PODPALUBNÍ DENÍK: 09
Cesta Expedice Z101 po stopách pánů Hanzelky a Zikmunda začala 30. dubna brzy ráno nezbytným PCR testem. Po napjatém očekávání výsledků mohlo dobrodružství naplno začít. Konečně mohl Tomáš Vaňourek spolu se svým týmem opustit Česko a vyrazit do Afriky. Na černý kontinent se měla expedice dostat během následujících sedmdesáti dvou hodin. Jenže…
Komplikace začaly hned na lodi z Janova, která měla dlouhých devět hodin zpoždění. „Opravdu nebylo v našich silách, abychom se za vytyčený čas do Afriky dostali. Nakonec jsme na černý kontinent dorazili za sedmdesát osm hodin. Nicméně se nám podařilo tamní úřady nějakým způsobem přesvědčit, aby nás pustili,“ vzpomíná na první hektické okamžiky Tomáš Vaňourek.
Ve tváři mladého cestovatele bylo vidět značné nadšení, vždyť si začíná plnit sen. „Na první kroky v Africe jsme čekali dlouhé dva roky. Jsme v Tunisku. Bylo to složité, náročné a nejisté, ale neztráceli jsme víru, že se to podaří. Stáli při nás naši partneři, kamarádi i rodiny a všichni společně jsme Expedici Z101 rozjeli i navzdory Covidu-19, který rozhodně ještě neřekl poslední slovo. Tím malým prvním krokem začíná dobrodružství inspirované legendami a plné výzev, tajemna a zážitků.“
K těm prvním okamžikům v Tunisku se váže (ne)jedna zajímavost. Tak například Expedice Z101 dokázala najít hotel, ve kterém tehdy, před těmi téměř pětasedmdesáti lety, spali i pánové Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Uznejte sami, že africká etapa začala po úvodních strastech skutečně více než symbolicky.
Tunisko je země plná pokladů. Od nádherných výhledů na moře, barevných vesnic nebo místních tradic. Právě tradice se tady po staletí vyvíjely, a ač se zde nedá jakkoliv popřít vliv islámu, tuniská kultura je přece jen ovlivněna i Evropany. „První dny v Africe jsme trávili pochopitelně v civilizaci, abychom si zvykli na místní prostředí a řádně se aklimatizovali. Orientovali jsme se na historická města a jejich památky. Od začátku říkáme, že chceme co nejvěrněji ctít odkaz Hanzelky a Zikmunda a co možná nejlépe se mu přiblížit. Velmi nás překvapilo, jak moc si těchto legendárních cestovatelů váží právě Tunisani. Ve chvíli, kdy jsme přijeli, a rozkřiklo se, co je naším cílem, tak po nás skočil místní novinář, který z nás tahal s naprostým nadšením všemožné informace a naši práci označoval jako symboliku dlouhodobého přátelství České republiky a Tuniska,“ líčí nechápavě Vaňourek.
Avšak na cestě nebyla a není nouze ani o celou řadu hodně bizarních situací. Když jsme se s Tomášem před pár dny spojili, telefonát se točil jenom kolem těch neuvěřitelných situací, kterými je rozjeté africké dobrodružství prošpikováno. Posuďte sami, několik momentů jsme pro vás zaznamenali…
BIZÁR ČÍSLO JEDNA
„Ten nastal už v momentě, kdy jsme pluli na lodi z Janova. Cestovali jsme pochopitelně pod vlivem různých omezení a na palubě ve výsledku strávili nějakých třicet hodin. A jelikož šetříme, tak jsme neměli k dispozici žádnou vymazlenou kajutu, kdepak, nocovali jsme pěkně ve stanu, který jsme rozbalili přímo na té nejvyšší palubě. Karimatky, spacáky a kolem nás pasažéři. Je vtipné, že naše první kempování neproběhlo v Africe, ale rovnou na Tyrhénském moři, když jsme proplouvali okolo Sardinie.“
BIZÁR ČÍSLO DVA
„Od začátku jsem byl přesvědčený o tom, že jediné, co v Tunisku, potažmo v Africe, nebudeme potřebovat, bude kafé. Vždyť pravou arabskou kávu mě naučil dělat Tunisan v Libanonu. Myslel jsem si, že tady bude kávy na každém rohu víc než dost. Nicméně jsme se dostali do oblasti, která je aktuálně v ramadánu, takže jsme pěkně ostrouhali. Smůla. Kávu si můžeme dát jedině večer, ale to za to opravdu nestojí, protože je tak neskutečně silná, že člověk pak nemá šanci usnout. A tak stále na pravou tuniskou kávu čekáme a prozatím si musíme vystačit s Jihlavankou, kterou jsem ještě před odjezdem ukradl rodičům.“
BIZÁR ČÍSLO TŘI
„Aktuálně jsme se dostali do útrob Sahary, což je velké dobrodružství samo o sobě, protože tuniská vláda vyhlásila lockdown a tak nějak nás tady uvěznila. První, na co se nás místní zeptali, bylo, zda máme dostatečné množství vody. A ačkoliv jsme na takové situace připraveni, skrz ramadán, během kterého mohou zdejší obyvatelé jíst a pít až večer, jsme jim nemohli říct, že máme vody dostatek a co víc, že si s sebou ještě vezeme i soudek plzeňského piva, který jsme na první duně narazili a načepovali si pivo jako křen. V podstatě zažíváme v nejhorší oblasti na světě ty nejkrásnější momenty.“
Vstříc Sahaře. Aneb první servis auta v poušti, duny, boj o každou kapku vody i paliva. Jak řekl Tomáš Vaňourek na závěr našeho hovoru, tady už jde opravdu o život a bojují o něj každým dnem i místní. Ale o tom všem v Podpalubním deníku zase někdy příště. Držme Expedici Z101 palce, ať se cesta směrem na Tembaine podaří.
NEPŘEHLÉDNĚTE! V Podpalubním deníku najdete celou řadu exkluzivních článků, rozhovorů a videí, díky čemuž budete mít ty nejlepší informace o Expedici Z101. Stačí kliknout ZDE!
Foto: Archiv Expedice Z101