Kapela Divokej Bill úspěšně oslavila nedávné pětadvacáté výročí a pomaličku vstupuje do nabité letní sezóny, v rámci které nejenom, že absolvuje sérii vlastních speciálních koncertů, ale taky se představí na celé řadě festivalů.
„Do programu jsme zařadili pár novinek, v rámci festivalového setu překvapivě hrajeme i dost písniček z poslední desky, tipuji tak tři nebo čtyři, a co je super, mají u fanoušků ohlas,“ říká v rozhovoru kytarista a zpěvák Vašek Bláha, který s Divokým Billem udělá hudební tečku za letošním ročníkem Lážo Plážo Festu. Na otrokovický Štěrkáč dorazí úvalská parta v sobotu 15. června.
V jaké kondici je Divokej Bill na prahu další festivalové sezóny?
V té nejlepší! Mám pocit, že do všeho máme čím dál větší chuť, nemluvě o tom, že „mladá“ sekce u nás zodpovědně popadla management, což je ve všech ohledech obrovsky znát – našláplo to ostatní, včetně mě. Taky jsme před letním tour hodně zkoušeli a jde nám to tak nějak spontánně. Cítím, že to všechny baví a užívají si to. Je paráda, když chodíš ze zkoušek nadšený. Neříkám, že to tak nebylo vždycky, ale znáš to – občas jsi dole, občas nahoře a my jsme zrovna teď nahoře. Mám z toho radost! Dokonce jsme uklidili a vymalovali ve zkušebně, až si říkám „sakra, něco se děje…“
Festivalů vás během letošního léta čeká několik, avšak pro své fanoušky jste si připravili také exkluzivní sérii koncertů s názvem „8x Divokej Bill“. Prozraď, o co půjde?
Jde o to, že jsme vybrali osm zastávek napříč republikou a těch osm večerů na místech, která máme rádi, bude jenom nás a našich fandů. Chystáme všemožné fórky a už se nemůžeme dočkat! Musím ale přiznat, že zpočátku jsem brblal. Těšil jsem se totiž na bezstarostnou jízdu festivalovou sezónou, na krátké hodinové sety, které mají své výhody – na festival můžeš přijet na poslední chvíli a hrají se na něm většinou jenom ty nejprofláklejší pecky, které máš za ty roky bezpečně pod kůží. Nicméně samostatný koncert, to je úplně jiná disciplína, je to o hodně náročnější – jezdí se už po obědě, většinou proběhne nějaký sraz s fanoušky, koncert trvá přes dvě hodiny a po něm je ještě autogramiáda. Už jsem se ale přecvaknul do toho, že to bude skvělé a dáme to úplně v pohodě. Někdy holt potřebuji vyhecovat…
Slyšel jsem, že každý koncert bude patřit jednomu ze členů kapely. Budou se jednotlivé večery nějakým způsobem lišit?
V kapele je nás osm, čeká nás osm koncertů, takže ano, něco v tomhle ohledu v plánu máme. Na těchto koncertech budeme hrát něco kolem třiceti písniček, avšak když jsme vybírali, které to budou, vyselektovali jsme jich celkem čtyřicet, takže to určitě budeme nějak kombinovat. Zase se vracím k tomu, že jsem asi trochu pohodlný, ale už jsme si to párkrát zkusili a musím říct, že hrát koncík pokaždé jinak je vlastně parádní dobrodružství. Musel jsem začít i trochu cvičit, abych to měl zmáknuté, a všimnul jsem si, že kluci to mají stejně. Nechtějí to přiznal, ale připravují se. Ono to jde tak nějak líp, když se těšíš. A když se nám hraní povede, máme v sobě dobrý pocit, že jsme tomu pomohli.
Loni jste oslavili pětadvacet let na scéně, za sebou už toho máte spoustu. Je stále těžší s přibývajícími léty přicházet s něčím novým a neotřelým, co fanoušky potěší a hlavně překvapí? Kdo je u vás v kapele největší studnice nápadů?
Výhodou je, že je nás tolik. Momentálně to hodně hecují kytarista Prochajda s houslistou Adamem, před tím jsem byl léta našláplej já, ale vracím se zase na scénu, a když komukoliv z nás dojde dech, vždy se toho jiný z party ujme a s něčím zajímavým přijde. Vlastně se to tak nějak převaluje a mění.
Stejná otázka se nabízí i v rámci tvorby. Ke zmíněnému výročí jste si nadělili kritikou ceněné album Bazilišek, které je už v pořadí vaše osmé. Je náročné se nevykrádat a tvořit s mladistvou lehkostí?
Zrovna jsem si dělal takovou inventuru a mám pohromadě připravené nápady asi na třicet nových pecek. Některé už nosím v hlavě léta, jiné přicházejí nově, a to, když cítím, že kapela šlape. Nedávno jsem někde četl, že Bob Dylan říkal, že měl jeden čas tolik nápadů, že se bál usnout, aby o nějaký nepřišel. To se mi zrovna teď děje, ale ono to ještě nic neznamená. Kolikrát si myslíš, že jedeš bomby a pak se ta odezva vůbec nedostaví. Anebo naopak.
Takže fanoušci Divokýho Billa můžou být v klidu, co se nových písniček týče.
Melodie, texty, rytmy, všechno to máme tak nějak pohromadě, jak se říká „pátý přes devátý“, přehrabujeme se v tom, přemýšlíme, co k čemu, jak to pojmout, jaké nálady by té které písni slušely a hlavně, které z těch třiceti věcí doděláme, přece jenom, na desku se jich vejde tak deset, možná jedenáct. Album asi vydáme k třiceti letům kapely, což bude v roce 2028, takže je ještě čas. Vypozoroval jsem, že nejlíp fungují pecky, které má kapela oposlouchané, proto děláme demáče, aby pak ve studiu všechno odsýpalo, všichni věděli, co mají dělat a drželo to pohromadě. Tohle jsme léta podceňovali. Zároveň si uvědomuji, že už nejsme nejmladší a bůh ví, kolik desek, respektive písniček ještě dáme dohromady, proto to chceme vychytat, co nejlíp.
Ohlédneme-li se, jak ten významný pětadvacátý rok, kterému vévodilo vaše samostatné turné, zpětně hodnotíš?
Povedl se tak, jak jsme si ho představovali. Bylo to špičkové! Za ta léta máme opravdu skvělou partu, z čehož mám radost, stejně jako jsem rád za všechny lidi kolem kapely. Na turné přišla hromada lidí, a ačkoliv jsme z něho měli respekt, protože opravdu není sranda, dělat takové mejdany, tak všechno vyšlo na výbornou. Máme z toho radost.
Vraťme se však na chvíli ještě k fesťákům. Čím dalším jsou pro vás oproti vlastním koncertům lákavé, pomineme-li daný hodinový set a méně náročné přípravy?
Nejvíc na nich miluji asi to, že se potkáš s jinými kapelami a celkově i s jinými lidmi, kteří by třeba na náš samostatný koncík vůbec nepřišli. Pokaždé se chodím dívat, jak ostatní kapely hrají, jak to dělají, jaké mají kytary, obsazení nebo vybavení. Je to hrozně inspirativní. Nedávno jsme se potkali třeba s Jelenem, který s námi jel před lety tour jako předkapela a musím uznat, že jim to hraje parádně. Byl jsem z toho opravdu nadšený a hned jsem to přetavil v nápad na novou pecku.
V červnu se poprvé představíte i na otrokovickém Lážo Plážo Festu. Na co se můžeme těšit? Jak bude váš letní program vypadat? Co bys speciálně vypíchl?
Do programu jsme zařadili pár novinek, v rámci festivalového setu překvapivě hrajeme i dost písniček z nové desky, tipuji tak tři nebo čtyři, a co je super, mají u fanoušků ohlas. Taky jsme překopali starou pecku Stromy, kterou jsme kompletně nahráli ve studiu a na koncertech ji pouze zpíváme jako nějaký boy band, abychom nemuseli stát u mikrofonů, ale mohli vyrazit před stage pozdravit naše fanoušky. Je to sranda, chceme se bavit a užít si to, o to nám šlo vždycky.
Na závěr jedna povinná otázka – co ty a Zlínsko? Máš na tento kraj nějakou vazbu?
Je mi čtyřicet sedm let a za ty roky, co se muzice věnuji, mám kamarády všude po republice, ve Zlíně třeba tebe! Když jsme u vás byli naposledy, navštívili jsme Baťovu vilu, což byl nádherný zážitek, a dokonce jsem dostal i knížku Inspirace Baťa od Gábiny Končitíkové, kterou jsem úplně zhltal – tolik poznatků, nápadů a zajímavostí pohromadě, co se ti šiknou do života, to je paráda! A samozřejmě, že rádi vzpomínáme i na klub Golem, kde jsme dřív hodně hrávali a v tamní vířivce, která byla a je v zázemí nevídaná, jsme si užili hodně srandy.
–
Rozhovor vyšel v červnovém čísle magazínu inZlin.
–
Foto: Archiv kapely Divokej Bill