Městské divadlo Zlín vstoupilo do své sedmdesáté sedmé sezóny, a jak už bývá dobrým zvykem, na jejím začátku opět vyhlásilo výsledky divácké ankety Aplaus. Nejoblíbenějšími herci jsou „manželé Zahrádkovi“ z komedie Společenstvo vlastníků Petra Králová a Marek Příkazký.
Inscenací roku je broadwayský muzikál Donaha! v režii uměleckého šéfa divadla Patrika Lančariče.
„Cena Aplaus mě samozřejmě moc potěšila, ale rozhodně se svými kolegy nesoutěžím, beru ji s určitým nadhledem. Koneckonců myslím, že tuto pěknou sošku by si zasloužili všichni z našeho souboru,“ usmívá se během rozhovoru herečka Petra Králová, která v tradiční divácké anketě Městského divadla Zlín, zabodovala už potřetí.
Co pro tebe čerstvě získané ocenění Aplaus znamená?
Je to pro mě milé vyjádření přízně našich diváků, kterého si pochopitelně velmi vážím. Těší mě, že naši práci diváci vnímají a hlavně, že v hojném počtu do divadla stále chodí a investovanou energii nám takto vracejí. To, že jsem měla štěstí a letos si odnesla sošku zrovna já, je pro mě povzbuzující a do určité míry ji beru jako závazek, abych i nadále diváky nezklamala.
Jak vlastně nahlížíš na udělování divadelních cen? Patří podle tebe jakási, řekněme, soutěživost k umění?
Jakákoliv cena, ať už pro herce, herečku či inscenaci, danému divadlu pomůže, je to určitý druh zviditelnění jeho práce. Na druhou stranu si ale nemyslím, že by se mělo divadlo jakkoliv známkovat, protože jde o čistě subjektivní pohled jednotlivce a každý divák vnímá danou inscenaci nebo herecký výkon ze svého pohledu a pocitu.
V děkovné řeči jsi vzpomenula také pořad Procházka slavnými muzikály, který jste si společně s manželem a kolegou Radovanem Králem vymysleli a odpremiérovali před dvěma lety. Stále máte plné hlediště a pravděpodobně i úspěch tohoto představení ti k letošnímu ocenění pomohl. Jak se ten pořad v uplynulém čase proměnil?
Přiznám se, že jsem z tohoto našeho spontánního nápadu a jeho průběhu velmi mile překvapena. Původně jsem si myslela, že to bude dočasná záležitost v komorním prostředí zlínského divadla, ale opak je pravdou. V jistém okamžiku jsme dostali nabídku vyrazit s naším pořadem napříč republikou a hrát po boku slavných českých muzikálů nebo koncertů. Takže nyní za sebou máme dvě léta, kdy jsme mohli divákům na mnoha nádherných místech zpívat pod širým nebem. Nikdy by nás něco takového nenapadlo, v podstatě si žijeme společný sen, ze kterého nás zatím nikdo neprobudil.
Neměli jste obavu, jak vás přijme mimozlínské obecenstvo, které jde cíleně na Draculu, Kleopatru nebo třeba Rusalku?
Možná to bude znít trošku neskromně, ale obavu jsme neměli. Velkou výhodou bylo, že jsme s tímto programem už před letními open-airy odehráli spoustu repríz a že se na sebe s manželem můžeme stoprocentně spolehnout – dýcháme a žijeme na jevišti jeden pro druhého. Nikdy se nestalo, aby nám diváci energii nevrátili, proto nebyl důvod, jakkoliv pochybovat, a to ani v okamžiku, kdy sdílíš šatnu se známými muzikálovými zpěváky z Prahy. Moc nás těší, že diváky lze získat na svou stranu i daleko od Zlína, ať už na místech jako Kuks, Opočno, Třeboň či Lednice, nebo třeba v Ostravě a Brně, i přesto, že nejsme mediálně známí.
Myslíš si, že muzikál bude žánrem, na který se bude během podzimu chodit vydatněji? Bude lidmi tento druh divadla vyhledávanější v současné nelehké době? Koneckonců, letošní vítěznou inscenací v anketě Aplaus je titul Donaha!
Oceněný muzikál Donaha! je důkazem toho, že hudební divadlo ve Zlíně diváci vyhledávají, nicméně by se nemělo sázet jenom na muzikál. Jsme regionální scéna, tím pádem bychom měli divákům nabídnout žánrovou pestrost. Je pravda, že po nejasném covidovém období si lidé začali více vybírat, a nejen třeba kvalitní muzikál. Pro mě osobně bylo největším zážitkem sezóny představení Baťa III, které se odehrává v Památníku Tomáše Bati. Splynutí myšlenky a prostoru, dojetí a výborné herecké výkony, to všechno z něj pro mě udělalo nevšední událost.
Nová sezóna je v plném proudu, můžeš prozradit, co tě během ní čeká? V čem tě v nejbližší době uvidíme?
Zatím vím, že mě čeká role Yvonny, manželky titulní postavy, v inscenaci Dámský krejčí, jejíž premiéra je naplánovaná na prosinec. Doufám, že tato bláznivá komedie v režii Romana Groszmanna diváky potěší a vezmou ji za svou. Co bude pak, netuším. Těším se na všechny tituly, protože každý je něčím lákavý. Nemluvě o tom, že se za námi postupně vrátí režiséři jako například Jakub Nvota a zároveň přijdou i režiséři nám ještě neznámí. Věřím, že divadlu, hercům a divákům ukážou nové barvy a tóny.
Rozhovor vyšel v říjnovém čísle magazínu inZlin.
Foto: Marek Malůšek