Oblíbený písničkář a básník Záviš v září oslavil šedesáté narozeniny. K výraznému životnímu jubileu nadělil sobě, ale hlavně svým fanouškům, novou desku a také novou sbírku originálních básní.
„Jsem bezprostřední písničkář bez nějakých přetvářek a hraní si na něco. Co na jazyku, to na péru,“ říká o sobě skromný a pokorný rodák z Citonic u Znojma. Zkrátka to, co Záviš žije, dává do svých veršů. Jinak tomu samozřejmě není ani v případě nové knihy s názvem Muzikant a další desky Závišova dvanáctka, která více či méně vtipně akcentuje především směšnost pokrytectví a manipulátorského blbství téhle naší „amorálně konzumentské“ doby, která doopravdy „je zlá“.
V září jsi slavil šedesátku. Promítlo se to nějakým způsobem do tvé tvorby? Začal ses věnovat například jiným tématům?
To určitě ne. Pro mě je věk akorát tak číslo. V mém životě nehraje žádnou roli a do mé tvorby se rozhodně nijak nepromítl. To vlastně ani nejde. Pokud tě něco tlačí na mozek, tak to přece napsat musíš, byť třeba jen do šuplíku.
K šedesátinám sis nadělil jak novou knížku, tak i novou desku. Pojďme si oba kusy trošku blíže představit. Jaké jsou?
Knížka, jež bude pokřtěna 21. listopadu v pražském klubu Vagon, se ve své podstatě nikterak výrazně neliší od těch předchozích. Čtenář v ní nalezne mé krátké básničky, lépe řečeno říkanky. A jak už jsi řekl, minulý měsíc mi vyšla i deska, na níž jsou písničky v duchu toho, co ve své podstatě píšu celý život, respektive poslední čtvrtstoletí. Nic převratného, žádné novátorství. Zkrátka, jedu stále ve svých kolejích… (úsměv)
To jsi opravdu tomu svému jubileu nevěnoval na novém albu ani jednu písničku? Nevěřím, že sis z věku neudělal srandu…
(smích) Čoveče, to mě vůbec nenapadlo. Aspoň vidíš, že ti nelžu, když říkám, že ten věk pro mě fakt nic neznamená… Ač je už vlastně důchodový, že? No jo, už bych mohl do předčasného důchodu… (opět smích)
ČTĚTE TAKÉ:
Exkluzivní rozhovor! „Ať si o mně lidé myslí, co chtějí,“ říká písničkář a básník Záviš
Foto: Jiří Straka