PODPALUBNÍ DENÍK: 10
Expedice Z101 je už měsíc v Africe, kde zažívá jedno velké a neopakovatelné dobrodružství inspirované odkazem slavné cestovatelské dvojice Hanzelka – Zikmund. Za těch několik málo dní má výprava v čele s Tomášem Vaňourkem plný batoh zážitků, avšak nouzí netrpí, ani co se skutečně krušných chvil týče.
„Akorát jsem na pláži v Tunisu, na jednom z nejbližších bodů k Evropě, takže k sobě máme blíž, než si myslíme,“ vítá mě během exkluzivního video hovoru Tomáš Vaňourek, který si ve svém nabitém programu našel cenných pár minut, abychom probrali všechno, co se za ten perný měsíc událo.
Mladému cestovateli nechybí úsměv na tváři, ze kterého se dá snadno vyčíst, že si zatím každodenní tažení černým kontinentem skutečně užívá. „Setkali jsme se tady se spoustou skvělých lidí. S tím, aby expedice začala co možná nejlépe, nám pomáhají nejenom Češi, ale i místní, kteří k mému velkému překvapení velmi doceňují odkaz pánů Hanzelky a Zikmunda. Skvělé je, že se tady nikdo nemračí, všichni jsou přívětiví a díky tomu tady zažíváme jedno z nejkrásnějších období za poslední dva roky.“
Jak zvládáte aklimatizaci v novém prostředí a v úplně odlišných podmínkách? Co je na ní nejtěžší?
Nejtěžší byla skutečnost, že jsme trpěli nedostatkem kávy. Byl to opravdu neuvěřitelný a v podstatě neřešitelný problém. Původně jsme si optimisticky říkali, že všechno hravě překonáme, o únavě nemluvě, vždyť Tunisko je přece země vyhlášená výbornou kávou a tak si budeme dávat jednu za druhou a bude nám dobře. Omyl, kamaráde… Když jsme sem dorazili, tak zrovna probíhal ramadán a nám nezbylo nic jiného, než do sebe cpát dovezenou Jihlavanku, kterou jsem si před odjezdem vypůjčil od maminky v Plasích, což nás v podstatě zachránilo… (smích) Momentálně už je to ale přece jenom lepší.
A pomineme-li kávu? Co dalšího jste museli v rámci aklimatizace zvládnout?
Samozřejmě bylo hrozně těžké přepnout na arabskou mentalitu a určitou přívětivost, nicméně i tohle jsme zvládli. Řekl bych, že momentálně se cítíme dobře. (úsměv)
Nastaly vám už nějaké opravdu krušné chvíle?
Nastaly! Už jsme se dostali do obrovských problémů, protože Sahara nám ukázala svoji nejkrutější tvář. Ovšem správný bojovník se nikdy nevzdává a jak vidíš i slyšíš, sedíme na pláži v Tunisu, takže všechno dobře dopadlo. Vlastně už se těšíme, až se znovu řádně připravíme a brzy si dáme onu nevyzpytatelnou saharskou poušť znovu.
Sahara. Velké téma, které jste trošku nakousli ve stories na Instagramu. Troufám si říct, že řada fanoušků expedice byla doslova vyděšena, když viděla ty záběry z pouště, na kterých jste odříznutí od civilizace. Můžeš to dramatické období shrnout?
Jasně. Pro začátek uvedu, že po celou dobu jsme pod dohledem národní gardy, vždyť jsme de facto jediní turisti, kteří se momentálně v Tunisku pohybují, proto je potřeba, aby nás hlídala. Dostat se do jakéhokoliv problému můžeme okamžitě, ani nevíš, jak. Když jsme se přesouvali do nitra Sahary, tak nás od národní gardy zastihla informace, že místní vláda vyhlásila tvrdý lockdown, což v tomto konkrétním případě znamenalo, že nebylo možné, abychom se přemisťovali z místa na místo. Ovšem my jsme měli plán, který nám národní garda odsouhlasila, a sice že přesunout se smíme, ale čistě z toho důvodu, abychom ze Sahary unikli. Nutno podotknout, že před námi byla ta nejnáročnější část pouště, která nás samozřejmě potrápila a nakonec i uvěznila. Šlo opravdu o hodně, co si budeme povídat, duny byly naším nepřítelem, ale nakonec se nám pomaličku podařilo prokousat se až do Douzu a ve zdraví jsme přežili, nepočítáme-li pár spálenin… (úsměv)
Jak se vám daří plnit pracovní výzvy? Jde všechno podle stanoveného plánu, nebo se situace mění, stejně jako se mění podmínky v terénu?
Situace se mění každým dnem, čili pracovní výzvy se nám podle stanoveného plánu plnit nedaří. To ovšem neznamená, že jsme na tom špatně… Původně jsme chtěli dělat jenom srovnávací fotky, ale najednou se k tomu přidaly i srovnávací reportáže a „třistašedesátkové“ záznamy z kamery, což maximálně náš pracovní plán zahltilo a dneska víme, že toho máme před sebou mnohem víc, než jsme si původně představovali. Ale je to sen. Mimochodem, včera večer jsme posílali první srovnávací video reportáž panu Zikmundovi a s napětím očekáváme jeho vyjádření, protože uvidí totožné místo, které navštívil před čtyřiasedmdesáti lety… (úsměv)
Čili můžeme s klidem říct, že momentální nenaplnění daného pracovního plánu je ku prospěchu projektu, protože vzniká víc originálního materiálu, je to tak?
Přesně tak. Za uplynulé tři týdny jsme sice plán nesplnili na vysněných sto procent, znovu zopakuji, že původním cílem byly pouze srovnávací fotografie, ale splnili jsme ho ve své podstatě na nějakých tři sta procent, když do toho započítáme veškeré výstupy. Možností je tolik, že prakticky nestíháme, dokonce musíme prosit naše partnery, aby nám dali o týden víc času, protože zpracovat všechny materiály, to není jenom tak. Je to skvělé! (smích)
Během odjezdu jsi mi říkal, že máš určité obavy, co na ostré kilometry v Africe „řekne“ váš expediční speciál George. Jak se mu zatím vede?
Z obecného hlediska jsem na George neskutečně pyšný za to všechno, co zvládá. I když jsme jeli přes ty nejhorší duny na Sahaře, tak si vedl fakt výborně. Nicméně… Už před odjezdem mě jeden z techniků upozorňoval, že si není úplně jistý vysokotlakovým čerpadlem. A co se nestalo? Ano, čerpadlo nám odešlo, a to kvůli špatnému palivu. Jakmile se tak stalo, nezbývalo nic jiného, než abychom George ze Sahary – nějakých sto padesát kilometrů – táhli na laně přes sedmimetrové duny, což byl opravdu velký zážitek. A aby toho nebylo málo, tak jsem si ještě vykloubil rameno, takže jsem to celou dobu táhl bez posilovače řízení jenom jednou rukou. To už nebyl rokenrol, to byl čistokrevný punk! (smích)
Na jak dlouho je vůz mimo hru?
Myslím si, že už zítra by měl mít George nové čerpadlo a bude zase v pořádku. Celý ten příběh je samozřejmě mnohem rozmanitější, do záchranné operace vozu se zapojila spousta lidí, ale ještě si ho nechám pro sebe, ať si máme zase příště o čem povídat… (úsměv)
Rozumím. Zastavme se u jedné důležité věci – pochopitelně v Tunisku nejsi sám, avšak po svém boku prozatím nemáš Lindu Pikenrovou, která je v bezpečném zázemí a stará se o nezbytně nutné věci, týkající se tvého průjezdu pouští. Kdo ti momentálně dělá společnost?
Při sobě mám mladého biochemika Ivana Šonského, což je nadšený fotograf a kameraman, který se svojí úlohy zhostil skvěle a poctivě dokumentuje expediční kroky po Tunisku. Drtivou většinu produkce, která je k vidění na našich sociálních sítích, měl v hledáčku objektivu právě on. S Ivanem teď trávíme dvacet čtyři hodin denně, je to moje pravá ruka a dokonce spolu už sdílíme v rámci úspor i manželské postele na pokojích… (smích)
Co vás čeká v nejbližších dnech? Jaký program máte před sebou?
Čoveče, to je velká neznámá… Tunisko je malá země na severu Afriky, je opravdu krásná a přívětivá, avšak taky velmi svá. Jsem připravený tady strávit o něco víc času, než jsem původně zamýšlel, protože těch produkcí, které tady můžeme nasbírat, je fakt hodně. Zároveň komunikujeme s příslušnými úřady, aby případné plánované projetí Alžírska bylo bezpečné a v souladu se všemi opatřeními. Nicméně prezident Alžírska tuhle ideu drobátko shodil s tím, že úplně nechce, aby se tamní hranice otevřely, protože se blíží volby a v zemi si nepřeje jakýkoliv rozruch. No, a aby toho nebylo málo, tak do Libye se taky nedostaneme, protože tam bychom byli opravdu v ohrožení života, což zapříčinilo jasné rozhodnutí – tuto zem definitivně vynecháme…
Co z toho plyne?
Z toho všeho plyne, že nyní čekáme a připravujeme se na různé další varianty. Ve hře je i přesun do Egypta, ale vzhledem k nedávné situaci v Suezu, kdy navíc nejsou lodě ani kontejnery a objetí Libye by nás stálo spoustu peněz, to vypadá, že si vezmeme spíš levnější loď zpátky do Evropy a po povinné karanténě se vydáme do Slovinska, odkud vyplujeme z malého přístavu zase zpátky do Afriky, abychom tu hranici s Egyptem překročili za přijatelných podmínek.
No, nemáte to vůbec jednoduché.
Nemáme. Skutečně nevíme, co bude zítra, proto se snažíme zaměřovat na dílčí cíle, které jsou v reálném dosahu. Neustále čekáme na aktuální informace, podle kterých se dá plánovat, co dál.
Dokážeš odhadnout, kdy půjdou první materiály ven? Kdy uvidíme první srovnávací fotografie či videa?
Srovnávačky uvidíte brzy. Řekl bych, že během čtrnácti dnů budou první fotky venku, nikoliv ale na našich stránkách. K vidění budou tentokrát díky redakcím Deníku, Blesku a Novinek, protože určitou dobu tady s námi pobyli vybraní redaktoři, se kterými jsme se dohodli, že nějaké materiály odprezentujeme společně. No a další záznamy budou následovat, třeba na webu svobodanenisamozrejmost.cz. Určitě se máte na co těšit!
ZAJÍMAJÍ VÁS DALŠÍ PODROBNOSTI A ZÁKULISNÍ INFORMACE? CHCETE VĚDĚT, JAK AKTUÁLNĚ VYPADÁ TOMÁŠŮV JÍDELNÍČEK, NEBO KOLIK MU PO NEDOBROVOLNÉM POBYTU NA SAHAŘE ZBYLO PLZEŇSKÉHO PIVA? PAK SI PUSŤTE CELÝ ZÁZNAM EXKLUZIVNÍHO VIDEO HOVORU!
ČTĚTE TAKÉ:
Expedice Z101 udělala první kroky v Africe, v Tunisku už navíc sčítá i první bizáry
Foto: Archiv Expedice Z101