Jakub Malovaný – publicista, spisovatel, divadelník, projektový a PR manager. Jeho aktivity zasahují do mnoha celospolečenských i kulturních témat a zjednodušeně můžeme říct, že vedou od punku přes divadlo, Zikmunda a Hanzelku až právě po Baťu. V tomto rozhovoru si však svou publicistickou roli vyměnil s ředitelkou Nadace Tomáše Bati Gabrielou Končitíkovou, které odpovídal na její otázky.
Co pro tebe znamená odkaz Baťa?
Musím se přiznat, že ještě před svým působením v nadaci jsem si neuměl ani představit, jak hluboký tento odkaz je a jak pevný vztah si k němu vytvořím. Má pro mě dvě roviny –samozřejmě tu historickou, která je opravdu fascinující, a pak taky tu filozofickou, která je pro změnu velmi jednoduše aplikovatelná i v současnosti. Je až neuvěřitelné, jak je baťovská filozofie prostá, klidně řekněme, až banální. I když záleží, jak se na ni člověk dívá – je to návod na život, který je založen na přímosti a otevřenosti, což nemusí být pro každého zase tak snadné. Když se však člověk rozhodne, že je ochoten tyto principy ctít, je úplně jedno, jestli je podnikatel nebo strojvedoucí, baťovská filozofie mu dá návod na šťastnější život.
Je něco, co ty sám z této filozofie vědomě využíváš?
Nemohu říct, že bych vědomě a každodenně aplikoval konkrétní baťovské zásady do svého života, nicméně přiznávám, že sám na sobě pozoruji jednu věc, a sice že když se dostávám do zásadních životních situací, vždycky si na filozofii Baťa vzpomenu a přemýšlím v jejím kontextu. Baťovská filozofie vlastně nenabízí nic, co by člověk podvědomě neznal, jen dokáže pomoci soustředit se na to podstatné, na čem by měly být založeny lidské hodnoty.
Baťovský odkaz ještě i dnes vnímá mnoho lidí jenom v té fyzické rovině – budovy, stroje, boty. Jak dáváš světu vědět, že je tu něco mnohem většího?
To, že nám tady Baťa zanechal mnohem víc než výrobu bot a továrnu, dáváme s Nadací Tomáše Bati světu na vědomí naší soustavnou a kontinuální činností a myslím, že se nám to snad dobře daří. Mnohdy mě až překvapí, jak široké spektrum lidí tento odkaz přitahuje.
Šířit odkaz – zní to víc jako poslání než jako práce. Jak ty sám vnímáš svou činnost v Nadaci Tomáše Bati?
Mám velké štěstí, že jsem se momentálně dostal do jakési životní fáze, kdy všechno to, co tvořím a dělám, včetně činnosti v nadaci, je jasnou a nedílnou součástí mého života. Neberu to tak, že chodím do práce, ale žiji krásný život. Uvědomuji si, že je to dar – dělat něco, co má smysl pro mě i pro společnost.
Nedávno jsi rozběhl vlastní projekt s názvem Baťa do škol. V čem spočívá a jak na potetovaného punkera reagují děti, když jim představuje baťovský odkaz? Dokážou tě děti překvapit?
Děti mě překvapují neustále, protože jsou neskutečně spontánní. Okamžitě ti dají najevo, když se jim něco líbí, a ještě rychleji ti sdělí, když se jim něco nelíbí. Zatím jsem měl ale štěstí na děti, které Baťa zajímal a na téma byly skvěle připravené, za což patří velký dík paním učitelkám. Mým úkolem je seznámit je nejenom s historií, ale zejména s filozofií, a ukázat jim, že mohou růst, mít své sny a nebát se.
Je něco, co ti udělalo v poslední době radost v tvém poslání?
Každá povzbudivá reakce od někoho, kdo vnímá naši činnost jako zdroj inspirace, potěšení, zábavy nebo poučení. Zároveň mě baví taky spojovaní různorodých světů, ať už se bavíme o muzice, divadle, literatuře nebo všemožných zajímavých osobnostech, které prostřednictvím Večerních čajů – což je takové mé kulturní dítě v nadaci – představujeme návštěvníkům přímo ve vile.
Na závěr povinná otázka – jaké je tvoje oblíbené baťovské heslo?
Přiznám se, že nevím, jestli mám jedno jediné oblíbené. Často se to mění, nicméně aktuálně jsou to asi dvě – „Silní milují život“ a „Chtěj – bude!“.
–
Rozhovor vyšel v zimním dvojčísle magazínu inZlin.
–
Autor: Gabriela Končitíková
Foto: Martina Crlová