Zlín opouští velmi výrazná tvář mladé herecké generace. Po téměř pěti letech se musíme rozloučit s Vojtěchem Johaníkem, který bude od září patřit ostravskému Divadlu Petra Bezruče. Věčně pozitivně naladěný herec se zlínskému divákovi představil dvěma desítkami rolí.

Do konce utkání zbývalo dvanáct minut. Po zakázaném uvolnění se vhazovalo v ruském pásmu. Patera vyhrál buly, Procházka posunul Svobodovi a ten vypálil pod víko. „Tak přece jen existuje spravedlnost,“ křičel komentátor Vichnar a s ním snad celý český národ u televizních obrazovek.

Umělecký soubor zlínského divadla prošel hned několika změnami. Nejenže se začátkem aktuální sezóny nastoupil nový umělecký šéf a zároveň i mladý herec. Změna nastala také na pozici dramaturga, když Kateřinu Menclerovou nahradila Katarína Kašpárková Koišová.

Je to neuvěřitelných pětatřicet let, co se na jevišti zlínského divadla objevila vůbec poprvé Helena Čermáková. Tato charismatická a laskavá dáma, nepřehlédnutelná herečka a skvělá šansonová zpěvačka na něm ztvárnila desítky dramatických rolí, z nichž jednoznačně vyčnívá například Kostelnička, Klytaiméstra či Júdit, za kterou dostala v roce 1999 Cenu Thálie.

Někdo odchází a někdo naopak přichází. Tak to chodí v životě, ale i třeba v divadle. Zlínský herecký soubor posílil mladý a talentovaný Matěj Štrunc, který nahradil Tomáše Davida. A náhrada je to vskutku adekvátní. Matěj v sobě skrývá kromě hereckého nadání také velké muzikantské schopnosti, zpívá a málokterý nástroj je mu cizí.

Nová éra začíná. Patrik Lančarič se již zabydlel ve své kanceláři a převzal tak vedení nad uměleckým souborem zlínského divadla. Lepšího šéfa si herci snad ani přát nemohli. Slovenský rodák je totiž ostřílený režisér s evropskými zkušenostmi. Úspěšně se věnuje nejen divadlu, ale také filmu a rozhlasu.

Hana Mikolášková je doposud jediná dáma, která měla tu čest šéfovat uměleckému souboru Městského divadla Zlín. Za pět let ve funkci toho dokázala hodně. Mimo jiné vytvořila nepřehlédnutelnou stopu hudebního divadla a stmelila místní kolektiv. Do souboru vrátila pohodu, ze které plyne mnoho úspěchů a projektů nad rámec povinností.

Dobrý dramaturg je v divadle potřeba stejně jako dobrý herec. Aniž byste to možná tušili, tato „neviditelná“ osoba ovlivňuje celou řadu věcí. Ptáte se jakou? Přečtěte si rozhovor s Kateřinou Menclerovou, mladou dramaturgyní Městského divadla Zlín.