Oblíbený slovenský zpěvák Peter Nagy je právě na svém akustickém turné s názvem Pianko, během něhož nevynechá ani Zlín. V Kongresovém centru zahraje 21. listopadu své největší hity, ale i méně známé balady.
Speciální koncertní program zahalil do intimního roucha a díky smyčcovým aranžmá vdechl svým písním zcela nový život. „Pre mňa je to výzva. Je oveľa ťažšie hrať bez velkých decibelov,“ usmívá se muž, jenž na sebe na začátku osmdesátých let poprvé upozornil singlem Profesor Indigo.
Vzpomenete si, kdy jste byl ve Zlíně naposledy?
Pred troma rokmi. Hrali sme tu velakrát aj s kapelou, ale aj sám. Spomínam si, že naposledy sme tu hrali s Indigom koncert v rámci turné k môjmu 30. výročiu na scéne. A tiež si dobře pamätám, že v Zlíne to bolo jedno z posledných vystúpení, keď som bol s Petrom Mukom na jednom podiu. To sa nezabúda…
Jak na vás toto specifické město působí? Vnímáte nějakou jeho přednost?
Mám rád architektúru, ktorá je tak baťovsky typická. Zlín je zvláštne nostalgicky navoňaný týmito spomienkami, ale aj mladým vysokoškolským univerzitným životom. Vždy tam bolo moravsky dobré publikum.
Do místního Kongresového centra dorazíte se svým akustickým programem s názvem Pianko. Co vás vedlo k tomu, dát vašim písním zcela novou – komorní a poetickou – podobu?
Chcel som, aby som mohol vytiahnuť znovu na svetlo staršie balady jako Nad nami zomrel skladateľ, Udobrenia, Agáty, Bufet Viola… Ale aj známe piesne jako Psi sa bránia útokom, Poďme sa zachrániť, alebo Revolver a muzika.
Na svém kontě máte více jak patnáct studiových alb. Troufám si tvrdit, že nebylo jednoduché určit, která z těch desítek písní půjde do koncertního playlistu. Prozraďte, jaký klíč jste použil?
Je to zmes mojich hitov, ktoré ľudia poznaju z rádií, a gitarových alebo klavírnych balád. Ja som napiísal niečo okolo 180 piesní… Sám sa v tom nevyznám. Vyberal som aj intuitívne aj podla komentov fanúšikov na Facebooku. To, čo chceli počuť.
Každý z vašich fanoušků preferuje zcela určitě jinou píseň, přesto mě nyní zajímá váš názor – bez jaké písně si akustický program nedokážete představit?
Myslim, že je to piesň Agáty (Akáty). Táto pieseň to celé „akusticky“ začala. Zaradili sme ju len tak pre muzikanskú radosť do koncertného programu turné s kapelou Indigo k 30. výročiu na scéne. Keďže mala vždy nečakaný potlesk, bolo rozhodnuté, že skusim isť cestou tichého akustického programu. Mám zrelé publikum, ktoré chce počúvať a myslím, že máme spolu už „pravdu nášho veku.“ To je príjemné.
A máte naopak píseň, která je po vás neustále žádána, ale klidně byste si od ní odpočinul?
Ja viem, teraz som zaznamenal, že pár mojich kolegov nechce spievať svoje najväčšie hity. Ja osobne by som si vlastnú trafiku na námestí napodpaloval. Snom každého muzikanta je mať pár hitov, na ktoré ľudia čakajú. O tom to je.
Pojďme se ještě víc navnadit před tím blížícím se koncertem ve Zlíně. Můžete říct, na co všechno, kromě celé řady vašich hitů, smyčců a klavíru, se můžeme těšit?
Je to koncert pri sviečkach s aranžmámni sláčikov. Hrajú tam prvoligoví muzikanti z Orchestra Národného divadla aj so Slovenskej filharmónie. Na klavír ma sprevádza jeden z najlepších klavíristov Slovenska Pavol Bartovic. Tak som si povedal, že snáď to ľuďom bude stačiť…
Co je vám vlastně na akustických koncertech sympatické? Čím vás lákají a přitahují?
Je to intimita. A je to aj výzva pre mňa. Je oveľa ťažšie hrať bez velkých decibelov. Piesne pán Milan Adamec (pozn.: druhý houslista Orchestru Národního divadla) zaranžoval veĺmi pekne a miestami až extravagantne. Je to nové aj pre mna. Ja mám rád výzvy tohoto druhu.
Podle toho, jak byla úspěšná loňská slovenská část tohoto turné, se dá říct, že komorní koncerty přitahují i vaše posluchače. Čím si ten obrovský úspěch vysvětlujete? Třeba i tím, že jste lidem opravdu blízko?
Ja mám publikum, ktoré dozrelo so mnou. To je to najlepšie, čo sa vám môže v kariére stať. Byť idolom je na začiatku pre speváka úžasné, ale je to ako prázdninová láska. Horúca a rýchla. Záleží len od trpezlivej práce speváka a tiež od vnímavosti publika, či sa prázdninová láska zmení na pekný vzťah. A k tomu je ale treba pesničky, ktoré vás spoja.
Na hudební scéně se pohybujete více jak třicet let. Naplňuje vás muzika stejně jako v dobách, kdy jste vydával jednu desku za druhou, vítězil v anketě Zlatý slavík a visel v nejednom dívčím pokojíčku?
Ja som to celé vnimal ako cestu k slobode. Vtedy, keď som v osemdesiatych začínal, to bol iba fajn rozjazd. Vtedajšia tak zvaná hudobná nová vlna nám umožňovala si pekne zablbnúť – hudobne i vizážou. Žili sme v podstate extravagantný život. Celá kapela, každý koncert, každý večer. Občas sme niečo na hoteli rozbili, alebo sa iba opili. Vtedy prišiel moj producent Julo Kinček s nápadom, dostať ma z ukričaných športových hál a amfiteátrov nazad do malých klubov, aby ma ĺudia začali znova vnímať ako pesničkára. Tak vznikol program a prvý slovenský unplugged live album Peter Nagy v Štúdiu S. Ta atmosféra sa v programe Pianko vracia znova posilnená rokmi života známych piesní. Mám z toho nevýslovnú radosť.
A co ještě nějaké nesplněné hudební sny? Máte nějaké?
Ano. Rád by som hral a skladal piesne ďalej. Mám dosť pesničkárskych nápadov. Hudba je totiž pozitívna návyková droga.
Další informace o turné Pianko i o právě vydané stejnojmenné desce, na níž se nachází třináct písní Petera Nagyho v akustickém hávu, naleznete na www.piankotour.sk.
Rozhovor vyšel v listopadovém čísle kulturního a lifestylového magazínu inZlin.
Foto: Archiv Petera Nagyho