Čirá radost sršela z Iva Viktorina, když povídal o současné náladě v kapele AG Flek. Legendární folkrocková formace se mimo jiné letos na jaře přihlásila o slovo po dlouhých devatenácti letech s novou deskou. Podle mnohých posluchačů se jedná o nejpestřejší materiál, který kdy dala tato stálice na české hudební scéně dohromady.

„Co jsem měl potřebu sdělit, to jsem sdělil,“ má jasno vynikající skladatel, multiinstrumentalista, zpěvák a v neposlední řadě také zvukový mistr vyhlášeného nahrávacího Studia V. Ke spokojenosti dopomáhá Ivo Viktorinovi také fakt, že je momentálně obklopen samými skvostnými muzikanty. „Doufám, že to nějakou chvíli vydrží a hlavně, že to přinese něco nového,“ přeje si muž, jenž stál v roce 1977 u zrodu oblíbené zlínské kapely.

Jak se má AG Flek po nedávno skončené letní sezóně?

Skvěle! (úsměv) Je pravda, že ze začátku vypadalo léto celkem tristně, protože z prvních festivalů jsme se vraceli docela vyděšení, ale potom se to naštěstí k dobrému obrátilo a druhá polovina letních koncertů byla výborná. Hezky jsme si zahráli.

Letos je o vás slyšet i díky nové desce, jež nese název Podnohama Zem. Kritika nový materiál pochvaluje a dokonce prohlašuje, že jde o vaše nejpestřejší album. Souhlasíš?

To nevím, protože zcela logicky nemám od písní žádný odstup. Pro mě jsou jedny z nejlepších, které jsem kdy napsal. Už jsem přece jen zralý člověk, který má ledasco za sebou a do svých textů si ukládám drobné obrázky toho, co jsem zažil. Co se hudební stránky týče, i tady už mám určitou zkušenost a jasno v tom, že muziku dělám proto, že pomocí ní se můžu vyjádřit, nebo v ní zachytit okamžiky pro mě důležité a krásu, která mě obklopuje. Nepotřebuji za každou cenu trefit hit.

V čem je nová deska jiná než ty předchozí?

Když jsme před téměř dvaceti lety dávali dohromady poslední studiové album společně s Blankou Táborskou a Karlem Markytánem, tak jsme byli prostě úplně jiní. Ten čas udělá své… (úsměv)

Překvapilo mě, že AG Flek funguje čtyřicet jedna let…

Ano, to mě taky překvapilo…

To je přece jen úctyhodný věk. Ovšem zajímavé je to, že deska Podnohama Zem je teprve třetí studiová nahrávka v již zmíněné klasické sestavě Viktorin – Táborská – Markytán. Čím to je, že si v tomto směru dáváte tak na čas?

My si ale vůbec nedáváme na čas, s námi si ten život prostě jen tak hraje. Vždyť dobře našlápnuto jsme měli hned na začátku, kdy jsme po prvních šesti letech působení vydali debutovou desku s názvem Blázni umírají nadvakrát, které se prodalo čtyřicet tisíc kusů a lidé si z ní sedli na prdel. Jenže jsme ji vydávali v okamžiku, kdy jsme věděli, že Blanka už s námi pokračovat nebude, protože čeká rodinu. Tím se bohužel jedna etapa uzavřela a nám nezbylo nic jiného, než abychom začali znovu. Přitom jsme mohli využít toho potenciálu, přiživit ho další deskou a jít dál. Místo toho jsme zařadili zpátečku…

Původní sestava AG Fleku se na několik let rozpadla.

Ano. Samozřejmě jsme hledali za Blanku, pro kterou byl tvořený celý dosavadní repertoár, nějakou adekvátní náhradu, jenže marně. Ale našli jsme Vlastu Redla, jemuž se ovšem musely napsat úplně nové písničky, což taky nějaký ten čas vzalo. Nicméně vše je tak, jak má být. S Vlastou jsme na konci osmdesátých let vydali desku Dohrála hudba a jak jsem se později dozvěděl, pro celou řadu muzikantů o generaci mladších to byla zásadní deska. Jenže se situace opakovala… V době, kdy jsme tuto desku dokončovali, mně bylo jasné, že budu tentokrát muset odejít já. Ten tlak v kapele pro mě byl už nesnesitelný a zničující. Naštěstí jsem měl už tenkrát rozjeté studio, do toho přišla změna režimu a obecně nastal boom nahrávacích studií. To bylo prostě úžasné. Za mnou a Petrem Vavříkem (pozn.: do zlínského Studia V) začali jezdit Buty, Iva Bittová, Druhá tráva, Plíhal, Nohavica, Fleret, Kamelot, Věra Martinová, Wabi a kvanta dalších a já byl všeho toho součástí a zároveň se pořád učil. Nebylo lehké se smířit s tím, že jsem musel vypadnout z vlastní kapely, ale tohle a osm let chození na ryby mě nakonec vyléčilo.

To věřím. Co vaši trojici svedlo v roce 1999 opět dohromady?

Náhoda. Janek Jaros, tehdejší šéf vydavatelské společnosti BMG, mi nabídl, jestli si nechci nahrát desku s tím, že výběr muzikantů by byl zcela na mě. Dohodl jsem se s Blankou a Karlem a vznikla deska Waltz. Ovšem je třeba zmínit, že v době, kdy deska vznikala, tak AG Flek de facto neexistoval a šlo čistě o studiovou práci.

Je pravda, že jak je historie AG Fleku dlouhá, tak je i zamotaná. Několikrát jste se museli rozejít, abyste se po čase zase dali dohromady s novým cílem a impulzem. Na které období vzpomínáš opravdu nejraději?

Každé období má své úžasné momenty a zároveň všemožné frustrace. Nejkrásnější ale bylo zřejmě to úplně první období, kdy jsme zažívali samé nové věci a všechny zážitky byly tak intenzivní. Časem se pro člověka ledasco stane jakousi normou a věci už bere střízlivěji. Čili začátky byly úžasné. S Vlastou Redlem to bylo ze začátku, když se tvořily nové věci, taky moc fajn. Konečně byl v kapele někdo, kdo opravdu uměl hrát na kytaru… A pak tohle současné období je pro mě po dlouhé době zase šťastné. Je velmi důležité, jaké máš kolem sebe lidi, a to na pódiu i v zázemí. A já je mám teď úžasné. (úsměv)

Bavíme se o mladých posilách, kterými jsou bubeník Petr Ptáček a kytarista Petr Hoffmann?

Určitě. Hrát s nimi, to je velká radost. Doufám, že to nějakou chvíli vydrží a taky že to přinese něco nového. Oni ale nastoupili do sestavy, která vznikla asi před deseti lety na popud našeho fanouška Petra Řehořky. Bez něj by tahle kapela teď nehrála. Pepa Šobáň s Míšou Vašíčkem a Davidem Velčovským tenkrát odešli od Vlasty Redla a Petr nás tak dlouho ukecával, až jsme to zkusili a rozjeli.

Vraťme se k nové desce. Co je jejím hlavním tématem?

Hlavním tématem? Těžko říct. (přemýšlí) Jsou to vesměs takové bilanční věci. Celé to období, kdy se deska začala dávat dohromady, pro mě bylo nesmírně náročné, protože mi umírala žena a to se prostě do výsledku obtiskne, ať chceš nebo ne. Konečně titulní píseň nové desky Podnohama Zem je takovým malým, ale svítivým otiskem, vlastně poselstvím.

Život je sám o sobě velkou inspirací. Autorsky jste si album rozdělili s Karlem Markytánem, oba jste na něj přispěli rovnocenně pěti písněmi. Jste si i vy dva vzájemnou inspirací? Diskutujete spolu během tvůrčího procesu o nových nápadech?

Určitě ne. Jsme zcela odlišní, a ačkoliv máme s Karlem už velmi dlouhé „manželství“ a vzájemně se tolerujeme, tak to vždy necháváme volně plynout a naštěstí se ve výsledku doplňujeme. Kapela má čtyřicet jedna let a za tu dlouhou dobu jsme každý urazili velký kus cesty, nutno podotknout, že každý na úplně jinou stranu… (smích)

Nový materiál začal vznikat v roce 2014 a pracovali jste na něm téměř čtyři roky. Měli jste hodně nápadů k vytřízení? Bylo těžké dát dohromady výsledný seznam písní?

Kdepak. U nás v kapele to takto neprobíhá. Když se rozhodnu, že budu točit nějakou písničku, tak jde o věc, u které jsem si naprosto jistý, že je ve všech ohledech v pořádku. Samozřejmě, že když si hraju a improvizuju, tak mám spoustu nápadů, ale u velké řady z nich okamžitě vím, že jsou průměrné a nemá smysl se jimi dál zabývat. Popravdě moc nechápu, jak někdo může natočit třicet písní a pak z nich vybrat jedenáct. Přijde mi to absurdní. Přece víš, zda je ta věc dobrá nebo není…

Co AG Flek v blízké době čeká? Kam bys čtenáře inZlinu pozval?

Teď nás čeká hraní v Čechách, ale 20. října budeme v Uherském Brodě v tamním Kině Máj. Ve Zlíně budeme před Vánocemi, čekají nás dva koncerty v Šopě, a to 16. a 17. prosince.

 

Rozhovor vyšel v říjnovém čísle magazínu inZlin…

 

Foto: Archiv Iva Viktorina, grafikart photographer