Kapela Premier se hlásí o slovo s novým albem nesoucím název Svět jedniček a nul. Důkladně vybroušený materiál vznikl během nucené pauzy, kterou zapříčinila koronavirová epidemie, a to ve vyhlášeném ostravském studiu Citron. Tam shodou okolností vznikla také kultovní prvotina zlínské legendy, nestárnoucí Hrobař.
„Po těch více jak dvaceti letech na nás dýchla obrovská nostalgie. Jak už to u takových míst bývá, člověka pohltí ta energie, která všude okolo proudí. Jsem přesvědčený o tom, že každá z kapel, která tam kdy natáčela, tam kus sebe nechala,“ říká v rozhovoru frontman kapely Jarda Bobowski, kterého doprovodila další nedílná součást Premieru, kytarista a skladatel Jarda Mikoška.
Pánové, vaše poslední vydané album s názvem Hlasolamy vyšlo v roce 2018. Jak jste s ním s odstupem času spokojení?
Bobowski: Určitě s ním spokojeni jsme, nicméně v tuto chvíli je nasnadě jakési srovnávání s novým materiálem, který brzy vyjde a kterého máme stále plnou hlavu. Tomu se člověk neubrání, ať chce, nebo ne. Pravdou je, že ke každé z těchto desek jsme přistupovali trošku jinak, určité rozdíly se najdou ve všech směrech, ale to je přirozené. Každopádně Hlasolamy považuji za jedno z nejlepších alb v naší diskografii.
Mikoška: Já zcela jistě souhlasím. Těší nás, že to album ve výsledku prorazilo, o čemž svědčí třeba i skutečnost, že píseň Na popel, v podstatě jedna z nejstěžejnějších věcí na desce, byla velmi poslouchaná na digitálních platformách a dokonce nasbírala velký počet stažení na Spotify.
Hlasolamy byla vaše desátá studiová deska a v době, kdy vycházela, jste mi řekli, že doufáte v jednu věc, a sice že bude ještě úspěšnější, než vaše kultovní album Hrobař z poloviny devadesátých let. Taková meta se překonává velmi těžko. Podařilo se to alespoň nějakým způsobem?
Mikoška: Řekl bych, že v jedné věci Hlasolamy na Hrobaře minimálně pěkně navázali. Stejně jako v devadesátých letech, i tentokrát se nám podařilo vyrazit na parádní samostatné klubové turné. Jasně, v období Hrobaře byl ten boom obrovský, šlo to tak nějak samo, avšak po těch letech byla situace odlišná. O to víc nás těší, že se to podařilo. Máme radost, že jsme mohli i tentokrát představit nové písničky fanouškům napříč celou republikou.
Zároveň ta deska do určité míry vrátila kapele dlouho hledanou tvář, je to tak?
Bobowski: Pokud to tak vnímáš i ty, tak jsme jenom rádi. Nechci říkat, že jsme se vrátili k punku našeho mládí, nicméně v něčem to přece jenom asi bude pravda. V období, kdy Hlasolamy vznikaly, jsme konečně našli ten správný zvuk a vytyčili směr, kterým se chceme po těch předchozích letech občasného tápání ubírat.
Mikoška: V podstatě se držíme jasných kytarovek se značně syrovým zvukem a nijak výrazně už neexperimentujeme.
V jaké kondici je momentálně Premier? Ptám se z toho důvodu, že aktuální sestava funguje už víc jak deset let a v rámci té dlouhé historie kapely vydržela nejdéle.
Mikoška: Stále si držíme standardně dobrou kondici. Vždyť každý z nás je velký životní optimista a to je základní kámen úspěchu…
Bobowski: Beze srandy je zcela zásadní, aby si kapela rozuměla po lidské stránce. Jedině tak spolu může plnohodnotně a hlavně dlouhodobě fungovat. U nás se to daří, snažíme se respektovat jeden druhého a i když to občas zaskřípe, tak jsme stále na jedné lodi.
Mikoška: Vždycky se nakonec nějak domluvíme, protože víme, že chceme, aby kapela fungovala, pokud možno, co nejlépe.
Jarda Bobowski (vepředu) a Jarda Mikoška během natáčení videoklipu.
V poslední době si dávat hodně záležet na veškeré prezentaci, ať už se bavíme o komunikaci na sociálních sítích, pestrých videoklipech, nebo třeba lyrics videích, kterými podporujete vypuštěné singly. Jak máte v kapele rozdělené úkoly?
Bobowski: Co se týče sociálních sítí a dalších mediálních záležitostí, tak to všechno má na starosti kolega Jarda Mikoška. Naučil se v tom postupně chodit, proto je to čistě v jeho režii. Nicméně je pravda, že role máme v kapele rozdělené celkem dobře…
Mikoška: Úkolů, které je potřeba neustále řešit, je pochopitelně celá řada. To by jeden člověk neměl šanci zvládnout. Jarda Bobowski vymýšlí, jak by mohly vypadat playlisty a navrhuje, co by se mělo hrát a co už třeba naopak ne. Od toho se pak odvíjí i veškeré zkoušky kapely. Baskytarista Dan Hrnčiřík se zase stará čistě o booking koncertů a na benjamínkovi kapely, bubeníkovi Danu Wolczikovi, leží kompletně celá technická příprava koncertů.
Už několik let držíte model „co dva roky nová deska“. Je to záměr, nebo jde čistě o náhodu?
Mikoška: V podstatě je to náhoda, které tentokrát hodně nahrála doba temna, kdy kapely nemohly koncertovat a byly zavřené doma. Jako mnoho jiných interpretů, i my jsme toho využili a nejprve se zavřeli na zkušebně, kde jsme rozpracované písně neustále vylepšovali a dotvářeli, až jsme prostě uznali, že nastal správný čas, vyrazit do studia.
Bobowski: Každopádně ty dvouletky skutečně plánované nejsou. Já si třeba myslím, že kdyby covid nebyl a svět fungoval normálně, tak by ta deska vyšla i dřív, nicméně vzhledem k tomu, co se v uplynulém roce a půl dělo, tak nebylo absolutně kam spěchat a díky tomu jsme si s písničkami víc pohráli.
Výsledek fanoušci uslyší už za pár dní, kdy deska Svět jedniček a nul vyjde. Co o ní samotný název napovídá? Mně osobně přijde velmi trefný a výstižný pro dnešní digitální dobu.
Bobowski: Název jako takový na první dobrou samozřejmě odkazuje na digitální svět plný počítačů, které nás obklopují a jednou nás možná i nadobro pohltí. Vymyslel ho náš kamarád, spisovatel a dvorní textař kapely Premier, Jarda Irovský, nicméně troufám si tvrdit, že do něj vložil i jakýsi jinotaj, který pozorný posluchač nalezne. Vždyť svět je primárně složený z všemožných protikladů a na ně, stejně jako na počítače, taktéž narážíme na každém kroku. A to je podle mě podstata celého sdělení…
Venku už jsou čtyři singly a ty jednoznačně potvrzují to, co jste před chvíli nastínili. Držíte se nastoleného přímočarého a syrového zvuku. Avšak nebál bych se snad říct, že jste do toho oproti Hlasolamům šlápli ještě víc.
Mikoška: A víš co? Já bych do toho šlápl ještě víc! Pořádně! Ale je pravda, že ve srovnání s Hlasolamy je Svět jedniček a nul stoprocentně syrovější, k čemuž nám mimo jiné dopomohl i zkušený zvukový mistr Petr Slezák. Taky ale musím přiznat, že se mi tentokrát muzika skládala velmi příjemně, protože jsem našel celkem netradiční postup, zkrátka a jednoduše, při komponování jsem používal převážně basovou kytaru. Nějak jsem nechtěl být zavřený v akordu kytary a potřebnou svobodu jsem našel právě v basové lince. Proces byl skvělý taky v tom, že jsem absolutně neměl pocit, že bych se motal v nějakém kruhu a nedej bože opakoval nápady, které mi už rukama v minulosti prošly.
Premier v roce 2021. Zleva: Daniel Hrnčiřík (baskytara), Jarda Bobowski (zpěv), Daniel Wolczik (bicí) a Jarda Mikoška (kytara).
Zmíněného spisovatele a textaře Jardu Irovského jste poprvé přizvali ke spolupráci na Hlasolamy a jelikož se patrně osvědčil, v týmu už zůstal. Novou desku otextoval celou. Jak k tvorbě přistupujete? Dáváte mu náměty, o čem by měl psát, nebo mu necháváte zcela volnou ruku?
Mikoška: Necháváme mu naprosto volnou ruku. Jelikož je bývalý bubeník, tak má velký cit pro muziku a velmi přesně dokáže vycítit atmosféru té které písničky. Ta spolupráce probíhá klasickým způsobem – já mu pošlu demo snímek s hudbou, on na ni napíše určitý text a ten pak ve spolupráci s Jardou Bobowským dotváří ke spokojenosti obou. Ty úpravy jsou nutné převážně proto, aby to Jardovi šlo do pusy a neměl při zpěvu nějaké krkolomné výrazy.
Bobowski: Z velké části se Jarda Irovský trefuje bravurně. Dokonce už se stalo, že některé texty byly tak dokonalé, že na ně nebylo nutné jakkoliv sáhnout. Na druhou stranu, taky jsme museli některé i odmítnout, protože se naše představy minuly. Ale to je normální, vždyť jde o klasický tvůrčí proces.
Otázka na zpěváka zní jasně. Jardo, jsou témata, o kterých máš potřebu zpívat a naopak věci, které bys do textů míchal velmi nerad?
Bobowski: Za ty roky by se našlo pár textů, které jsem odmítl zpívat. Dokonce si pamatuji, že v dřívějších dobách jsme se kvůli textu dokázali i vážně pohádat, protože jsem cítil, že to jde kompletně mimo mě, mimo veškeré mé smýšlení, a ve výsledku bych to nebyl já. Taky jednoznačně odmítám jakékoliv politické texty, ale v tomto máme v kapele naštěstí jasno, tady táhneme všichni za jeden provaz. A naopak, čemu se nebráním? Určitě jakýmkoliv duševním úvahám, příběhům, které líčí člověka v různém životním rozpoložení.
Mikoška: S tím souvisí jedna věc, a sice že Jarda chce pokaždé posluchačům sdělit, že na ulici se nemá chcát…
Na Hlasolamech se podílela řada hostů. Jak tomu bylo v případě desky Svět jedniček a nul? Přizvali jste si k sobě někoho i tentokrát?
Mikoška: Tentokrát jsme si nepřizvali vůbec žádného hosta… Teda až na jednu skvělou italskou ženu, zářící v duetu s Jardou Bobowským. Hledali jsme k němu zpěvačku-nezpěvačku, která by dokázala v podstatě zahrát divokou etudu, a proto jsme neváhali a oslovili herečku Janu Drgovou. Úkolu se zhostila na výbornou.
Bobowski: Tímto ji zdravíme a ještě jednou jí moc děkujeme!
Po dlouhých letech jste se vrátili do legendárního ostravského studia Citron, kde jste natáčeli první desku, stejně jako tam v devadesátých letech pracovala celá řada dalších významných kapel. Co ve vás toto místo evokovalo?
Bobowski: Na mě po těch více jak dvaceti letech dýchla obrovská nostalgie. Jak už to u takových míst bývá, člověka pohltí ta energie, která všude okolo proudí. Jsem přesvědčený o tom, že každá z kapel, která tam kdy natáčela, tam kus sebe nechala. Byly to zvláštní pocity.
Mikoška: Vždycky večer jsme si poseděli a zvukový mistr Petr Slezák nám vyprávěl celou řadu těch příběhů, které se tam odehrály. Bylo to obohacující.
Kapela Premier a spisovatel Jaroslav Irovský.
Čeká vás ve spojitosti s novou deskou i koncertní šňůra, na které ji fanouškům důkladně představíte?
Mikoška: Určitě. Plánujeme koncertní šňůru, tak doufejme, že se nic nepokazí, že tomu bude doba nakloněna. Pokud všechno klapne, tak s novou deskou vyrazíme za fanoušky na jaře, koneckonců teď jsou stejně kluby do konce roku vesměs obsazené, protože spousta kapel dohání resty, které zapříčinil covid. No a samozřejmostí jsou letní festivaly, na kterých se cítíme skvěle a příští rok bychom jich rádi objeli co nejvíce… S příštím rokem pak souvisí i další příjemná věc, na všechny koncerty už s sebou budeme brát novou desku i na LP. Původně mělo být ještě do Vánoc, ale jaksi jsme zaspali objednávku, a jelikož je o vinyly velký zájem, tak si holt musíme počkat.
Koncertování si ale užijete ještě i letos. Mimo jiné už brzy vyrazíte na speciální hudebně-literární tour Hrobař, na kterém s vámi bude i autor stejnojmenné knihy Jarda Irovský. O co přesně půjde?
Mikoška: Půjde o čtyři speciální besedy ve čtyřech městech – v Olomouci, Vyškově, Jeseníku a Zlíně – které budou tematicky směřovat právě ke zmíněné knize Hrobař. Tu napsal Jarda Irovský na motivy naší písně a poprvé ji touto formou osobně představí lidem s tím, že mi mu k tomu zahrajeme pár písniček v čistě akustickém hávu.
Bobowski: Fanoušci budou mít možnost se s námi potkat, povykládat, myslíme, že by to mohlo být fajn. Navíc už budeme hrát věci z nové desky, takže to bude mít i určitou exkluzivitu. A pokud se to povede, není vyloučené, že v tom po novém roce nebudeme pokračovat. Uvidíme.
Do jaké míry je novela Hrobař, respektive v knize se objevující fiktivní kapela Ask the Dust, spjatá s Premierem?
Bobowski: Podstatný je slogan, stojící na plakátech, který zní „Příběh inspirovaný legendárním hitem kapely Premier“, protože ten mluví za vše. Děj se odehrává ve městě Zlín, hlavní roli v něm hraje místní mladá kapela, která prožívá rokenrolový život se vším všudy, avšak s naší kapelou nemá společného skoro nic, lépe řečeno není to autobiografie kapely Premier. Veškerá podobnost je čistě náhodná…
Co si budeme povídat, ten Hrobař vás bude provázet už navždycky. A provází vás od úplných začátků vašeho hudebního tažení, které bude už brzy třicetileté. Za dva roky oslavíte velké jubileum. Máte už v hlavě plány, jak s ním naložíte?
Mikoška: Mám-li být upřímný, tak zatím žádné velké plány nemáme, protože aktuálně žijeme novou deskou, která nás plně zaměstnává a nějakou dobu ještě zaměstnávat bude. Co přijde za dva roky, to se teprve uvidí, to má ještě svůj čas. Nicméně všechno se bude odvíjet od úspěšnosti aktuální desky, která nás třeba zase někam posune.
Bobowski: Každopádně to výročí nijak neopomeneme, ba naopak, pořádně ho oslavíme. Přece jenom, je to pořádný kus života a je úctyhodné, že jsme to vydrželi. Člověk si najednou uvědomí, jak rychle stárne.
Rozhovor vyšel v říjnovém čísle magazínu inZlin.
SLEDUJTE!
Unboxing nové desky kapely Premier, která nese název Svět jedniček a nul
Foto: Ester Kašparová a archiv kapely Premier