Oba stáli u zrodu otrokovického festivalu Lážo Plážo. Jeden ho uváděl, druhý ho zase se svou kapelou nezapomenutelně uzavíral. Letos se po dvou letech potkají na totožném místě znovu, a to ve stejných rolích. Ale ještě než se tomu tak stane, stihli si moderátor Kuba Malovaný a frontman kapely Rybičky 48 Kuba Ryba popovídat.
MALOVANÝ: Jak na první ročník festivalu Lážo Plážo vzpomínáš? Co ti z něho utkvělo v hlavě?
RYBA: Přiznám se, že z prvního ročníku jsem si odvezl jeden zásadní vjem, a sice že tento festival se koná na opravdu skvělém místě. Při cestách do zahraničí jsem si postupem let zamiloval fesťáky, které se odehrávaly u bazénu, na koupališti nebo právě v blízkosti přírodní vody, jako je tomu v Otrokovicích. To mě bavilo a pořád baví. Tehdy jsem se nestihl před koncertem okoupat, ale letos to určitě napravím… (úsměv)
MALOVANÝ: Pěkně jsi mi nahrál, protože by mě zajímalo, jak vlastně trávíš čas před tím, než vyběhneš na festivalové pódium. Vezmi teď čtenáře do zákulisí a prozraď jim, co v posledních volných chvílích děláš.
RYBA: Pokud na festival přijedeme extrémně brzo, tak se snažím být nějakou dobu co nejvíc sám, i přes skutečnost, že nejsem žádný samotář. Ono to má své prosté důvody. Vždycky potkáš spoustu kamarádů, kdy jeden tě láká na pivo, druhý zase okamžitě nalévá panáka a to se mnohdy nevyplácí. Už si netroufám být na koncertech nalitý… (smích) Druhý důvod mého posedávání bokem je pak ten, že si maximálně šetřím hlas, přece jen, na festivalech nepřetržitě hraje nějaká kapela a když si chceš s někým popovídat, musíte si navzájem řvát do ucha. Bohužel nemám nikterak školené hlasivky a poměrně brzy se vyřvu. Když k tomu nedejbůh přičtu ještě to pivko nebo panáka, tak je to absolutní konečná… (opět smích) Družit se začínám až nějakou hodinku před začátkem koncertu, abych nasál určitou atmosféru, to je zase potřeba.
MALOVANÝ: Rozumím, rozumím. Jen si teď nedokážu moc představit, jak nerušen a nepozorován skočíš do toho otrokovického Štěrkoviště.
RYBA: To zvládnu, myslím, že se dokážu nepozorovaně okoupat. Nasadím kapuci, nenápadně se projdu kolem vody a na nějakém místě to určitě půjde… (úsměv) Navíc to mám z tohoto léta už poměrně ozkoušené, protože když jsme hráli ve Vrchlabí, tak jsem shodou okolností využil blízkého rybníku. Zalezl jsem si do křoví, nikde nikdo, avšak po chvilce přišly opodál dvě holčiny, zřejmě si taky krátily čas před koncertem, a jak jsem si tak nepozorovaně odpočíval, ledasco jsem se o Rybičkách i dozvěděl… (smích)
RYBA: Teď mi ale řekni, jak se vlastně dostal k moderování festivalu Lážo Plážo?
MALOVANÝ: To je dobrá otázka, protože v tom hrajete podstatnou roli vy. Zhruba půl roku před startem prvního ročníku jsem se potkal s Honzou Svobodou, otcem festivalu, kdy jsme se domluvili, že pro magazín inZlin uděláme nějaký tematický rozhovor. Vybral jsem si pochopitelně vás, jakožto headlinery dne, že jo… (smích) Zanedlouho jsme se s Honzou potkali znovu a zadělali jsme rovnou na celou sérii rozhovorů, ve které nechyběli Horkýže Slíže nebo PSH. Přece jen, nový festival je potřeba opečovávat a hlavně pořádně podpořit. Následně ke mně z ničeho nic připlul dotaz, zda nechci Lážo Plážo i moderovat, abych byl u jeho kompletního zrodu. Neváhal jsem ani chvíli, jen jsem nenápadně dodal, že ve dvou se to vždycky lépe táhne a proto bych byl rád, kdyby mi stál po moderátorském boku kolega ze zlínského divadla Mára Příkazký.
RYBA: To je super. Jak s Márou po moderátorské stránce fungujete? Máte všechny vstupy předem připravené, nebo jedete z patra? Vezmi teď čtenáře do zákulisí pro změnu ty.
MALOVANÝ: Troufám si říct, že fungujeme dobře a společně si to vedle sebe maximálně užíváme. Vždyť festivaly by měly být o pohodě a bez jakéhokoliv stresu. Já jsem pravděpodobně ten připravenější, chápej více vybaven poznámkami, a Mára naopak ten, co jede hodně z patra. Nicméně přípravu rozhodně nepodceňujeme, vždycky je to minimálně pěkná příležitost zajít na pivo, při které si několik záchytných bodů hodíme na papír. A krátce před tím, než vylezeme na pódium, si pak letmo řekneme, o čem budeme mluvit, ať nevaříme z vody.
MALOVANÝ: Vraťme se teď ale k muzice. Po tom prazvláštním roce jste s kapelou opět na letním turné. Jak si ten návrat na pódia vychutnáváte? A jak si ho vychutnávají vaši fanoušci? Jaká panuje na koncertech atmosféra po tom dlouhém odloučení?
RYBA: Přiznám se ti, že jsme z toho návratu měli trošku strach, protože toto léto vyjely snad všechny kapely, které u nás existují. Důvod je jasný, mnoho festivalů se zrušilo a tak si každý jezdí po vlastní ose, což je samozřejmě dobře. Vyjeli i takoví šíbři jako jsou Lucie, Kryštof nebo Kabát, tedy kapela, kterou jsi dlouhodobě během léta jenom tak neviděl a letos má v kalendáři snad třicet zastávek. Pochopitelně jsme si říkali, zda budou lidi chodit v hojném počtu, zda nedají přednost konkurenci, ale nakonec to byly naprosto zbytečné obavy, protože na nás chodí ještě víc lidí než v roce loňském. Máme radost a každé hraní si vychutnáváme obrovsky. A soudě dle reakcí pod pódiem jsou šťastní i naši fanoušci. (úsměv)
MALOVANÝ: Mimochodem, vy máte taky celkem nabitý program. Máš vůbec čas prázdninovat?
RYBA: Jasně. Mám to krásné, přece jen, nejezdíme turné světového měřítka, kdy je muzikant tři měsíce v trapu, ale jezdíme turné českého typu, což v praxi znamená, že se v pátek sebereme a v neděli jsme většinou doma. Takže mám krásné víkendy vždy od neděle do čtvrtku a v tu chvíli jsme s rodinou buďto u nás na vesnici, nebo na Vysočině na chatě, kde je nám dobře. Pěkně to střídáme.
MALOVANÝ: A dostáváme se zase do Otrokovic, protože i letos budete patřit k vrcholům Lážo Plážo Festu. Jak bude váš koncert probíhat? Proč by si ho místní fanoušci opět neměli nechat ujít?
RYBA: No, protože my jsme přece vždycky skvělí a pokaždé do toho napálíme energie, co to jen jde… (smích) I po těch letech nás hraní pořád baví a tím pádem není žádný koncert stejný, i když písničky se vesměs opakují. Zkrátka, důležitá je aktuální atmosféra, která se logicky s každým místem a s každým přítomným fanouškem mění. Ačkoliv je někdy konstelace lepší a někdy zase horší, tak si troufám tvrdit, že každý koncert je neopakovatelným zážitkem… Lákat na slony proskakující obručí nebudu, ale přijedeme na Lážo Plážo s plnou parádou tak, jak se sluší a patří na kluky z Kutné Hory.
MALOVANÝ: Tu neopakovatelnou atmosféru vašich koncertů mohu stoprocentně potvrdit. Občas se jí člověk tak opojí, že mu to pak po zbytek večera ani nemluví.
RYBA: (začne se smát) Ano, i takové moderátory známe…
RYBA: Ačkoliv máš skvělého parťáka, tak mi to nedá, abych se nezeptal, zda existuje někdo, a může to být opravdu kdokoliv, s kým by sis chtěl v budoucnu moderování vyzkoušet, ať už na festivalu nebo na jakékoliv jiné akci? Po kom v koutku duše sníš?
MALOVANÝ: To jsi mě dostal… (zamyslí se) Věřím, že se Mára neurazí, když řeknu jméno herce, kterého neskutečně obdivuji a kterého považuji za jednoho z našich nejlepších. Je to rodák z Vizovic, náš valašský král, aktuálně v Brně žijící, a jmenuje se Bolek Polívka. S ním si zamoderovat, to by byla skutečně velká výzva. Myslím, že bych byl hodně nervózní a možná bych se postupně dopracoval do už probíraného stavu, kdy ti to po zbytek večera zkrátka a jednoduše nemluví. (smích)
MALOVANÝ: Jdeme do finále. Jste velmi akční kapela, pořád něco vymýšlíte a tvoříte. Můžeš prozradit, co čeká Rybičky 48 na podzim, pokud nepřijde nějaká další zákeřná stopka?
RYBA: Máme tam pořád naplánovaný velký koncert v pražské O2 aréně, ale zda proběhne, to se momentálně nedá absolutně odhadovat. Všechno bude záležet na aktuální epidemiologické situaci. Pokud by mohla být přítomna dejme tomu jenom půlka sálu a ještě k tomu vsedě, tak to rozhodně nemá cenu a opět to posuneme. Uznej sám, představa, že lítáme po pódiu, šlehají nám nad hlavami ohně a na place sedí polovina lidí na židlích, je naprosto nesmyslná. A co se dalšího turné týče, tak to v plánu zatím není, stejně budou všechny kulturáky na podzim obsazené, vždyť řada kapel musí dojet, co díky koronaviru nestihla.
Rozhovor vyšel v rámci speciální festivalové přílohy, která je součástí letního čísla magazínu inZlin.
Foto: Jarda Noska