Kapela Mirai momentálně zažívá skutečně velmi šťastné období. Po loňském úspěchu v anketě Český slavík si na konci dubna převzala cenu Anděl a po letním festivalovém maratonu, v rámci kterého se představí také na Holešovské Regatě, zpečetí své tažení dvěma koncerty v O2 aréně.
„Stojíme před velkou výzvou, přece jenom jsme pořád kluci, kteří ještě před pár lety hráli pro poloprázdné kluby a najednou budeme v největší tuzemské aréně a koncert bude natáčet Česká televize. Snad všechno proběhne tak, jak si to nyní plánujeme,“ říká v rozhovoru Mirai Navrátil, frontman frýdeckomístecké kapely, která se v zahradě holešovského zámku představí v sobotu 18. června.
Festivalová sezóna se konečně naplno rozjíždí, těšíte se?
Festivaly jsme téměř tři roky pořádně nezažili, takže se samozřejmě těšíme moc. Vždycky je to takové euforické období, které nám trošku obrátí život vzhůru nohama. V podstatě se dá říct, že pro nás letní sezóna začala už před několika málo dny, a to na tradičních majálesech, což pro nás byly jedny z největších koncertů vůbec. Byla to velmi ostrá prověrka na úvod, vždyť například v Brně jsme hráli pro rekordních čtyřicet tisíc lidí. Mám skoro dvě dioptrie, díky čemuž fanoušky pod pódiem kolikrát skoro nevidím, ale tady ten dav přehlédnout opravdu nešel.
Čtyřicet tisíc lidí pod pódiem, to je asi něco jiného, než parkoviště plné aut, před kterými jste hráli touto dobou v loňském roce.
To určitě. Byl to velký, ale příjemný šok, neuvěřitelné a elektrizující chvíle. Musím říct, že jsme cítili i nepatrnou trému, protože člověk za tu pandemickou dobu tak nějak zapomněl, jaké to je, hrát pro davy lidí. Doufám, že všichni, co byli pod pódiem, si to užili stejně jako my. Máme radost, že lidé stále na koncerty chodí a stejně, jako kulturu podrželi v dobách nelehkých, tak ji drží i nyní.
Letos patříte k největším festivalovým tahákům. Dokážete říct, kdy nastal ten zlom a kapela Mirai se katapultovala mezi českou špičku?
Děkuji za ta slova. Myslím si, že jde o osmiletý proces, v rámci kterého se postupnými krůčky snažíme být lepší a lepší. Asi bych v tom nehledal žádný jeden zásadní moment, prostě se to postupně nasbíralo. Je to takový řetězec nejrůznějších faktorů a tím nejzásadnějším jsou pochopitelně písničky, které lidi znají a rádi si je zpívají. Musím to zaklepat na dřevo, těch písní, které uspěly a staly se z nich hity, máme poměrně dost, což jsem si uvědomil až v momentě, kdy jsme připravovali festivalovou show, a museli jsme vybírat, kterou z nich do playlistu zařadíme a kterou protentokrát oželíme. Dokonce jsme museli vyřadit i písničky, o kterých jsem si ještě pár let zpátky myslel, že se bez nich žádný koncert neobejde.
Kterou z té řady vašich písní považujete za naprosto nejzásadnější?
Pravděpodobně singl Když nemůžeš, tak přidej z roku 2017, který byl naším nejhranějším a nejstreamovanějším. Troufám si tvrdit, že tato píseň jen málokomu v naší zemi unikla a od momentu, kdy vyšla, šlo všechno tak nějak rychleji.
Dostat se nahoru poctivou cestou není snadné, avšak vydržet tam, to je ještě náročnější. Už výhledově přemýšlíte, kam to všechno posunout, abyste se mezi českou popovou elitou udrželi? Nemluvě o tom, že jde možná i o jakýsi závazek vůči fanouškům, kteří na tom vašem vzletu mají nemalý podíl.
Je to zavazující, to rozhodně. Pevně doufám, že nahoře ještě nějakou dobu vydržíme, ačkoliv máte pravdu, nejsnadnější úkol to nebude. Přemýšlím nad tím v podstatě neustále. Často to probíráme i v kapele a taky s naším širším realizačním týmem, za který jsem moc rád, protože všechny záležitosti už coby čtveřice muzikantů svépomocí opravdu nevyřešíme. Těch sekundárních věcí, které úplně nesouvisí s muzikou, je stále víc a víc, proto se striktně snažíme rozlišovat administrativní a kreativní dny, během kterých se pak soustředíme čistě na tvorbu. Je pro nás důležité, abychom pořád dělali dobré písničky a fanouškům nabízeli kvalitní repertoár.
Už za pár dní se představíte na festivalu Holešovská Regata. Na co se můžeme těšit? Jak bude váš program v krásné zahradě holešovského zámku vypadat?
Na našem letním programu jsme pracovali v jednom hangáru od rána do noci zhruba dva týdny a myslím si, že se nám podařil. Jsme ale samozřejmě připraveni ho i nepatrně upravovat podle daného místa a aktuálního rozpoložení. To znamená, že z devadesáti procent nyní víme, co na Holešovské Regatě předvedeme, ale zbylých deset procent si necháváme na spontánní nápady. Do playlistu jsme narvali co nejvíc písní, které fanoušci chtějí slyšet, ale taky se pokusíme přítomné publikum příjemně překvapit novinkami z aktuální desky Maneki Neko.
Z letních festivalů zamíříte rovnou do pražské O2 arény. Jaké ve vás tento blížící se velkolepý koncert vzbuzuje pocity?
To je další věc, nad kterou v těchto dnech dost intenzivně přemýšlím. Mísí se ve mně pocity radosti s určitou trémou a taky jakousi mini úzkostí, která pramení z přirozené obavy, abychom náš plán stoprocentně naplnili a odehráli celý koncert tak, jak si přejeme. Stojíme před velkou výzvou, přece jenom jsme pořád kluci, kteří ještě před pár lety hráli pro poloprázdné kluby a najednou se ocitneme v největší tuzemské aréně. Koncert navíc bude natáčet Česká televize, na které koncert i poběží, což je trochu rarita. U popových kapel se záznam většinou vysílá na ČT art. Celé je to pro nás jedna velká výzva.
Zkrátka zažíváte krásné období, které navíc podtrhávají i dvě významná ocenění – v dubnu jste získali další cenu Anděl coby skupina roku a vloni na podzim jste dokonce zvítězili v anketě Český slavík.
Co si budeme povídat, máme z toho velkou radost, z hlediska přebírání cen zažíváme fakt neuvěřitelné období. Vítězství v Českém slavíkovi si nesmírně vážíme, stejně jako si vážíme i další ceny Anděl. Slavík je anketa popularity, která vypovídá spíš o tom, kolik lidí vás zná a poslouchá, kdežto Andělé jsou hudebně přece jenom relevantnější v tom slova smyslu, že reflektují, co ta která kapela aktuálně dělá a zda je nějakým způsobem tvůrčí. Musím přiznat, že jsem to chvíli celé vstřebával, protože jsem člověk, který o určitých pracovních krocích trošku pochybuje, avšak obě zmíněná ocenění beru jako ukazatel, že nejspíš ty kroky děláme přece jen správně.
Dá se říct, že si plníte sny? Nebo jste si nikdy takhle odvážně snít ani netroufli?
Pokud teď budu mluvit čistě za sebe, tak jsem si opravdu o něčem takovém snít nikdy netroufl. Tím pádem si vlastně sny v tom pravém slova smyslu asi neplním. Jako malý jsem tajně doufal, že jednou vyhraju třeba tenisový Grand Slam, ale že budu přebírat zlatého Slavíka, nebo hrát pro tisíce lidí v obrovské aréně, na to jsem skutečně ani nepomyslel. Vždyť já jsem v podstatě ani žádné velké plány s hudbou neměl – jasně, vždycky jsem ji měl rád, věnoval jsem jí spoustu času, nicméně nikdy by mě nenapadlo, že se stane mým živobytím.
Co byste na závěr vzkázal čtenářům magazínu inZlin, a to nejenom těm, co se chystají na červnovou Holešovskou Regatu?
Rád bych všem čtenářům popřál pěkné léto, které už bude, doufejme, konečně zase plnohodnotné a kulturní ve všech směrech. A doufám, že se na Holešovské Regatě všichni potkáme. Je to festival s vynikající atmosférou, navíc se odehrává ve velmi příjemném prostředí, takže se na něho těšíme. Když jsme byli na Regatě naposledy, tak to byl nebývalý zážitek. Pamatuju si, že jsme z Holešova odjížděli naprosto fascinovaní, protože jsme si mohli zahrát na aparát kapely Chinaski, takže jsme si půjčili nástroje kluků a zahráli písničku Vrchlabí. To bylo pro skoro ještě puberťáky něco. Máme z toho dodneška i nějaká videa, která kolovala na našich vánočních večírcích. K Holešovské Regatě máme skutečně speciální vztah a věřím, že nadšení budeme odjíždět i tentokrát.
Rozhovor vyšel ve Festivalovém speciálu, který byl součástí červnového čísla magazínu inZlin.
Foto: Beata Mathe a Ilona Gerasymová