Šufunky Gang patří k nejosobitějším kapelám na Zlínsku. Stálice místního undergroundu, hrající rockovou funky muziku s prvky punku a čas od času i s prvky popu, se letos opět přihlásila o slovo, a to s novou řadovou deskou, která nese název Zabít jazz.
„Posledních dvacet let jsme hráli pořád dokola nějakých třicet písniček a hle, během uplynulého roku jsme přivedli na svět hned deset nových. To je fajn bilance,“ shodují se v rozhovoru se svým typickým humorem zpěvák Bráník, baskytarista Péčko a služebně nejmladší člen kapely, bubeník Car.
Jak dlouho deska Zabít jazz vznikala? A jsou na ní jenom nové písničky, nebo jste i nenápadně zalovili v šuplíku?
Bráník: Je to zajímavé, ale deska tentokrát vznikla poměrně rychle. Péčko sypal texty z rukávu, což u něho nebývá zvykem, a v podstatě se dá říct, že všechny hudební nápady jsme dali dohromady během jednoho měsíce, a to během jamování ve zkušebně.
Péčko: Jenom tak jsme si vždycky zahráli a postupně z toho jamování padaly nejrůznější nápady, které jsme následně začali pořádně rozpracovávat. Nicméně bylo nutné i zalovit v šuplíku, a tak jsme k novinkám přidali ještě tři staré vykopávky, kterým jsme vrátili původní aranže – jedná se o písničky Případ Pako, M.U. Jam a Oblastní guru.
Z nového materiálu je cítit určitý posun, co se zvuku kapely týče. Vnímáte to taky tak? Pokud ano, čemu to přisuzujete?
Bráník: To jsem rád, že to říkáš. Máme totiž jednoho kamaráda, který nedávno prohlásil: „Dobrá deska, stejná jako ty ostatní…“ (smích) Já osobně ale jakýsi posun cítím, zcela jednoznačně.
Péčko: Všichni stárneme, a to se do výsledku podepíše, ať už chceš, nebo nechceš. Určitá změna přišla i díky obměněné sestavě – zvuk obohatil jednak bubeník Car, ale stejně tak i staronový kytarista Bula, který je hodně rockový hráč. Myslím si, že deska Zabít jazz je o poznání tvrdší než desky předchozí, v podstatě je až hardrocková. I z toho důvodu bych byl rád, kdyby ta další byla spíš popová.
Care, jaká byla vlastně tvoje cesta ke kapele Šufunky Gang?
Car: To je jednoduché, kluci hledali, hledali, a když už byli naprosto zoufalí, že nikoho neseženou, tak zavolali mě. Vlastně jsem byl taková jejich poslední možná volba. (smích)
Péčko: A ačkoliv je někdy protivný, má alespoň zkušebnu a auto… (opět smích)
Car: Pravda je taková, že mi zavolal Def, kytarista Šufanů, který teď žije v Novém Jičíně, s tím, že předchozí bubeník kapelu opustil, údajně se mu snad nelíbila skutečnost, že nebude koncertovat každý týden, a zeptal se mě, zda bych neměl zájem ho nahradit. Tak jsem na to kývl. Musím přiznat, že když jsem do kapely nastoupil, tak byl velký problém zde přítomné kolegy přimět k nějakému zkoušení, ale už je to lepší.
Bráník: Okamžitě jsme poznali, že Car je z minulosti zvyklý dodržovat jasný řád, ale je potřeba si uvědomit, že to se u Šufanů moc nenosí, my se totiž neradi jakkoliv svazujeme.
Takže jste našli určitý kompromis.
Péčko: Ani ne, prostě to funguje. Jednou týdně zkoušíme.
Car: Našli, jasně, že se musel najít kompromis.
Ještě jedna speciální otázka na Cara – jak jsi Šufany vnímal dávno před tím, než ses k nim připojil?
Bráník: No, to mě zajímá.
Car: To bych snad ani neměl říkat, ale když to chceš vědět, proč ne. Poprvé jsem je zaregistroval na jednom festivalu v Dobříši, a to asi před dlouhými dvaceti lety. Tuším, že to byla dokonce nějaká soutěž kapel, v rámci které se Šufani umístili na třetím místě. Já jsem tehdy hrál ještě s kapelou Babička a společně se všemi ostatními členy jsme se v šatně shodli, že Šufunky Gang je hrozně nafoukaná partička.
Péčko: A to už jsme měli cenu v kapse? (smích)
Bráník: Přitom jste jenom nedokázali přijmout náš neotřelý humor, to je celé.
Vraťme se zase k nové desce. Čeho si na ní nejvíc považujete? Čím je pro vás výjimečná?
Car: Já osobně si myslím, že bylo ku prospěchu věci, že jsme na její nahrávání měli čas. Točili jsme v době covidu a tak nás párkrát zastihla neplánovaná pauza, která s sebou vždycky přinesla určitou možnost o výsledném tvaru přemýšlet. Snad je to znát, nijak jsme se neunáhlili a dokázali rozklíčovat, co nefunguje a co je nutné pořádně dotáhnout.
Péčko: Pro mě bylo nahrávání strašný porod a asi od toho všeho ještě nemám dostatečný odstup, abych mohl cokoliv hodnotit. Vždycky, když dotočím desku, tak ji pak určitý čas doslova nesnáším a tady to platí jaksi dvojnásob, protože ta práce byla fakt těžká.
Car: Navíc Péčko si v době, kdy se deska nahrávala, ulítl na akordeonu, na který se zrovna učil. Dokonce ho chtěl mermomocí nacpat snad do každé písničky. (smích)
Péčko: Ale to vůbec není pravda, akordeon na náročnosti práce ve studiu neměl absolutně žádný vliv. A v několika písničkách stejně je… (smích)
Bráník: Myslím, že se nám podařilo dát dohromady celistvý materiál, čehož si cením nejvíc. Nemluvě o tom, že ty písničky jsou asi poslouchatelnější pro mnohem širší okruh lidí.
Zvukové režie se ujal Honza Laník, váš dřívější kytarista. Podepsal se i tento fakt na výsledku?
Bráník: Určitě. Honza Laník je zlatíčko, v podstatě až jakýsi psycholog, který nás dokázal povzbudit, ale taky správně nasměrovat, když jsme zrovna tápali. Na výsledném zvuku má obrovskou zásluhu. A té trpělivosti, co s námi měl… (smích)
Car: Taky se sluší říct, že ještě chvilku před tím, než jsme se do studia zavřeli, byl Honza členem kapely, čili po celou dobu byl tak nějak jeden z nás.
Která písnička vám přijde pro desku Zabít jazz nejcharakterističtější?
Car: Na to ti nedokážu odpovědět. Nemám tam žádnou, kterou bych speciálně vypíchl před ostatními, líbí se mi všechny, jsou tak nějak vyrovnané. Třeba klip, který najdeš na YouTube, jsme dělali ke skladbě Salvejšn.
Bráník: Za mě je to píseň Případ Pako, ale rozhodně bude lepší, když si každý poslechne desku v kuse a udělá si obrázek sám.
Péčko: Fakt se nám podařila pestrá deska, takže těch charakteristických adeptů je tam hned několik.
Deska je k dispozici na všech streamovacích platformách – YouTube, Spotify a tak dále, vyšla na CD a taky na speciální flashce. O vinylu jste neuvažovali?
Car: Řešili jsme i vinyl, ale celá věc ztroskotala na tom, že je deska moc dlouhá. Pravděpodobně by se dala nějak elegantně přeskládat, ale stejně bychom se nevyhnuli tomu, že by bylo nutné dvě písničky vyhodit. Takže zatím je tento plán u ledu.
Historie kapely Šufunky Gang je celkem proměnlivá. Zažili jste lepší i horší období. Jak byste popsali to současné?
Bráník: Jako plodné. V hlavě už mám dokonce nápady na další písničky, takže se může klidně stát, že příští rok půjdeme znovu do studia, pokud ho teda Car zaplatí… (smích)
Mimochodem, za dva roky oslavíte už pětadvacet let existence. To je taky hezký důvod k další tvorbě.
Péčko: Ty jo, to mi vůbec nedošlo. Pětadvacet, říkáš? Vidíš to, posledních dvacet let jsme hráli pořád dokola nějakých třicet písniček a během uplynulého roku jsme přivedli na svět hned deset nových. To je fajn bilance.
Bráník: Dřív jsme tak plodní opravdu nebyli, celou dobu jsme v sobě tu múzu drželi a teď z nás neuvěřitelně tryská. Jsme nastartovaní a odhodlaní.
Kde budete během letních prázdnin k vidění a slyšení? Co vás v nejbližší době čeká?
Car: Určitě bychom všechny čtenáře rádi pozvali ke zlínské pivnici Pod Lipou, před kterou budeme hrát v sobotu 16. července. Jako hosté vystoupí DJ a zlínské undergroundové těleso Návratníček. Výhodou je, že nemusíme končit v ten den s nočním klidem v deset hodin, takže si pěkně koncert protáhneme až do půlnoci. A pokud by to někomu nestačilo, ať si rozklikne naše stránky sufunkygang.com nebo facebook.com/sufunkygang, kde jsou všechny další informace.
Rozhovor vyšel v letním dvojčísle magazínu inZlin.
Foto: Archiv kapely Šufunky Gang