Po dlouhém zkoušení – respektive nezkoušení, ale vysedávání ve zlínském klubu Loft – vznikla před deseti lety cabaret-punková kapela Franc Alpa. A je pravda, že za tu dobu urazila pěkný kus cesty: První rozpačitý koncert se skromným playlistem je přece dávno minulostí, pánové už moc dobře ví, jaké to je, hrát na velkých pódiích pro stovky i tisíce posluchačů.
Letošní rok muzice nepřeje, a tak musel Franc Alpa velkolepé oslavy bohužel odložit. Připomeňme si proto příběh nadějné zlínské kapely alespoň prostřednictvím historických fotografií a autentických komentářů.
Kapela Franc Alpa tvoří od začátku vlastní autorské písničky. U jejího zrodu stáli v roce 2010 kytaristé Martin Šramka a Leoš Peteráč, krátce na to se k nim připojili baskytarista Marek Příkazký a bubeník Kamil Brázdil. První a zásadní čtyřčlenná sestava byla na světě…
Franc Alpa odehrál desítky koncertů, převážně na Moravě a také na velkých festivalech jako jsou Holešovská Regata, Zlín Film Festival nebo Slavnosti břeclavského piva. Předskakoval například kapelám Fleret, Horkýže Slíže či písničkáři Závišovi. Na svém kontě má jednu desku s názvem Alpum.
V současné době hraje Franc Alpa ve složení Marek Příkazký (zpěv, baskytara) – Martin Šramka (zpěv, kytara) – Petr Ptáček (bicí), dává dohromady nové písničky a taky vymýšlí speciální koncerty – třeba veřejnou zkoušku v baru, kde kapela před lety vznikla, nebo hraní na ulici v rámci zlínského filmového festivalu.
Marek Příkazký: „V začátcích jsme to brali prostě tak, že po práci máme volno, tak si jdeme zahrát. A myslím si, že to nás trošku brzdilo. Ale v poslední době jsme se konečně odhodlali k nějakým krokům, což znamená, že nás Šráma strhl a bereme to vážně.“
Martin Šramka: „Občas jsem překvapen, když potkám někoho cizího na ulici a on se ke mně zná s tím, že ví o kapele Franc Alpa. To je milé. Ale i přesto si myslím, že to podstatné budování jména nás ještě čeká…“
Petr Ptáček: „Zaujal mě fakt, že kluci hrají cabaret-punk. Po přečtení několika textů, které mě skutečně pobavily, jsem již neváhal a s chutí se přidal. Troufám si říct, že je to jedna z nejosobitějších kapel, ve které jsem doposud hrál a hraji. To považuji za velmi důležité. Navíc mám rád hraní ve třech, pro tu syrovost a celkový zvuk. Kluci jsou dobří muzikanti a dobře se mi s nimi spolupracuje.“
10 let v 10 fotkách
23. května 2011
Historicky první koncert v čtyřčlenné sestavě Leoš – Mára – Šráma – Kamil. Úderný set, vytříbený playlist. A zda jsme měli strach, že nikdo nepřijde? Neměli, protože náš první koncert se uskutečnil v rámci divadelního festivalu Setkání/Stretnutie, kde byla základna posluchačů jasná. Lidé, co přijeli za divadlem, neměli večer kam jít, tak přišli prostě na nás.
2012
První zásadní období v tom našem kabaretním tažení. Konečně jsme hrdě vyrazili rozdávat lidový nátěr i mimo Zlín, rozšířili si repertoár – některé tehdy vzniklé hity jsou koncertními radostmi i dnes – a stále fungovali ve čtyřčlenné sestavě. Kolem mikrofonu tehdy pobíhal Leoš Peteráč, srdcař, jenž do kapelního života v začátcích vložil obrovskou touhu a nasazení. (Má na vzniku kapely nemalý podíl, vždyť ji spolu se Šrámou nastartoval.) … Leošovo působení v kapele skončilo na jaře roku 2013, kdy odešel za prací do Brna. S jeho odchodem jsme přišli o plodného textaře. Občas sice napsal kravinu, ale to nebylo nic, s čím bychom si společnými silami neporadili.
Léto 2013
Není žádným tajemstvím, že jsme si dřív dávali hodně záležet na všemožných kostýmech. A mnohdy to byl fakt úlet (Tímto zdravíme naši dvorní kostýmní výtvarnici Katku Höferovou!) … Koneckonců, už na jednom z prvních koncertů jsme měli naplánovaný koncept triček, kdy měl každý z nás na sobě napsaný nějaký stát: Šráma měl England, Mára Turkey, Leošovi jsme půjčili tričko, na němž bylo napsáno France (sympatické bylo, že pás u kytary mu zakryl písmeno E, takže bylo vidět jen Franc) a Kamilovi jsme zase sehnali tričko s nápisem Brasil… O něco později jsme to ale pochopitelně dotáhli ještě dál. Vidět jste nás mohli opravdu v ledasčem, ale velký úspěch dlouhodobě sklízely tyto vymazlené vánoční outfity. Díky nim jsme si na každém koncertě dělali malé Vánoce a pamětníci si určitě okamžitě vzpomenou i na jednu horkou letní noc, během které začalo v závěru naší show mohutně sněžit…
2014
Poprvé jsme se zavřeli do nahrávacího studia a ve složení Mára – Šráma – Kamil se vrhli na nahrávání debutového alba… Je pravda, že ta myšlenka v nás žila skutečně dlouhý čas a prošla mnoha etapami, nicméně nakonec zvítězila ta jediná správná a sice, nahrát desku v profesionálním studiu, což bylo v našem případě zlínské Studio V. A nahrát ji s profesionálem, což byl v našem případě Libor Mikoška alias Mikeš. Věděli jsme, že ve studiu se lámou ledy a bude to náročné. Jeden z nejlepších momentů proběhl v okamžiku, kdy nám nešla nahrát jistá písnička: Nahrávali jsme všichni tři společně, aby to šlapalo. Při pátém jetí se ozval Mikeš z režie: „Kluci, teď to bylo sice přesné, ale nemá to energii.“ Tak jsme si řekli: „Dost! Zkusíme to naposledy!“ A jelikož bylo ve studiu horko, všichni jsme si svlékli trička. Do půl těla svlečení jsme to zkusili naposledy nahrát a ono se to opravdu povedlo. Je to zvláštní, stejně jako fakt, že během celého natáčení jsme nevypili skoro ani kapku alkoholu. Na pivo jsme šli vždy až po práci, jak jsme dotočili. Bylo to hodně soustředěné.
2015
Jednoho lednového večera roku 2015 jsme si zahráli společně se znojemským bardem Závišem, a to v otrokovickém klubu Na1. Byla to skvělá a dost rozdováděná taškařice, navíc se nám dostalo té cti, že jsme mistrovi pokřtili jeho desku K tomu nic (video můžete stále dohledat na YouTube) a v šatně si pak přátelsky slíbili, že si jednou tyto role prohodíme a Záva pro změnu něco pokřtí nám… Zároveň, aniž bychom to v tuto chvíli tušili, pomaličku končila jedna velká a nesmazatelná etapa kapely – netrvalo totiž dlouho a náš bubeník Kamil se rozhodl, že skončí. Definitivní rozhodnutí z jeho strany padlo v létě. Ačkoliv jsme se rozešli přátelsky a v dobrém, Franc Alpa se na nějaký čas ocitl na rozcestí. Otázkou následných dnů a měsíců bylo, co dál…
2016
Bezčasí. Rozloučili jsme se s bubeníkem Kamilem, loučili se s první zkušebnou a v hlavách řešili, co dál? Po celou tu dobu ticha jsme ale věřili a doufali, že se dá kapela znovu do pohybu. I s tím, že bychom klidně nějaký čas tvořili jenom v duu “Mára a Šráma”… V tom zlomovém roce jsme se ale konečně dokopali minimálně k dodělání bookletu pro připravované album (Zdravíme Hynka Petrželku!) a nacvičili i pár písní ve folkové úpravě (občas se to hodí)… Čas plynul a výrazným impulzem k tomu, aby se Franc Alpa znovu výrazně přihlásil o slovo, bylo nalezení nového bubeníka. Ono to hledání není jen tak a co si budeme povídat, trvalo docela dlouho.
2017
Kola se dala znovu do pohybu. A to pořádně! V létě jsme naplánovaly oslavné koncerty k naší první desce s názvem Alpum, která konečně spatřila světlo světa (!), víc jsme se začali věnovat sociálním sítím a taky jsme rozšířili tým o manažera Kubu Malovaného. Novou energii nám vlil do žil příchod bubeníka Peti Ptáčka. To je bez debat… Po jednom z divadelních Tančírků jsme to pěkně upekli: Slovo dalo slovo, pivo dalo pivo a bylo to. Peťa se spoluprací souhlasil, přesto, že nás vůbec neznal a neměl ani tušení, co vlastně hrajeme za muziku. Zalíbili jsme se mu po lidské stránce a to stačilo. Nicméně ten přátelský vztah byl okamžitě oboustranný. Vždycky jsme dělali muziku proto, že nás baví, ovšem najednou se v naší sestavě objevil muzikant, kterého muzika i skutečně živí. V čerstvé sestavě Příkazký – Šramka – Ptáček jsme tak pokřtili Alpum (ve Zlíně i v Brně to bylo velkolepé!) a svědomitě se začali připravovat na další společné tažení.
2018
Skvělý rok, který se zapsal významným písmem do naší historie tím, že jsme v něm odehráli prozatím nejvíc koncertů. Byla to jízda… Alpum bylo venku, s Peťou Ptáčkem jsme se už pěkně sladili a tak bylo prioritou číslo jedna koncertovat: Osahali jsme si velká pódia, zahráli si na Majálesech, všemožných slavnostech i v klubech, a k tomu jsme ještě vymýšleli nějaká ta překvapení. Pro fanoušky jsme připravili třeba veřejnou zkoušku v klubu, kde jsme v roce 2010 vdechli “písečnou bouři”, která ztvrdila založení kapely, občas jsme si zahráli někde unplugged a taky jsme uspořádali jedno open-air odpoledne přímo v centru Zlína, během něhož se blýskl Peťa, když zahrál své sólo na bicí na hlavičky přítomných dětí (ano, vychovávat si novou generaci příznivců je důležité a v tomto případě je všechno pěkně zdokumentováno na YouTube). Ostatně, právě díky těmto bubenickým kouskům mají fanoušci pro našeho služebně nejmladšího člena slabost. A my taky.
2019
V přístupu k muzice jsme sice pořád pankáči, ale je pravda, že punk se o naši muziku jenom lehce otírá. S oblibou říkáme, že na svůj nástroj umí hrát opravdu bravurně jenom jedna třetina kapely, takže jsme v posledních dvou letech začali spíš klást větší důraz na naše mravokárné, láskyplné a primitivní texty, s čímž pevně souvisí tvorba nových písní – čas strávený na zkušebně nám ukazuje, že jdeme dobrým směrem a výsledky na sebe snad nenechají dlouho čekat… Taky jsme před časem upustili od všemožných výstředních kostýmů, přece jen, už nám bylo DESET. A to nelze opomenout, s věkem se dostavuje i určitá noblesa! Na velkých pódiích se cítíme jako doma, i když občas na nich hledáme nejenom správný akord, ale taky jeden druhého. Nicméně, kdo by to byl na našem prvním hraní řekl, jak nám to bude na těch monstr stageích slušet…
2020
Je pravda, že ten letošní rok jsme si představovali trošku jinak. Ale to každý z nás, co si budeme povídat… Nějaké to hraní jsme stihli, v mezičase jsme zvládli zase nepatrně vyšperkovat některou z připravovaných písní, a že jsme neoslavili to kulaté výročí? Nevadí! Tak holt pořádně zapijeme narozeniny jedenácté, vždyť to se k nám hodí možná i víc, už jsme v minulosti prosrali ledasco… Jeden krásný dárek jsme nicméně přece jenom dostali – na podzim nás požádalo Městské divadlo Zlín o scénickou hudbu k představení Harold a Maude (ve kterém navíc Mára hraje hlavní roli!). Šli jsme do toho po hlavě, protože si opět můžeme vyzkoušet něco nového a výzvy, ty máme rádi. Kdy bude premiéra, to se teprve uvidí dle situace, ale už těch pár dní, kdy jsme byli zavření na zkušebně a “soustředili” se, nás královsky bavilo. Jedeme dál – když pařit, tak neztratit glanc, když kapela, tak Alpa Franc!
(Autor článku je zároveň manažer kapely Franc Alpa)
SLEDUJTE TAKÉ:
Předvánoční LIVE STREAM Jakuba Malovaného s kapelou Franc Alpa
ČTĚTE TAKÉ:
TŘI OTÁZKY PRO kapelu Franc Alpa před koncertem na festivalu Setkání/Stretnutie 2018
ROZHOVOR: Kapela Franc Alpa je zpět a v listopadu pokřtí své Alpum
KDE NAJDETE KAPELU FRANC ALPA?
Web / Wikipedie / Facebook / Instagram / YouTube / Spotify
Foto: Kuba Michálek, Marek Příkazký, Jakub Malovaný, Jan Mikolášek, Městské divadlo Zlín a další neznámí autoři (kterým se omlouváme, že jsme je nedohledali…)