V roce 1999 porazil v prvním kole Wimbledonu tehdy začínajícího Švýcara Rogera Federera. Dlouhou dobu byl jediným tenistou na světě, který porazil ve dvouhře Davisova poháru Španěla Rafaela Nadala, když nad ním zvítězil v prvním kole Světové skupiny roku 2004 v Brně. A včera přijel legendární tenista Jiří Novák do Zlína, aby zde mohl bojovat za místní tým v první lize družstev.
Jiří Novák je zlínský rodák a v místním klubu podnikl své první tenisové krůčky. Když jeho bohatá kariéra skončila, rád se zase na dobře známý – mateřský – kurt vrátil. Teď už sice hraje hlavně pro radost, ale v první lize družstev seniorů je stále velmi platným hráčem.
Zlínský areál na Vršavě aktuálně hostí jednu ze čtyř skupin první ligy a domácí tým v čele s Jiřím Novákem postupně vyzve ještě TC Brno a SK OAZA Praha. Za sebou už má duel s TK DEZA Valašské Meziříčí.
V jakém se nacházíte rozpoložení krátce po prvním odehraném zápase?
Cítím se výborně. Je pravda, že jsem se během zápasu hodně zapotil, ale těší mě, že jsme zvítězili. Takže všechno v naprosté pohodě. (úsměv)
Přiznám se, trošku mě překvapilo, že nastupujete v první lize družstev právě za Zlín. Ačkoliv jste místním rodákem, tak žijete v Prostějově, se kterým je spjatá v podstatě celá vaše profesionální tenisová kariéra.
Ve Zlíně jsem žil do svých osmnácti let a v místním oddíle jsem se tenis naučil, takže se dá říct, že zlínský klub je můj klub mateřský. Po studiích jsem přestoupil do Prostějova, kde jsem, jak říkáte, strávil celou svou tenisovou kariéru. Nicméně v momentě, kdy jsem s ní skončil a moje sportovní úroveň šla dolů, tak jsem se domluvil právě se zlínským klubem a už čtvrtým nebo pátým rokem za něj v první lize nastupuji.
Počítám, že už hrajete převážně pro radost, mám pravdu?
Určitě se nesnažím si něco dokazovat. Naopak. Jsem vděčný, že můžu za Zlín nastupovat a v nějaké podobě mu vrátit všechno to, co mi dal. Místní areál i lidi mám moc rád, takže je to pro mě určitým způsobem příjemná satisfakce. Samozřejmě, že hraji hlavně pro radost, vždyť je super se na stará kolena porovnat s mladšími hráči. (smích)
Cítíte jemnou nostalgii, když se do rodného Zlína vracíte?
Přiznám se, že takto to nevnímám. Považuji to spíš za radostné návraty. A bohužel jich není zase tolik, do Zlína se dostanu dejme tomu třikrát nebo čtyřikrát do roka. Ale když už jsem tady, tak si to užívám, vždycky tady potkám spoustu kamarádů, se kterými jsem vyrůstal.
Dokážete říct, jaká je momentálně úroveň zlínského tenisu?
Nemůžu to moc posuzovat, protože jsem tady opravdu jen velmi málo. Pokaždé, když do Zlína přijedu, ta tady trávím nějaké tři dny, což mi moc o celkové situaci neřekne. Ten dennodenní pohyb v klubu nestíhám sledovat. Nicméně je fajn, že místní areál žije, že je tady celá řada krytých i venkovních kurtů a že tady postavili další nafukovací halu. To svědčí o tom, že to asi funguje dobře. (úsměv)
Jak vás, českou tenisovou legendu, v první lize družstev vnímají soupeři?
To já nevím, to se musíte zeptat jich… (smích) Bohužel ale dodat, že v první lize moc českých soupeřů není, protože téměř všechny týmy jsou poskládané ze zahraničních hráčů. Já jsem paradoxně ve Zlíně jediný Čech, který tady hraje. Určitě bych uvítal, kdyby v každém týmu bylo víc českých hráčů. Vrátím-li se k vaší otázce – ti zahraniční soupeři, proti kterým momentálně hraji, mě asi ani neznají… (opět smích)
ČTĚTE TAKÉ:
NA SLOVO S… Miroslavem Jakešem, závodníkem, který je tváří letošního ročníku Barum Czech Rally Zlín
NA SLOVO S… Tomášem Dvořákem, trojnásobným mistrem světa v desetiboji
Foto: Profimedia.cz