Zlínský závodník Miroslav Jakeš se díky svým letitým zkušenostem vypracoval mezi současnou českou špičku v rally. V loňském roce mu utekla bronzová medaile na populární Barumce jen o tři desetiny vteřiny a letos jeho vůz Škoda Fabia R5 zdobí všechny plakáty, billboardy i další propagační materiály této prestižní soutěže.
Miroslav Jakeš je tváří letošní Barum Czech Rally Zlín, ale zatím žádný neobvyklý tlak nepociťuje. Jak sám říká, je to pro něj čest, ale plně se chce soustředit na finální výsledek. Jakmile si nasadí helmu v závodním voze, všechno z něho spadne.
Jak se na letošní ročník Barum Czech Rally Zlín těšíte?
Těšíme se samozřejmě hodně, a to nejen proto, že jsme díky Martinu Samohýlovi (pozn.: šéfovi stáje Samohýl Škoda Team, jejíž barvy Jakeš hájí) tváří letošní Barum Rally… (úsměv)
Znamená pro vás Barum Rally ještě i něco víc, než jen to, že v podstatě závodíte na „domácí“ půdě?
Barumka je hlavně vrchol celé té náročné sezóny. Podle mě je to vrchol evropského šampionátu i mistrovství republiky, takže nám půjde hlavně o finální umístění. Jedeme v závěru sezóny doma a jedeme největší soutěž v sezóně, což dohromady dělá Barumku opravdu speciální.
Jste tváří letošního ročníku Barum Rally. Jak to vnímáte?
No, když přijedu do Zlína, tak se vidím na každém billboardu… (smích) Ale v podstatě to s sebou přináší jenom pár autogramiád před startem a o trochu větší pozornost médií. Jinak je podle mého názoru všechno při starém. Jakmile si nasadím helmu v autě, tak pojedu stejně jako vždycky.
To znamená, že necítíte nějaký extra větší tlak na vaši osobu?
Zatím ne. Uvidíme, jestli za mnou někdo přijde těsně před startem s tím, že rozhodně musím vyhrát. Řekl bych ale, že nepřijde… (smích) My jsme rádi, že můžeme náš zlínský tým tady na Zlínsku zviditelnit. To nás těší. Hlavní však bude výsledek.
Do startu Barum Rally zbývá necelý měsíc. Jak momentálně probíhá vaše příprava?
Příprava je de facto stejná jako před každým jiným závodem. Auto se rozebere, pořádně zkontroluje, repasují se tlumiče a převodovka. Nicméně to je tak asi všechno.
A vy sám se nějak speciálně připravujete?
U mě je to taky vesměs pořád stejné. Snažím se cvičit ve fitku, abych byl v dobré fyzické kondici, a k tomu si zajdu zahrát florbal nebo další doplňkový sport.
Jaký úsek máte z celé Barumky nejraději? Jste rád, že se zpět na mapu vrátila legendární erzeta Pindula?
Je pravda, že všichni byli zklamaní, když se Pindula ze závodu vyškrtla, ale v loňském roce se na mapě objevila zase Kašava, což je taky velmi krásná rychlostní zkouška. Myslím si, že vypíchnout jednu jedinou erzetu z Barumky nejde, ty tratě jsou pěkné skutečně všechny. Pokud bych se na celou věc podíval z pohledu diváka, tak řeknu, že se mi líbí městská erzeta, to je skutečná perla. Pro nás – závodníky – je ovšem spíš utrpením… (smích)
Loni jste na Barum Rally zajel výborně a svedl krásný souboj o bronz s hvězdou světových soutěží Danim Sordem, za nímž jste zaostal o pouhé tři desetiny vteřiny. Za jaký výsledek byste byl rád letos?
Je pravda, že ten loňský výsledek byl pro všechny z nás celkem nečekaný, protože jsme jeli první závod s novým autem. Vyšlo to a dokonce nám hrálo do karet i počasí. Ovšem nebudu zastírat, že to letos bude těžké obhájit. Uvidíme, jaká bude konkurence, jestli opět přijede Dani Sordo, nebo pošlou někoho jiného ze světa. My chceme rozhodně opět pomýšlet na bednu. Jak to ale celé dopadne, to se uvidí až v neděli na cílové rampě. (úsměv)
Jaké máte dojmy z dosavadního průběhu sezóny?
Řekl bych, že jsme lehce za očekáváním. Potkaly nás už nějaké problémy. Těžkou havárii jsme měli na Šumavě, kdy se naštěstí nikomu z nás nic nestalo a auto se stihlo opravit, a v Hustopečích jsme museli odstoupit v podstatě pět kilometrů před cílem z druhého místa. Takže na bednu letos stále čekáme a já pevně věřím, že to prolomíme právě na Barumce.
Pokud se nepletu, tak letošní rok je pro vás už desátým v závodním voze, mám pravdu?
Je to můj kompletní desátý rok v závodním autě, ale v roce 2008 jsem už jeden nebo dva závody absolvoval. Nic to pro mě však neznamená, nijak se neohlížím. Spíš mě docela děsí zjištění, kolik už to závodění stálo peněz… (úsměv)
Foto: Archiv Miroslava Jakeše a Ivo Nesrovnal