Devátý ročník rodinného festivalu Holešovská Regata se nezadržitelně blíží. Už 21. a 22. června bude zahrada holešovského zámku opět zaplněna fanoušky kvalitní česko-slovenské muziky. Jednou z hlavních hvězd letošní „plavby“ bude zcela bez debat kapela Tata Bojs.

Ta, s ohledem na své kulaté výročí, přijede na Regatu se speciálním koncertním setem, jenž pak vyvrcholí velkým ohňostrojem.

„Pro tento koncert rozkresluji díky dobré vůli organizátorů rozestavění LED panelů pouze pro náš set. Měl by to být skutečný audio-vizuální zážitek,“ prozrazuje během rozhovoru frontman kapely Tata Bojs a zároveň i uznávaný výtvarník Milan Cais.

Není žádným tajemstvím, že tvorba kapely Tata Bojs zahrnuje vedle hudby i důraz právě na vizuální stránku, proto se dá očekávat, že její koncert na Holešovské Regatě bude opravdu velký zážitek.

Těšíte se do zámecké zahrady holešovského zámku?

Těšíme se moc!

Holešovská Regata je výjimečný festival právě díky prostředí, ve kterém se odehrává. Na jaké festivalové prostředí vzpomínáte rádi vy? Hráli jste na nějakém opravdu půvabném místě?

Na Holešovské Regatě jsme už jednou hráli a pamatuju si, že ten koncert měl skvělou atmosféru. Lidi působili uvolněně a chtěli se bavit, což je pro nás ideální kombinace… Hráli jsme za těch více než třicet let už na hodně místech. Některá byla půvabná se silným géniem loci jako třeba obývák vily Tugendhat, jiná zase srandovní jako třeba tělocvična základní školy. V červnu nás čeká například koncert s hradeckou filharmonií v klášterních zahradách v Broumově. Holešovská Regata je jedním z těch festivalů, které jsou svým prostředím dost nevšední, tak snad i my tam zahrajeme koncert, který pak zůstane divákům v paměti jako nevšední.

Mimochodem, opravdu mi přijde, že rádi koncertujete na neobvyklých místech, mám pravdu? Důkazem může být třeba vaše nedávné elektro-akustické hraní v křivoklátském lese…

Ano, navrhl jsem pro kamarády z firmy mmcité takový lesní domek nad Křivoklátem, ve kterém týden bydlel jeden designér (pozn.: Milan Cais je také známý sochař a výtvarník). Jeho pobyt se streamoval po dobu milánského design weeku živě do Milána, kde tak měli neotřelou prezentaci svého zahradního nábytku. Uprostřed týdne jsme tam zahráli i malý koncert. Původně se měl odehrát na střeše toho domečku, ale protože tam blízko zahnízdili ptáci, rozhodli jsme se nakonec udělat koncert na soukromé zahradě asi pět set metrů odtamtud.

Nicméně zpátky k festivalům. V čem jsou pro vás lákavé? Co vás na nich baví?

Vždycky, když člověk vstupuje na pódium, tak neví, co se stane. Mám pocit, že u festivalových koncertů to platí dvojnásob. Je to adrenalin, a když všechno zaklapne, tak jak má, bývají to velmi speciální zážitky.

S čím do Holešova dorazíte? Na co se můžeme těšit? Co jste si na letošní festivalovou sezónu připravili?

V poslední době s námi jezdí na vybrané koncerty hostující bubeník Tomáš Neuwerth, který nebude chybět ani v Holešově. Playlist sestavíme pestrý a dokonce s sebou bereme i našeho VJ Clada, který se nám stará o projekce. A pro tento koncert rozkresluji díky dobré vůli organizátorů rozestavění LED panelů pouze pro náš set. Měl by to být audio-vizuální zážitek, který vyvrcholí ohňostrojem synchronním s naší závěrečnou písničkou.

Kromě toho s sebou přivezete i zbrusu novou knihu s hravým názvem Tatalog. Prozraďte, o co jde? Co všechno v ní najdeme?

Tatalog shrnuje na ploše čtyři sta stran celou třicetiletou historii kapely zase trochu jiným způsobem, než nedávno uplynulá výstava v Doxu. Navíc je tam i jakási kniha v knize. Uvnitř Tatalogu je katalog právě ke zmiňované výstavě s fotografiemi všech objektů a instalací. Kniha obsahuje také hodně archivních materiálů a všelijakých faximilí, které třeba výstava už nepojmula. A kromě toho je v ní i dost textu, jak toho odborného, tak i historicky souhrnného a jsou tam i různé střípky a vzpomínky od lidí, které jsme na naší cestě potkali.

Třicet let. Kdybyste měl jednoduše ty tři dekády popsat, jak by to vypadalo? Bez sentimentu a patosu…

Normálně. Jedna kapela z pražské Hanspaulky, která se snaží „bez sentimentu a patosu“ přes třicet let bavit lidi a zároveň si uvědomuje, že tím baví hlavně sama sebe.

Když jste kapelu na konci osmdesátých let založili, byli jste velmi mladí. Byli jste vlastně ještě školáci. Bylo těžké prosadit se, respektive vydržet a nerozpadnout se po roce či dvou? Vždyť ne každým mladým muzikantům se to povede…

Zas tak těžké to asi nebylo, když se nám to podařilo, že jo? (smích) Doba byla taky trochu jiná. Obecně si myslím, že když máte v životě to štěstí, že děláte něco, co vás baví a naplňuje zároveň a navíc to děláte s lidmi, se kterými si rozumíte, máte jasnou odpověď na vaši otázku…

Víceméně pořádný zlom přišel až ve druhé polovině devadesátých let. Čím si vysvětlujete, že se vám najednou podařilo vydat regulérní album a vzala si vás pod křídla velká nahrávací společnost?

Tenkrát bylo o dost míň kapel než je teď a taky jsme tak dlouho otravovali s demáčema, že už to vydavatelství Indies Records a následně i Warner Music nevydržela a ty desky nám vydala… (smích)

Jste hodně plodnou kapelou. Na svém kontě máte celou řadu desek, které jsou velmi pozitivně hodnoceny kritikou. Kde berete neustálou inspiraci a svěží nápady? Vždyť to není jen tak, udržet laťku tolik let na velmi vysoké úrovni.

Jako už asi někdo někdy přede mnou řekl… Není zase tak těžké překvapit, když o vás nikdo předtím neslyšel, ale je daleko těžší překvapit – v pozitivním smyslu slova – ty, co si o vás myslí, že už je nikdy nepřekvapíte.

Jak to vypadá momentálně s novým hudebním materiálem? Podle nedávno zveřejněných fotek ze soustředění to vypadá, že se něco chystá.

Velmi pozvolna začínáme dávat dohromady nápady na písně pro další studiové album, ale čeká nás ještě hodně práce.

V Holešově jsme začali a v Holešově i skončíme. Holešovská Regata má ještě jednu z výjimečností, a to originální soutěž v přejezdu vodní lávky. Neplánujete se zúčastnit a odvézt si z festivalu kromě nabité energie i cenné vítězství?

Tohle rádi přenecháme zkušenějším borcům… (smích)

Co byste vzkázal čtenářům magazínu inZlin?

Ať si krásně užijí léto a do budoucna ať žijí v zemi, kde se nebudou muset stydět za své politiky!

 

Rozhovor vyšel v červnovém čísle kulturního a lifestylového magazínu inZlin.

 

Foto: Salim Issa