Je to moc filozofický materiál, slyšela Gabriela Končitíková v době, kdy na knize Inspirace Baťa pracovala. Ovšem nenechala se jakkoliv odradit. Založila vlastní nakladatelství, získala finance a v létě loňského roku světu představila dílo s podtitulem Jak být silnější a šťastnější podle životních zásad Tomáše Bati.

„Jde o první knížku, se kterou jsem šla s kůží na trh. Tentokrát jsem za sebou neměla ani nadaci, ani univerzitu,“ říká projektová manažerka Nadace Tomáše Bati, lektorka a spisovatelka odkazu filozofie Baťa. Do dnešního dne se knihy prodalo přes deset tisíc kusů, což ji zařadilo mezi české bestsellery.

Čím si ten obrovský úspěch knihy vysvětluješ?

Pravděpodobně tím, že je zcela univerzální a stejně, jako si ji může přečíst vrcholný manažer, tak si v ní najde své žena na mateřské dovolené. Kniha není nijak omezená věkem, pohlavím, ba dokonce ani pracovní pozicí nebo životním stylem, který člověk vyznává. Opravdu mluví o tom baťovském budování sebe sama, ve kterém hraje roli jeden jediný faktor a to, zda se člověku chce něco měnit a má zájem na sobě pracovat.

To znamená, že kniha může opravdu inspirovat i ty, kteří jsou podnikáním, Baťou a jeho myšlenkami absolutně nepolíbení?

Ano, opravdu si myslím, že se v ní může najít každý, kdo je jenom trošku ochotný na sobě jakkoliv pracovat. A zdaleka ne jenom po té profesní stránce. Vezmi si, že pokud se dneska někoho zeptáš, v čem je opravdu úspěšný, tak ti málokdo odpoví, že je například dobrý manžel, kamarád, dobrá manželka nebo dcera. Toto se v současné době příliš nenosí, není to běžné téma. Ovšem v baťovinách má tato kapitola velký prostor a hlavně skutečnou hodnotu. Celé baťoviny jsou vlastně postavené na tom, že jsi osobním příkladem, to znamená člověk jako celek.

Dá se tedy říct, že baťoviny jsou komplexní inspirací do života?

Rozhodně. Každý si z nich může vytáhnout něco, co ve výsledku utvoří jednak jeho samotného, ale taky jeho plnohodnotný život. Jde to ruku v ruce, protože když jsi spokojený ve svém osobním životě, tak máš daleko lepší pracovní výsledky. Lidé se často předhání s tím, kolik mají vystudovaných škol, absolvovaných kurzů, nebo uzavřených obchodů, ale už zapomínají na to, s kým a jak žijí, co je ve skutečnosti baví a co vyzařují na své okolí. Tady je důležité dodat, že baťoviny rozhodně nejsou žádnou ezoterickou záležitostí, kdepak. Baťa to všechno směřovat k jasnému a jedinému cíli, a sice k autentickému celku člověka, který dokázal rychleji a hlavně lépe přemýšlet.

Kniha je rozdělena do čtyř částí, kterými jsou tělo, duše, mysl a vztahy. Proč tomu tak je? Jde čistě o tvůj autorský záměr, nebo přesně takhle vnímal člověka Tomáš Baťa?

Při pochopení celé baťovské filozofie – když jsem v podstatě poznala, jak u Baťů pracovali s člověkem poté, co ho do firmy přijali – mi došlo, že se do ní propisují stejné myšlenkové postupy, které měl Tomáš Baťa sám v sobě. Přišlo mi to zajímavé. Vždyť to, co on sám skutečně prožíval, dokázal přetavit do své vlastní firmy. Zjednodušeně můžeme říct, že si do ní přetavil svoje vlastní fungování. Stejně jako sám sebe si každého člověka skutečně dělil na složku fyzickou, mentální a taky duševní. Fyzická složka je čistě o tom, jak ti funguje tělo, zato mentální složka zohledňuje skutečnost, jak přemýšlíš, reaguješ a vnímáš mezilidskou komunikaci. No, a pokud člověk dobře funguje po stránce fyzické i mentální, dá se předpokládat, že má šťastnou a tvůrčí duši. Zároveň někde vedle toho všeho jsou vztahy, na které Baťa výrazně dbal a razil motto, že práce tě nikdy neobejme a loajalita se nedá koupit, ani nijak vynutit, ale pouze získat. A víš čím? Vztahem. Pro něho byl vztah s člověkem důležitý, vlastně to bylo něco, co podle něj vždycky časem rozhodne, zda ta která firma obstojí.

Tak mě napadá, jak vnímají baťoviny disciplínu, se kterou člověk mnohdy celý život bojuje?

Z baťovin vyplývá, že disciplína jako taková je velmi důležitá, protože díky ní si člověk spoustu věcí zautomatizuje a nemusí o nich vůbec přemýšlet. Neméně důležitá je pak i disciplína v myšlení, ta ovšem pramení z dobré fyzické kondice a správně zažitých návyků, které člověk sám od sebe vykonává dennodenně. Řeknu-li to úplně jednoduše, tak dejme tomu skrz pravidelné cvičení nebo stlaní postele se člověk dostane k úplně jinému vzorci myšlení.

Nemůže to, o čem teď mluvíme, působit na člověka až naivně? Opravdu se dá podle systému a myšlení Tomáše Bati fungovat i v dnešní uspěchané době?

Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Mně určité principy pomohly, tak proč by nemohly pomoct i jiným. Jasně, že baťoviny nejsou pro každého, nedají se generalizovat a někomu klidně můžou přijít naivní. Sám Baťa říkal, že se v nich najde zhruba třicet procent lidí a rozhodně je nikdy nikomu nenutil. A já to beru podobně. Buď se v nich někdo najde, nebo ne.

Dostáváš stovky reakcí, a to nejenom od manažerů a podnikatelů, ale také od široké veřejnosti. Dokážeš říct, která tě potěšila nejvíc?

Asi to bude znít blbě, ale vážím si skutečně každé jedné reakce, ať už na knihu nebo na přednášky či podcasty. Ačkoliv mě dílo Tomáše Bati baví a naplňuje, tak si občas říkám, jestli je pro mě zrovna tím jediným životním posláním. Někdy vstanu a pochybuji, ale pak mi přijde jedna pěkná zpráva a zase jdu s nadšením do toho. Ty reakce mi chodí od zkušených majitelů velkých firem s tím, že jsem pojmenovala nehmotné kulturní dědictví firmy Baťa, ovšem o svou radost se podělí třeba i paní kuchařka ze školní jídelny nebo chlapi z dílen, kteří v závěru dodávají, že jakmile knihu dočetli, začali být skutečně hrdí na to, co dělají. A to je prostě krásné, co víc si přát?

Jak tě vlastně napadlo dát dohromady knihu, která tentokrát nepřibližuje historii firmy Baťa ani život jejího zakladatele, ale může být člověku dobrým životním pomocníkem?

Víš, pro mě byly baťoviny vždycky jenom koníček. Baví mě už patnáct let. Jednoho dne se mi dostalo možnosti, že jsem o nich mohla začít přednášet a téměř po každé přednášce za mnou lidé chodili s tím, že by se chtěli dozvědět víc, ptali se, jestli jsou všechny ty myšlenky někde sepsané. Bohužel, nebyly, protože jsem na to neměla čas. Všechno se změnilo až v momentě, kdy přišel lockdown. Kontakt s lidmi byl značně omezený, proto jsem se rozhodla, že všem těm četným žádostem vyhovím a pustila jsem se do psaní.

Máš pocit, že ta kniha pomohla ukázat lidem Tomáše Baťu a jeho myšlení z trošku jiného úhlu pohledu?

Možná ano, ale myslím si, že kdo už někdy něco o Tomáši Baťovi četl, tak pochopil, že přesně takový systém myšlení se za tím příběhem skrývá. Z každé druhé knihy je patrné, že ten člověk měl velké srdce, byl citlivý a taky vnímavý. Vždyť to byl on, ve svém postavení, kdo si třeba sedl s malou pětiletou holčičkou ke kašně a smlouval s ní o ceně za kytičku fialek s tím, že ji učil obchodu.

Inspirace Baťa je už tvoje desátá kniha. Máš v hlavě další nápady, na kterých by se dalo pracovat? Je ještě něco, co se týká díla Tomáše Bati a nebylo sepsáno?

Popravdě, o Baťovi bylo napsáno jen málo, nepočítáme-li čistě jeho životní příběh ve smyslu „narodil se, vybudoval, zemřel“. Například ještě nikdo podrobně – krok po kroku – nerozkryl jeho návody na osobní transformaci. Anebo taková baťovská personalistika, ta doteď není zpracovaná. Nemluvě o systému, se kterým v posledních letech přichází světové firmy jako Google nebo Microsoft, vždyť ten měl Baťa na denní bázi a fungoval skvěle. Baťovský obchod? Baťovská reklama? Potřebovala bych, aby ten den měl aspoň čtyřicet hodin, abych všechno stihla…

 

Rozhovor vyšel v únorovém čísle magazínu inZlin.

 

Foto: Martina Crlová