Valašskomeziříčští excentrici Elektrïck Mann míří znovu do Otrokovic. Pionýři lokálního hip-hopu a matadoři českého punku tentokrát vezmou útokem třetí ročník festivalu Lážo Plážo, který proběhne 17. a 18. června 2022.
A upozorňují, že loňské dovádění v areálu na Štěrkovišti byla pouze jemná testovací jízda. „Letošní vystoupení bude daleko větší granát. Dneska už totiž víme, co všechno místní lidé snesou a proto si můžeme dovolit jim ukázat, jak má takový pravý večírek vypadat,“ slibuje v exkluzivním rozhovoru Mukas, hlas Elektrického pána – fenoménu, který za téměř třicet let existence dokonale obrátil českou hudební scénu vzhůru nohama.
Dá se říct, že do Otrokovic se vrátíte téměř po roce, avšak tentokrát rovnou na Lážo Plážo Fest. Jak podle tebe vypadá taková dokonalá „lážo plážo“ pohoda? A upřímně!
Jedna prastará valmezácká kapela zpívala: „Lážo plážo, milá Blážo, vánek květinu houpá…” Pravděpodobně to měla být asi hipísácká hláška, která by v našem podání zněla: „Lážo plážo, milá Blážo, párek z gatí mi kouká…“ Každopádně pohoda znamená hlavně brutálně dobrou zábavu, dostatek tekutin – ideálně dvanáctistupňových, přiměřené množství destilátů a taky nekonečné množství šťastných lidí. Na festivalu Lážo Plážo se mi nejvíc líbí, že se tam lidi opravdu umí pekelně bavit.
Vaše loňské dovádění na Štěrkovišti byla velká a spanilá jízda. S čím dorazíte do Otrokovic nyní? Na co všechno se může přítomné festivalové publikum těšit? Čím ho Elektrïck Mann dostane?
Letošní vystoupení bude daleko větší granát než ta loňská záležitost. Dneska už totiž víme, že si můžeme dovolit lidem ukázat, jak má vypadat pravý večírek v podání Elektrického pána. Co si budeme povídat, loni jsme pouze testovali, co všechno místní snesou. Když jsem z pódia pozoroval ty protáhlé úsměvy, když jsem viděl, jak nevěřícně všichni kulí oči, bylo mi jasné, že jsme na správném místě. Ovšem teď vím, že tento milí dav s veselým obličejem, čeká na opravdový vnitřní prožitek, který by všechny do jednoho aspoň na malou chvíli přenesl do říše divů. To samozřejmě můžeme nabídnout. Budete se za břicha propadat.
Vás by zase mohl pro změnu dostat jedinečný areál, ve kterém se Lážo Plážo Fest koná. Vybízí totiž k mnoha aktivitám, nemluvě o tom, že je z jedné strany ohraničený vodní plochou, kterou si mnoho kapel velmi pochvaluje. Jak to vlastně máte vy – užíváte si festivaly i mimo stage a backstage? Nasáváte rádi atmosféru mezi lidmi?
Rozhodně nepatříme ke kapelám, které se schovávají v backstagi nebo na záchodku. Nejlépe nám to svědčí mezi pijany. Hned po příjezdu se rozprchneme mezi fanoušky a s chutí se zapojíme do konzumace moků. Pro nás je zásadní být „In Utero“, do poslední chvilky bublat s davem, pak vylézt na pódium, odehrát svou show, avšak následně zase rychle zpátky do davu a pokračovat v degustaci. Nejhorší je, připravit se o kontakt s lidem, který si chce užít stejně jako my. Milujeme rybníček s občerstvením.
V Otrokovicích se představíte v „hlavním vysílacím čase“, a to před Horkýže Slíže hned poté, co dohrají MIG 21. Co na tuto společnost říkáš?
MIG 21 je obrovská zábava, Elektrïck Man je obrovská zábava a Horkýže Slíže je taky obrovská zábava. Co k tomu dodat… MIG 21 mám rád, protože z nich cítím pocit blaha a Hokrýže Slíže jsou jak psí spřežení, které se utrhlo v Grónsku a zastaví se až s posledním úderem do činelu. Prostě geniální set, bude to monstrózní zážitek.
Kolem vaší party koluje hodně nejrůznějších historek i všemožných mýtů. Co považuješ ty osobně za nejbizarnější příběh v rámci toho vašeho letitého tažení? A podotýkám, že historky se nemají kazit pravdou…
Za ta dlouhá léta toho bylo tolik, že pokud bych mluvil jenom o historkách týkajících se Elektrïck Manna, tak se do konce života nebudu věnovat ničemu jinému, než mluvení. A podotýkám, že bych ještě musel vyprávění omezit jenom na ty nejkratší historky… Nejbizarnější storka je ovšem z dob minulých. Při zhoršení zdravotního stavu Fidela Castra nás oslovili kubánští lůzři, ať přiletíme zahrát na jeho počest náš song Fidel Castro. Říkal jsem si: „Co, to je snad nějaký vtip, ne?“ Chudáci prostě nepobrali překlad onoho textu a vyložili si to tak, že jde snad o nějakou chválu imperátora. Až po navázání bližších kontaktů, kdy jsme vyslali našeho basáka DJ Varleho na výzvědy do Havany, konečně pochopili, že je to jinak, než jak jim přeložil Google a že bychom si tam za takový projev asi nějaký ten pátek poseděli. Mise byla nakonec zrušena, raději jsme jeli zahrát kámošovi do Kyjova na košt vína.
Jak jste v určité době vnímali skutečnost, že se k vám hudební vydavatelství otočilo zády a takřka kompletně se vám vyhýbali i novináři? Nebylo to v něčem frustrující?
Bylo nám to jedno. Vydavatelství nemělo pochopení a nás to akorát utvrdilo v tom, že je pro nás nejdůležitější nezávislost. Nakonec nám to vlastně udělalo větší službu, než samotné vydávání desek. A co se novinářů týče, ti by snad i něco otiskli, ale nebylo jim to povoleno. Pořád jsme slyšeli to samé: „Moc hrubé, moc sprosté, moc šílené.“ „Tak co vlastně chcete?“ ptali jsme se. Moderátoři argumentovali pořád dokola tím, že se nehodíme do vysílání, že je naše tvorba vulgární a tak dále a tak dále… Nekonečná cenzura! Ale přiznávám, že je zábava, dělat rozhovor, kdy se v půlce od novinářky dozvíš, že se bojí, zda to raději nenecháme na jindy.
V čem všem je kapela Elektrïck Mann, která v roce 2002 vydala skvělou desku Hrubý styl, výrazně jiná oproti kapele Elektrïck Mann, jež letos slaví osmadvacet let? Vnímáš nějaký zásadní vývoj, ať už v jakémkoliv slova smyslu?
Bez vývoje to nejde. Kdo zamrzne v dobách minulých, už nikdy neprocitne. Nejhorší na tom všem bylo strávit lidi okolo nás, kterým už nebylo pomoci, a nechtěli se posunout kamkoliv dál. Když jsme se propadli tak hluboko, že jsme hráli koncerty převážně z korby náklaďáku, tak jsme si řekli, že takhle to dál nejde. Do toho eksnul Ice-B (pozn.: lídr kapely Elektrïck Mann, vokalista a autor textů) a bylo hotovo. Co dál? Buď přesun na jinou planetu, nebo propad do zapomnění. Co by sis vybral? Tak jako se mění muži v transsexuály a transsexuálové dále v ženy, tak i my jsme se transformovali. V podstatě jsme neměli na vybranou, ovšem tato naše plastika se vyplatila. Už nemusíme hrát z kamionu, můžeme hrát na festivalu Lážo Plážo s top kapelami Československa. A to všechno jenom díky tomu, že jsme si získali důvěru dávno ztracenou.
Motta „Všechno, co je od B, je dobré“ se ale držíte stále. Dokážeš vyjmenovat zásadní milníky, které z vás udělaly v jistém slova smyslu už kultovní kapelu? Co pro tebe bylo za těch osmadvacet let zásadní?
Tak hlavně jsme první kapela, která veřejně ukázala bimbase na pódiu, že jo. Dále bez jakýchkoliv okolků pálíme jointy v přímém přenosu a všude jsme přítomní pod vlivem měkkých drog a alkoholu. To nikdo nikdy nedělal veřejně, jenom my. Všichni se na sebe báli něco říct, ale my to vždycky ukazovali na vlastní oči. Zásadní bylo to dělat pořád a navždy. Další jedinečná věc, která patří jen a jen nám, jsou naše texty. Takhle prudce to pálit do lidí, to bylo nevídané. Některé texty byly ovšem až moc přes čáru, takže se nevyhnuly určitým problémům. Nicméně nelitujeme, všechno takhle mělo být.
Měl Elektrïck Mann někdy namále? Jakože skutečně namále. Hrozilo, že se kapela nadobro rozpadne?
Hrozí to prakticky pořád. Neustále bojujeme o přežití a vlastně nechápu, jak jsme to tak dlouho mohli vydržet. Já osobně můžu všem slíbit, že dokud to půjde, tak to nevzdám a budu do světa posílat další a další songy.
Poslední regulérní album jste vydali v roce 2019, v loňském roce jste potěšili fanoušky alespoň tří písňovým EP Všechno, co mám rád, je zakázané. Rodí se další nové písně? Tvoříte momentálně?
Zrovna teď vzniká nová písnička s názvem V.I.P.íče. Bude to hit plný krásných rýmů, který natáčíme v rámci blížícího se tour s Cocotte Minute a Vojtaanem. Koneckonců, tito dva interpreti se budou na písničce i podílet. Těšte se na totální zábavu.
Na co dalšího se těšíš ty? Co pěkného vás ještě v tomto roce čeká?
Nejkrásnější bude, když budeme moct hrát a nic nám to nepřekazí, protože když to klapne, tak nás čeká nejspíš nanebevzetí.
Jsme v cíli. Nyní můžeš něco vzkázat čtenářům magazínu inZlin, máš zájem?
Nezůstávejte doma na gauču a hned, jak jen to bude možné, vyrazte na párty. Čus, všichni, zdraví vás Mukas!
Rozhovor vyšel v dubnovém čísle magazínu inZlin.
Foto: Leoš Valka a Veronika Jambrichová