Vrcholem letošního ročníku rodinného festivalu Holešovská Regata bude zcela jednoznačně koncert Vojty Dyka a B-Side Bandu. Bravurní zpěvák a úspěšný orchestr vezmou návštěvníky zahrad holešovského zámku do stylového baru.

Podávat se bude pestrý koktejl, provoněný starými peckami, ale také novinkami, které B-Side Band zařadil do svého repertoáru v rámci letošního turné, na němž oslavuje deset let.

„Atmosféra baru mě baví a taky mě baví objevování dalších možností stage. Líbí se mi, že nejde jen o klasické koncertní pódium. Ono se z toho našeho vystoupení opravdu vždycky stává tak trošku divadlo,“ usmívá se charizmatický pěvec a showman Vojta Dyk, který s B-Side Bandem spolupracuje pět let a mimo jiné se objevuje i v několika písních na nové desce, kterou si brněnský orchestr nadělil ke svému výročí.

Vojto, schválně, co se vám vybaví, když se řekne Holešovská Regata?

Momentálně se mi vybaví datum 17. června, což je den, kdy na Regatě hrajeme. Jinak moje dosavadní setkání s Holešovskou Regatou vždycky vypadalo tak, že mi pořadatelé zavolali, zda tam nemůžeme hrát a nikdy to bohužel nevyšlo. Až letos. (úsměv)

Na koncertní pódia jste se s B-Side Bandem vrátili na jaře, a to ve velkém stylu. S novým stage designem evokujícím návštěvu baru i s novým našlapaným repertoárem. S čím přijedete do zahrad holešovského zámku? Na co se můžeme těšit?

Naše scéna je opravdu výpravná a mnohdy se na pódia ani nevejde celá. Dobrou zprávou však je, že na Regatě bude. Když jsme koncerty připravovali, tak jsem si vymyslel, že bych chtěl na stagi krásný dřevěný bar, ve kterém by se opravdu rozléval alkohol, a ono se to podařilo. Scéna je navíc i trošku divadelní a díky tomu nám tak nabízí další možnosti. Uvidíte na Regatě…

Proč vás napadl zrovna bar?

Protože jsem alkoholik… (smích) Ne, dělám si samozřejmě legraci. Baví mě atmosféra baru a taky mě baví objevování dalších možností stage. Líbí se mi, že nejde jen o klasické koncertní pódium. Ono se z toho našeho vystoupení opravdu vždycky stává tak trošku divadlo, respektive něco mezi koncertem a představením.

Najde se nějaký zásadní rozdíl mezí tím, když na festival přijedete s pětičlennou kapelou a když přijedete s dvacetičlenným orchestrem? S nadsázkou bych řekl, že jenom samotné zvučení tolika muzikantů musí trvat déle než koncert samotný.

To určitě ne, protože už máme dopředu všechno nastavené a ve výsledku je to vlastně stejné, jako s pětičlennou kapelou. Tým lidí, který kolem sebe máme, je natolik profesionální, že mnohdy stačí jenom zasednout a hrát. Pro mě osobně v tom taky žádný rozdíl není. Já si užívám každý koncert a je jedno, jestli mám za zády orchestr, nebo vystupuji a cappella (pozn.: bez doprovodu hudebních nástrojů).

V čem podle vás spočívá největší kouzlo festivalů? Čím jsou vám blízké?

Baví mě potkávat kamarády z jiných kapel, které si navíc můžu i poslechnout, na což ve většině roku bohužel nemám čas. Taky mě baví samotná atmosféra v backstagi, protože to je opravdu velmi zvláštní disciplína. S těmi kamarády, které jste skutečně dlouho neviděl, si musíte říct neuvěřitelné množství věcí za naprosto krátký čas… (smích) Dále pak vnímám publikum, pro které hrajeme, protože na festivalech je různorodější a promíchanější. Pod pódiem nestojí jenom lidi, kteří přišli na vás, ale právě díky tomu vás mohou objevit.

B-Side Band letos slaví desáté výročí a vy s ním vystupujete již několik let. Vaše spolupráce je obrovsky sledovaná a zcela právem sklízíte úspěch za úspěchem. Vraťme se však na začátek. Co vás svedlo dohromady?

Telefonát bandleadera a trumpetisty Josefa Buchty. Jednoho dne mi zavolal, mě to zaujalo a začali jsme spolupracovat. Postupem času jsme logicky přemýšleli, kam bychom tu spolupráci mohli posouvat dál. Pepu napadlo, že bychom oslovili i nějaké zahraniční hvězdy, což se mi zdálo v podstatě nemožné, jenže oni skutečně různí držitelé cen Grammy, jako například New York Voices nebo Kurt Elling, přijeli a hráli s námi. Pepa si zkrátka v dobrém slova smyslu troufá, což umí v této branži málokdo, a to je mi na něm sympatické.

S brněnským orchestrem za zády jste vyrostl v naprosto suverénního jazzmana, avšak zdaleka se nevymezujete pouze tomuto žánru. Podle čeho si vybíráte písničky, které budete s B-Side Bandem zpívat?

Musím říct, že výběr probíhá velmi svobodně, a když už za mnou přijde s nápadem někdo jiný, tak si písničku stejně upravím podle sebe, aby se mi dobře zpívala. Když se mi dobře nezpívá, tak ji nehrajeme. Nehledě na to, že máme i dost svých autorských písní, ze kterých nejspíš brzy připravíme novou desku.

Vy jste začínal zpívat v dětském sboru, zástupy fanynek jste si užil se skupinou Nightwork, zpěv na divadelních prknech jste si vyzkoušel například v lyrikálu Kudykam a nyní záříte po boku B-Side Bandu. Tak mě napadá, zda máte ještě vůbec nějaký nesplněný hudební sen.

Minulý rok jsme s Pepou Buchtou zorganizovali Bernsteinovu legendární scénickou Mši, což byl jeden z mých hudebních snů, který se splnil. Přiznám se, že bych si moc přál, abychom ji ještě hráli. Je za tím spousta tvrdé práce a hráli jsme ji zatím jenom desetkrát (pozn.: Vojta Dyk se ujal hlavní role kněze Celebranta). Momentálně sháníme peníze na to, aby se mohla opět uvádět. Další z těch snů, který si však „plním“ už asi deset let, je dát dohromady vlastní kapelu, a to menší, než je B-Side Band. V této vysněné kapele by měl být velký podíl mé tvorby, chtěl bych být jejím hnacím motorem. Dávám si ale na čas, poněvadž jsem špatný hnací motor… (smích)

Vraťme se ještě k festivalům. Pokud byste se na nějaký vydal čistě jako divák – posluchač a mohl si vybrat libovolného interpreta, kterého byste chtěl opravdu vidět, kdo by to byl?

Baví mě Jamie Cullum, což je naprosto neuvěřitelný člověk a muzikant, který dokázal skloubit jazzovou intimnost s popovým fanatismem. To je skvělé. Pak bych určitě rád viděl Stinga. A z českých interpretů? J.A.R., Midi Lidi či Monkey Business. Takováto starodina. (úsměv)

Na závěr vás poprosím o vzkaz čtenářům inZlinu, kteří se chystají na Holešovskou Regatu 2017.

Přijďte v co největším počtu a pokud možno se dostavte i na náš koncert, na kterém se budeme společně hladit, potit a laskat.

 

Rozhovor si můžete přečíst také v tištěné podobě, a to v červnovém čísle kulturního a lifestylového magazínu inZlin.

 

ČTĚTE TAKÉ:

TŘI OTÁZKY PRO kapelu Olympic před Holešovskou Regatou 2017

TŘI OTÁZKY PRO kapelu Katapult před Holešovskou Regatou 2017

Ohlédnutí: Holešovská regata 2016 šťastně doplula do cíle

FESTIVALOVÝ SPECIÁL: 5. ročník rodinného festivalu Holešovská regata se nesl ve znamení cirkusu

FESTIVALOVÝ SPECIÁL: Holešovská regata 2014 – festival, který získává rok od roku na kvalitě

 

Foto: Tino Kratochvil