O slovo na zlínské hudební scéně se hlásí nová kapela s názvem Září. Ačkoliv je toto seskupení teprve na jakési pomyslné startovní čáře, tvoří ho samí zkušení a ostřílení muzikanti, kteří mají už mnoho za sebou. Ovšem, jak nyní doufají, ještě víc mají před sebou. Prvním výrazným veřejným krokem kapely Září bude únorový křest prvního EP, které obsahuje celkem čtyři písničky.

Po několika měsících, které kapela Září trávila převážně za dveřmi zkušebny, kde pilně skládala nový materiál, se nyní naplno rozjíždí také její koncertní činnost. Už 14. února slavnostně pokřtí zbrusu nové EP se čtyřmi skladbami v klubu Bamboo a tím započne pečlivé „hledání“ svých fanoušků. Nejen o tom promluvili v rozhovoru zpěvák Lukáš Seďa, kytarista Pavel Jordán a bubeník Michael „Šimon“ Šimůnek.

Jak se kapela Září zjevila na místní hudební scéně?

Šimon: V roce 2018 jsme společně s Pavlem Jordánem přestali hrát v kapele Kula Pikle a zhruba ve stejnou dobu nás oslovil Lukáš Seďa s tím, zda bychom to nedali dohromady a nezkusili si zahrát pár jeho věcí. Překvapilo nás, jak to zní a proto jsme se do toho vrhli a novou kapelu rozjeli.

Lukáš: Všechno se nám to tak nějak potkalo, protože i moje bývalá kapela Suk Volok umírala, čili slovo dalo slovo a okamžitě jsme šli na to.

Takže za vznikem vaší aktuální kapely stojí konec vašich dřívějších kapel, zjednodušíme-li to. V jakém hrajete složení a jaké máte nástrojové obsazení?

Šimon: Lukáš Seďa zpívá a hraje na kytaru, Pavel Jordán obstarává druhou kytaru a já hraju na bicí, plus zpívám vokály. Ještě máme samozřejmě baskytaristu, který se jmenuje Rudy Dwornik a rozhovoru se bohužel nemohl zúčastnit… (úsměv)

Ačkoliv jste „nová“ kapela, tak rozhodně nepatříte k žádným muzikantským začátečníkům. Co všechno už máte za sebou? Protože pokud se nepletu, tak vaše hudební minulost je celkem pestrá.

Šimon: Já jsem začínal spolu s Pavlem před třiceti lety v kapele Nšoči, a to v úplně první její sestavě. Pak jsme se přesunuli do kapely Divoký srdce, ve které byl frontmanem Michal Ambrož, s čímž souvisí i mé následné působení v Hudbě Praha…

Pavel: Načež jsem začal hrát s kapelou Agnes Compadres až do doby, než vzniklo uskupení Kula Pikle, kde jsme se zase se Šimonem potkali…

Lukáš: Já jsem se vždycky věnoval spíš autorským projektům, jako byla například zlínská skupina Prázdné obaly, nebo již zmíněná kapela Suk Volok.

Je pravda, že kapela Září vznikla před rokem a půl, ovšem i tak si troufám říct, že je ještě stále na jakémsi pomyslném začátku. Máte jasně pojmenované kroky, kudy vlastně směřovat?

Lukáš: Naše cíle jsou prozatím jasné – zahrát si na nějakých lepších festivalech a dostat se do povědomí lidí, a to jak skrz živé hraní, tak i díky naší studiové nahrávce. Určitě netoužíme po tom, aby nás muzika živila, to ne, ale rádi bychom si našli své posluchače, které by naše muzika bavila stejně, jako baví nás.

Pavel: Je to tak. Já bych si ze všeho nejvíc přál, aby nás to společně bavilo a ta atmosféra se postupně přenesla i na posluchače. Všechno ostatní jsou už příjemné bonusy… (úsměv)

Lukáš: Spíš si myslím, že nemáme úplně závratné cíle, ale jsme plní jakéhosi očekávání, co bude. A budu-li teď mluvit čistě za sebe, moc bych si přál, aby se kapela dostala i za hranice našeho regionu.

Může vám v překročení té regionální hranice pomoct i fakt, že jste zkušení muzikanti a v portfoliu máte působení v kapelách, jako jsou Hudba Praha nebo Nšoči?

Pavel: Určitě ne. Když zavoláš pořadateli a řekneš, že je u telefonu bývalý bubeník Hudby Praha, tak věř, že se nic nestane… (smích)

Šimon: Sice za ta léta známe nespočet pořadatelů, ale většinou zůstane jenom u slibu, že si na nás v pravou chvíli vzpomenou. Na druhou stranu je třeba říct, že oni to určitě nemají jednoduché a musí sázet na osvědčená hudební jména, to je logické. Přece jenom, dokud nás nikdo nezná, jsme pro ně určitým rizikem v programu… (úsměv)

Nemáte strach, že zůstanete jenom tou regionální kapelou a i přes veškerou vynaloženou snahu tu pomyslnou hranici nepřekročíte?

Lukáš: Já strach nemám!

Pavel: Já taky ne. Ale je fakt, že stát se může cokoliv a celá naše práce může přijít vniveč, to ano. Pro mě je ale opravdu důležité to, abychom dělali zajímavou muziku, než abychom byli „světoví“, avšak za cenu toho, že hrajeme něco, co nám přijde pitomé a nevkusné.

Co je předností vaší kapely?

Lukáš: Řekl bych, že české texty. V repertoáru máme písničky, které bych třeba před patnácti dvaceti lety nenapsal. Přece jen, člověk je zase někde jinde. Například taková Strange Love, která vypráví o určitém soužití, je toho jasným příkladem. Ale nejen ta. V našich textech se hodně promítají nejenom vztahy, ale taky všemožné vzpomínky na dětství nebo na lidi, které jsme měli v životě kolem sebe.

Šimon: Trošku doufáme, že zacílíme hlavně na posluchače naší věkové kategorie, kteří vyrostli na hudbě osmdesátých a devadesátých let a nebaví je jenom současný jednoduchý pop, který se na člověka valí dennodenně z rádia, ale ocení pěknou písničku s určitým sdělením a hudebním odkazem na zmíněné roky, avšak v novějším kabátě. Zkrátka, hledáme publikum! (smích)

Lukáš: Snažíme se o to. Skvělé je, že mám kolem sebe právě kluky s většími hudebními zkušenostmi, protože i když třeba nějaký nápad na zkušebnu přinesu, tak právě oni jsou ti, kteří mi pomůžou ho dotvořit a dotáhnout do finální – velmi zajímavé – podoby. Texty jsou moje záležitost, ale hudba vzniká kolektivně.

Prozraďte, kteří hudební interpreti jsou vám inspirací?

Lukáš: Moje srdcovka je kapela The Cure, hlavně pak její album Disintegration.

Šimon: Nevím, jestli je v naší muzice vliv této kapely slyšet, ale rozhodně se všichni u tohoto stolu shodneme na tom, že nás ovlivnila hodně. Zdroj inspirace je to velký… Možná bych ještě zmínil i Joy Division, Pearl Jam a Radiohead.

Pavel: V podstatě bychom našli v naší muzice hned celou řadu vlivů, což je samozřejmě dobře, ale jsou pěkně schované pod povrchem.

Člověk o vás sice zatím mnoho informací na internetu nenajde, ale co najde určitě, je čtveřice studiově nahraných písní, které jste dali volně k poslechu. To je mi sympatické. Co si budeme povídat, takový parádní „nástup“ nemá každá nově vzniklá kapela.

Pavel: A přitom ten náš start se celý zpomalil tím, že jsme dlouhého půl roku hledali basáka. Přece jenom, kapela bez basy, to je jak sprinter bez nohy. Nicméně když se nám podařilo kapelu zkompletovat, tak jsme si řekli, že už máme naskládaného materiálu víc než dost a nebylo by na škodu nějaké věci rovnou nahrát v příjemné kvalitě.

Lukáš: Bylo z čeho vybírat. Během toho prvního roku, kdy jsme byli zavření ve zkušebně a mimo jiné hledali basáka, jsme naskládali celkem osmnáct písní, ze kterých jsme vybrali čtyři věci, které jsou na našem prvním EP.

Osmnáct písní během jednoho roku, to je velmi slušná práce, nejenom skladatelská. Lukáši, kde bereš tolik nápadů na další a další texty?

Lukáš: Přiznám se, že v této kapele vidím i jakousi osobní příležitost. Těší mě, že moje nápady někdo dotáhne, věnuje se jim a to mě vlastně tlačí kupředu a nutí stále psát. Vždyť stárnu, tak by bylo fajn ještě něco pořádného vytvořit… (smích)

Pavel: A je super, že Lukáš píše, protože kdybychom neměli texty, tak jsme nahraní. Snad mu to ještě nějakou chvíli vydrží! (úsměv)

Už tady padlo, že máte EP, které není jenom záležitostí digitální, ale spatřilo světlo světa také ve fyzické podobě. Křtít ho budete 14. února ve zlínském klubu Bamboo. Co všechno na tento večer připravujete?

Lukáš: Rádi bychom ten večer v premiéře uvedli videoklip k písni Strange Love, který pro nás točí Martin Živocký, vynikající režisér, jenž se může pochlubit cenou Anděl za klip k písni Falling od Borise Carloffa. Navíc si tam Martin i zahraje, a to spolu se svojí kapelou Yellow Garden. Po ní nastoupíme my, připravený máme set na zhruba hodinu a půl, během kterého uvítáme i speciálního hosta – klávesistu Adama Strojila, který nám v písních vypomohl na klávesy.

Pavel: A mezi tím si budeme povídat s fanoušky, případně i popíjet na baru… Vždyť jsme si vybrali skvělé datum: 14. únor je naprosto ideální den pro křest desky, lidi nás budou milovat a my budeme milovat je. (úsměv)

Šimon: Těšíme se moc, protože to bude náš první samostatný klubový koncert. Tak uvidíme, jak to celé dopadne.

Co vás čeká poté, jakmile EP pokřtíte? Máte v plánu další koncerty?

Pavel: Hned druhý den – 15. února – hrajeme zase. Opět ve Zlíně, tentokrát ale na vyhlášeném Lešetínském fašanku, který pořádá Hospůdka U Kovárny. Další koncert, na který by si mohli čtenáři inZlinu vyrazit, se uskuteční 16. května v Březnici u Zlína, kde budeme spolu s Michalem Ambrožem a Hudbou Praha.

Lukáš: A k vidění na Zlínsku budeme určitě i v létě, například 24. července na tradičních Otrokovických letních slavnostech.

 

Rozhovor vyšel v únorovém čísle magazínu inZlin.

 

Foto: Petr Dubovský