Písničkář Pokáč, vynikající svou textařskou zručností, zažívá vskutku krásné období. V loňském roce se oženil, dočkal se prvního potomka a radosti zažíval i po stránce pracovní, když stihl vydat nejenom novou řadovou desku, ale taky například zabodovat v anketě Český slavík, ve které bral bronz.
„Neměl jsem absolutně žádné indicie, že bych se měl takhle vysoko umístit, navíc jsem ten večer měl koncert v Jindřichově Hradci, kde mi umístění přišla oznámit místní pořadatelka před přídavkem,“ vzpomíná na významný listopadový večer muzikant, který si letos brousí zuby na pražskou 02 Arénu. Nicméně ještě než na tento velký koncert dojde, představí se fanouškům na otrokovickém festivalu Lážo Plážo (17. – 18. 6. 2022).
U rozhovoru se potkáváme jenom krátce po svátku zamilovaných, během kterého běžela akce „neutrácíš za růže, když ti Pokáč pomůže“. V praxi to znamenalo jediné – pokud si kterýkoliv z mužů zakoupil dva lístky na tvůj podzimní koncert do 02 Arény, za odměnu jsi jeho holce složil lovesong. Jak to dopadlo? Kolik jich nakonec bylo nutné napsat?
No, bylo toho o dost víc, než jsem čekal, něco kolem stovky písniček… (smích) Já jsem to teda měl předpřipravené, a to skrze takovou lovesongovou šablonu, ve které jsem de facto jenom měnil jména, ale i tak to byl celkem záhul. Každopádně to bylo super, reakce lidí byly boží, takže paráda.
O tobě je obecně známo, že jsi velmi plodný textař a skladatel, vždyť pravidelně přispíváš například do éteru Frekvence 1 svými „rychlovkami“. Jakým způsobem v tomto případě, kdy jsi limitovaný časem i aktuálním děním, tvoříš? A jak moc se to liší oproti regulérní tvorbě na desku?
Vlastně je to kolikrát jednodušší v tom, že během tvorby na desku pořád hloubám, o čem psát, různě věci předělávám a všemožně řeším, kdežto u „rychlovek“ prostě kouknu na Instagram TMBK, zjistím, co se teď děje a zhudebním to… (úsměv) Někdy se to povede víc, někdy míň, ale baví mě to. Rychlovky mají bohužel jepičí život, avšak s tím jsem smířený.
Mimochodem, jaký je tvůj rekord, co se nejrychleji napsané písničky týče?
Většinou jsou nejrychleji napsané ty nejlepší písničky. Myslím, že songy Matfyzák na discu i Mám doma kočku byly v podstatě za hodinu hotové. Někdy v tom sedíš dny a nenapadne tě nic, ale pak vezmeš kytaru do ruky a vysypeš šlágr… (smích)
Říkáš, že rychlovky, vtipně glosující dění kolem nás, mají jepičí život. Stala se i přesto nějaká z nich součástí tvého koncertního repertoáru, nebo to spíš skutečně bereš jako jakýsi situační humor?
Trošku jsem doufal, že některá z nich takzvaně zlidoví a cestu do koncertního repertoáru si najde. A co se nestalo… Třeba u songu Jestli nás Rusko obsadí to klaplo. Má přes milion zhlédnutí na YouTube, na koncertech lidi baví a co si budeme povídat, mě taky. Děcka pak hodně chtějí zahrát Patrik Schick song nebo Jede vláček, to jsou takové kinder pecky. No a do vánočních playlistů zase s chutí přidávám Ježíšek má covid, ovšem doufám, že tato věc už snad moc dlouho aktuální nebude.
Loňský rok jsi měl vydařený, a to jak soukromě, tak pracovně. Kromě založení rodiny jsi stihl vydat i třetí řadovou desku s názvem Antarktida. Jak ji s odstupem určitého času hodnotíš? A kam ji v rámci vlastní tvorby řadíš?
Deska je super! Lidi baví poslouchat, mě baví ji hrát, k tomu všemu dostala platinu, takže snad dobré… (úsměv) Vnímám ji stejně jako ty předchozí, mám z ní radost i takhle s odstupem.
Opět jsme u tvého neuvěřitelného skladatelského tempa. Slyšel jsem, že jsi na Antarktidu, která čítá celkem šestnáct písní, vybíral z padesáti možných adeptů. To je docela nelehká selekce, nebo se pletu? Vždyť tolik materiálu mnozí nenaskládají za celý život…
Myslím, že je těžší to napsat, než pak vybírat jakousi „top šestnáctku“. U něčeho cítíš, že je to super, u něčeho tušíš, že to až tak dobré není. Nicméně jsem velkým fanouškem jedné zásadní věci a sice, psát hodně a často. Než se s jedním songem trápit třeba měsíc, raději ho nechám být a napíšu pět dalších.
Když jsme nakousli ten úspěšný loňský rok, tak zapomenout nesmíme ani na stříbro v anketě Český slavík. Co ti okamžitě blesklo hlavou, když tvé jméno na slavnostním vyhlášení zaznělo?
To bylo trochu kuriózní, protože jsem neměl absolutně žádné indicie, že bych se měl takhle vysoko umístit, navíc jsem měl ten večer koncert v Jindřichově Hradci, kam jsem uháněl z vystoupení na Slavících. Umístění mi vlastně přišla oznámit místní pořadatelka před přídavkem, tak to bylo funny. Nečekal jsem to a měl jsem samozřejmě radost.
Kdy podle tebe nastal zlom, a prorazil jsi? Vybavíš si okamžik, kdy tě začala brát do povědomí opravdu široká veřejnost, a mohl sis v uvozovkách dovolit vyprodat třeba Fórum Karlín?
Já si myslím, že to nebyl jeden zlom, ale hned několik důležitých momentů. Například psaní textů pro kolegu Voxela, přidávání demíček z pokoje na YouTube, klip na Vymlácený entry, album Vlasy, song Mám doma kočku a tak dále… Postupně se to kupilo a dostávalo do povědomí více a více lidí. To, kam se to celé dostalo, je naprostý úlet a jsem vděčný za každou vteřinu, kdy můžu dělat to, co mě baví… (úsměv)
Teď se připravuješ na již zmíněnou 02 Arénu. Jaký je to pocit? Prožíváš už zdravou nervozitu?
Ještě ne, je to přece jen za dlouho, ale v ten den ráno mi možná dojde, že mě čeká celkem neobvyklý koncert.
Tento velký koncert, stejně jako mnohé další, byl kvůli pandemii přesunutý. Jak jsi to období zvládal, co tě drželo nad vodou v těch nelehkých časech covidových? Protože působíš, že jsi zůstal pozitivní mysli, mimochodem, doba pandemie se nějak výrazně nepromítla ani do tvé nové tvorby.
Jasně, první týdny pandemie byly super, protože všichni byli doma s rodinou a nikam se nehnali, ale co si budeme povídat, postupně to začal být celkem vopruz. Když nebyly koncerty, tak jsem psal songy, s manželkou Eliškou jsme si pořídili prcka, život šel dál. Snažím se na všem vidět pozitivní stránku.
Když jsem si procházel tvůj seznam koncertů, které máš během jara a léta odehrát, tak jsem nabyl pocitu, že budeš v jednom dost velkém kole. Co děláš pro to, aby tě práce nepřeválcovala?
Mám crew, která je skvělá, fanoušky, kteří jsou úžasní, vracím se za rodinou, kterou miluji. Co víc si člověk může přát?
Jedna z letních koncertních zastávek bude také v Otrokovicích na Zlínsku. Jaký máš k tomuto kraji vztah? Jezdíš sem rád?
Z Prahy je to sice daleko, ale cesta vždycky stojí za to. Koncerty na Zlínsku řadím k těm nejlepším, vždyť jsou tady hrozně milí a pohostinní lidi… Super koncerty, fakt, takže díky tomu ta cesta po D1 zase tak moc nebolí… (úsměv)
Můžeš už nyní nepatrně nalákat fanoušky a návštěvníky festivalu Lážo Plážo a prozradit, s čím na otrokovické Štěrkoviště dorazíš?
Beru kytaru, ukulele a možná vezmu i kočku, ale to se uvidí… (smích)
Během našeho povídání jsme důkladně probrali tvůj textařský um, tak mě napadá, co kdyby ses rozloučil stylově a poslal čtenářům magazínu inZlin veršovaný vzkaz?
„Moji milí čtenáři, mějte se moc krásně, nemám bohužel čas vám psát, kvalitnější básně.“
Rozhovor vyšel v březnovém čísle magazínu inZlin.
Foto: Archiv Pokáče