Život je prostě nevyzpytatelný. A občas vám z ničeho nic nabídne cestu, po které byste se za běžných okolností asi ani nevydali, protože by zůstala jaksi skryta. Pár takových „nabídek“ se mi v minulosti už dostalo. Pak bylo samozřejmě jen a jen na mě, jestli se té nové cestě úmyslně vyhnu, nebo jí dám šanci s tím, že se pokusím zjistit, kam vede. Zatím jsem se vždycky rozhodl správně. I proto věřím, že jinak tomu nebude ani teď…

Po dlouhých téměř osmi letech jsem ukončil angažmá v Městském divadle Zlín. Věřte, že to nebylo vůbec snadné rozhodování. Do divadla jsem nastoupil okamžitě po maturitě a prožil v něm celý dosavadní dospělý život. Divadlo mi dalo hodně. Opravdové kamarády, neopakovatelné zážitky, cenné zkušenosti i nepopsatelné radosti. Naučilo mě celé spoustě věcí. Troufám si říct, že jsem mu obětoval maximum, ovšem ono mi nezůstalo (skoro:) nic dlužno. Přesto jsem si jednoho dne tak nějak nenápadně uvědomil, že možná nastal čas na změnu. Položil jsem si otázku, jestli není třeba, i s ohledem na svůj věk, jít dál. Aha?

Bůhví, jak dlouho bych na tu nenápadnou otázku hledal odpověď, jak dlouho by se to ve mně všechno lámalo a jak dlouho bych zvažoval, co dál, kdyby mi nepřistála pod rukama krásná nabídka z Českého rozhlasu. Těžko říct, jak a co by se dělo, kdyby se přede mnou neobjevila další neprobádaná cesta plná nových výzev, možností i určitých nejistot. Nicméně po důkladném soustředění a promýšlení jsem si řekl: „Ano, jdu.“ Vždyť tuto možnost můžu zcela bez debat brát i jako nemalou odměnu za tu svou dlouholetou publicistickou činnost. Už jen to, že si mě a hlavně mé práce někdo všiml, je malá výhra…

Od dubna jste měli příležitost slyšet na vlnách Českého rozhlasu hned několik mých reportáží a příspěvků, od prvního červencového týdne se do toho pouštím naplno. V rozhlase sice nastupuji do redakce sportu, ale jedno je jisté, a sice že kultury se nikdy v životě nevzdám a i nadále se jí budu plně věnovat. Coby redaktor v rozhlase budu připravovat materiály jak pro regionální stanici Český rozhlas Zlín, tak pro celostátní Radiožurnál. Je to všechno pěkně propojené a v praxi to vlastně znamená jedno – pod placem budu mít sport ve Zlínském kraji, kdy bude mým úkolem ho systematicky sledovat, komentovat, mapovat a hlavně přinášet posluchačům ty nejpodstatnější informace. Tak mi držte palce, přátelé.

Milované zlínské divadlo, děkuji ti za všechno! Bylo mi ctí být tvou součástí tak dlouhou dobu!

P.S.1: Vím, že není třeba být jakkoliv sentimentální. V divadle budu vlastně stále figurovat, ať už na bázi publicistické, kdy budu dál s chutí psát o svých letitých kolezích, a nebo třeba na bázi herecké, kdy budu dohrávat hned tři představení – Petr a Lucie, Masaryk/Štefánik a Noc na Karlštejně. Oficiálně něco končí, ale jinak „jedeme“ dál. Ve všech směrech a ohledech!

P.S.2: Kamarádi Tomáš Vaňourek a Lukáš Socha, obdivuhodní kluci cestovatelé, mě navedli na jedno moudro, které zní: Kdo se vzdá svobody, aby našel jistotu, ztratí obojí. Ale kdo se vzdá jistoty, aby našel svobodu, nakonec najde obojí. A já si myslím, že tím je třeba se řídit!