Od okamžiku, kdy kapela Reflexy bodovala v tuzemských hitparádách s písněmi Ty jsi divoká nebo Neříkej, už sice nějaký ten pátek uběhl, nicméně pop-rocková parta ze Zlínska rozhodně neztrácí tah na branku ani ve své třicáté sezóně, což jasně dokazuje nejenom novou písní, kterou si nedávno nadělila na svém výběrovém albu.
„Zvolili jsme u ní rockovější refrén, takže jde o takový malý návrat ke kořenům. Momentálně sázíme na určitý mix písní z té starší rockovější éry a taky z té současné popovější, díky čemuž jsou Reflexy pro více generací,“vysvětluje Ondra Filák, multiinstrumentalista, který v kapele Reflexy hraje na basovou kytaru a výrazně se prosazuje také autorsky.
Ondro, pokud se nepletu, tak když kapela Reflexy vznikla, tobě bylo deset let. Vzpomeneš si, kdy jsi ji zaregistroval vůbec poprvé?
Bylo to určitě někdy v období, kdy jsem vyšel základní školu. Reflexy mají široký záběr koncertů nejen po celé Moravě, takže u nás na Valašsku hrávaly také. V podstatě nebylo možné se nějakému vystoupení vyhnout.
A vybavíš si, co ti běželo hlavou, když jsi o jedenáct let později uspěl na konkurzu a stal ses regulérním členem kapely?
Ještě pár let před osudovým konkurzem jsem s kapelou spolupracoval na albu Mám se líp a musím říct, že jsem si díky této spolupráci na konkurzu dost věřil. Nakonec ho sice vyhrál někdo jiný, ale vítěz se pak pravděpodobně po studiu nějakých pětapadesáti písniček rozhodl, že odstoupí. Moje pocity byly tím pádem smíšené, ovšem ve výsledku převládla radost – povolání hudebník dostalo v mém životě zelenou.
Jak se Reflexy za tu dobu, co jsi jejich členem, proměnily? V čem vidíš jejich zásadní posun?
Mám-li mluvit za sebe, tak je to hlavně žánrový vývoj. V devadesátkách hrály Reflexy bigbít a současná tvorba kapely se víc přiklání k popu. Za těch devatenáct let, co ve skupině hraji, byly sály většinou plné mladých děvčat a těm vyhovovala často ta popovější část repertoáru, což dost určovalo směr, jakým se bude kapela ubírat. Ale je to samozřejmě i hudebním vkusem a názorem, který se v kapele ustálil. Vznikl určitý mix písní z té starší rockovější éry a taky z té současné, díky čemuž jsou Reflexy pro více generací. A v tom já vnímám ten zásadní posun k lepšímu.
Mimo svůj všestranný muzikantský um ses v kapele prosadil také coby skladatel. Největší úspěch zaznamenala píseň Proud mezi námi, kterou jsi nazpíval společně s Alžbětou Kolečkářovou a k dnešnímu dni má na YouTube přes jedenáct milionů shlédnutí. Čím si ten úspěch vysvětluješ?
Každý hit je souhrou několika faktorů. Feat s Alžbětou byla trefa do černého, protože píseň nazpívala vskutku bravurně. Song obsahuje text, se kterým se ztotožní většina lidí, kteří si prošli vztahovými problémy, kolega Libor Plšek napsal nápadité verše do refrénu a hudbu jsem skládal tak, aby to byla zvukově spíše Rihanna než Reflexy – u pomalých písní se vsákne cokoliv. Zřejmě i tohle byla ta správná cesta, písnička má dost melodií i akordů, což není u mainstreamu zvykem. Těžko říct, asi se díky tomu hned tak neoposlouchá…
Dá se říct, že už se tato píseň zařadila mezi takzvanou klasiku kapely Reflexy?
Rozhodně. V každém kraji si ji lidé zpívají, a to i v místech, kam zavítáme poprvé. Navíc i po šesti letech přibývají na YouTube stále nové pochvalné komenty, takže Proud ještě rozhodně neřekl poslední slovo.
Autorsky ses podílel i na nedávno vydané výběrové desce, na které fanoušci najdou kromě osvědčených hitů také jednu novinku s názvem Vlezu ti do hlavy. Můžeš ji jemně představit?
Pojednává o chlapíkovi, který našeptává holkám všechna ta slůvka, která se říkají, aby je dostal do postele. Zvolili jsme rockovější refrén, takže v rámci bonusovky na bestofku jde o takový malý návrat ke kořenům.
Podle jakého klíče jste vybírali písničky na zmiňované výběrové album? Asi to nebyl úplně snadný úkol, nebo se pletu?
Paradoxně to až tak složité není. Vybereš songy, které jsou trvalou součástí koncertního repertoáru a přidáš k tomu nějaké poslechovky, které mají úspěch třeba právě na YouTube. Výběr mapuje repertoár ze všech jedenácti řadových alb a zařadili jsme do něho čtyřicet věcí, aby si přišel na své opravdu každý.
Téměř každá kapela má píseň, kterou by s klidem na koncertě vynechala, ale fanoušci jí to prostě a jednoduše nedovolí. Najde se taková i u vás?
Dobrá otázka. Často čtu u jiných kapel, jak by „tuhle“ píseň nehráli ale musí. My si vážíme úspěchu každé písně. A v našem případě jich je hned několik – nemůžeme vynechat klasiky jako Ty jsi divoká, Neříkej, Sluneční, Daruj mi křídla. Takže takové to „tuhle bychom nejraději nehráli“ u nás nenajdeš…
Oslavy třicátého výročí jsou v plném proudu, jak si ten letošní významný rok užíváte? Co vám zatím udělalo největší radost?
Největší radostí je asi fakt, že vkročíš do třicáté sezóny, máš plný kalendář a lidi se baví. To je velká satisfakce. A radost máme i z nové písně. Každá novinka vždycky občerství ten zajetý playlist na vystoupeních.
Mimo jiné už za sebou máte i pořádný mejdan v podobě megakoncertu na hřišti v Hrotovicích. Jak ho s odstupem času hodnotíte?
Po těch letech jsme si udělali radost – velká stage, velkoplošné projekce s archivními i současnými záběry. Budu se opakovat, ale děláme to pro lidi. Fanoušci byli nadšení a slyšeli jsme samou chválu. Zhodnocení čistě pozitivní.
Když se člověk mrkne na seznam vašich letních koncertů, tak je mu okamžitě jasné, že slavit budete opravdu vydatně. Jak vaše výroční koncerty v rámci „30 let tour“ vypadají? Můžeš čtenáře trošku nalákat?
Letos je to skutečně best of repertoár. Zařadili jsme pár starších pecek pro pamětníky, avšak ve výsledku hrajeme průřez celou naší tvorbou. Pro návštěvníka bude vystoupení pestré.
Kdy a kde budete během léta na Zlínsku k vidění, a hlavně k slyšení?
Rádi bychom všechny fanoušky pozvali na náš velký výroční koncert do Otrokovic na Štěrkáč, který proběhne 26. srpna. Bude tam opět naše show v tom větším formátu, a to i s projekcí a vzácnými hosty. Všechny termíny koncertů jsou samozřejmě na webovkách www.reflexy.cz.
A máte už představu či plány, co dál? Do čeho se pustíte, jakmile velkolepé oslavy pominou?
Začneme cvičit na pětatřicáté výročí… Rozhodně budeme i nadále jezdit a rozdávat lidem radost. To je naše poslání.
–
Rozhovor vyšel v letním dvojčísle magazínu inZlin.
–
Foto: Petr Kozlík a archiv kapely Reflexy