A je to zase tady. Jako každý rok, i letos v tom krásném předvánočním čase vyrazí kapely The Fialky, Staré Pušky, Nežfaleš a Muerti na společné Punkrock X-mas Tour, které je pořádané pod hlavičkou internetového hudebního magazínu Kids and Heroes.
Dát dohromady zástupce ze všech špičkových punkrockových formací, jež budou opět toto turné absolvovat, je prakticky nemožné. Přesto se to nyní víceméně podařilo, u rozhovoru chyběli jen Muerti. Ve známé pražské kavárně Slavia se sešli Kečup (The Fialky – kytara, zpěv), Bart (Staré Pušky – baskytara, zpěv) a Radek (Nežfaleš – zpěv), aby společně prozradili něco málo o doposud tajemstvím zahalených, slibně se ale tvářících, vánočních večírcích, které se uskuteční v Plzni (9. 12.), Praze (10. 12.), Olomouci (16. 12.) a Brně (17. 12.).
Pánové, jaké budou koncerty vašich kapel v rámci letošního tour „Kids and Heroes / Punkrock X-mas“? Budou něčím speciální? Na co se můžou fanoušci těšit?
Radek: Nežfaleš letos koncertovala přece jen o něco víc než vloni, takže to nebude speciální v pravém slova smyslu. Prostě jen zahrajeme naše stěžejní songy, které chtějí lidé slyšet. Možná zahrajeme i něco déle nehraného, nebo dokonce takovou utajenou pecku Bez ženský i bez peněz, ke které jsme před cca čtrnácti dny zveřejnili DIY video. Tato píseň vyšla před třemi lety na jedné kompilaci a k málokomu se dostala. Speciální na „Kids and Heroes / Punkrock X-mas“ je ale hlavně ta každoroční tradice.
Bart: Myslím, že všechny kapely, které každoročně tohle tour absolvují, mají většinu fanoušků stejných a ti tak mají jedinečnou možnost vidět své oblíbené kapely pospolu na jednom pódiu. Pro fanoušky Pušek je určitě zpestřením, že zase uslyší naživo písničku Letos nic nečekej, náš vánoční song, který normálně přes rok nehrajeme. Samozřejmě, že nemůžeme, díky počtu kapel, zahrát klasický set a musíme jej krapet zkrátit, ale zásadní pecky určitě zazní. Pro nás je největším zážitkem, vzhledem k tomu, jaké je tohle tour večírek, když odehrajeme všechny koncerty s grácií, což se nám v minulosti ne vždycky povedlo. Tímto apeluji na Kečupa, ať nás nenechá hrát v Praze zase jako poslední… (smích)
Kečup: No a my fanouškům určitě zahrajeme dva nové podzimní singly, z čehož ten druhý bude mít koncertní premiéru. Nicméně stejně je toto turné hlavně o tom, že vytáhneme všechny naše kámoše a známé do klubů a společně tak nějak uzavřeme ten aktuální koncertní rok.
Ve stejné sestavě jezdíte už několik let. Čím jsou si vaše kapely blízké? Proč to mezi vámi tak skvěle funguje?
Bart: Je to už opravdu spoustu let, co se naše cesty protnuly. Bylo to ještě v časech našich bývalých kapel. A řekl bych, že to byla láska na první pohled. Měli jsme rádi stejnou hudbu, měli jsme stejný styl i smysl pro humor. Navzájem jsme si pomáhali v časech lepších i horších, hojně spolu koncertovali. Ale určitě to nejdůležitější je, že jsme si sedli lidsky. Kluky z kapel Nežfaleš, Fialky a Muerti považuji za své přátele na cestách a vždy se těším, až celou tu partu uvidím. Jsme prostě parta a máme určitě společného víc, než jen tři až čtyři akordy… (úsměv) Je zvláštní vidět, jak společně stárneme, jak nám řídnou vlasy, žloutne kůže od špatných jater, přibývají vrásky kolem očí, jak někdy nevíme, co s životem, ale na druhou stranu jsme pořád ti stejní mladí kluci jako dřív, co žijí pro punkrock… A to je to, co nás spojuje.
Kečup: Naše vánoční koncerty vznikly asi před devíti lety, kdy v pražském klubu Matrix, nyní již Storm, slavila Nežfaleš pět let existence. Na tomto koncertě jsme se v podobné sestavě, tedy Fialky, Nežfaleš, Staré Pušky a Muerti, sešli vlastně vůbec poprvé. Akci jsme následně zopakovali o rok později, kdy jsme s Fialkama křtili album Šance, a zalíbila se nám natolik, že od roku 2010 pořádáme společné turné pod hlavičkou magazínu Kids and Heroes, a to z toho důvodu, že jsme v té době já a Radek z kapely Nežfaleš s tímto časákem aktivně spolupracovali na jeho obsahu. Navíc jsme všichni stejně staří a dlouholetí přátelé. Naše kapely pocházejí z, jak rád říkám, „Generace 2000“, kdy měl u nás punk jedno ze svých super období. Všichni jsme chodili na koncerty, kterých bylo hodně, a postupně založili ty naše kapely a vydrželi u toho až dodnes. A taky je dobré, že každá z kapel je trochu jiná, ale přitom inspirovaná tou první vlnou. My o sobě tvrdíme, že jsme Punk 77, Muerti jsou Oi!, Nežfaleš Punk ‘n’ Roll a Pušky jsou prostě Pušky. Dohromady ten mix funguje parádně. Dokud to bude lidi bavit, tak akci v nezměněné sestavě potáhneme dál.
Radek: Kečupovo pojmenování „Generace 2000“ je velmi trefné. Jak už zaznělo, jsme všichni přibližně stejně staří, známe se mnoho let, naše kapely fungují přibližně stejnou dobu… Tak nějak si prostě sedíme a dobře se nám společně paří. Vídáme se i přes rok na jiných akcích, ale ty Vánoce prostě mají svou specifickou atmosféru. Třeba moravská část tour, kdy sedíme v Olomouci na baru, mastíme karty a čekáme na přejezd do Brna… (úsměv)
Kečup: V Olomouci se to opravdu vždycky vymkne nejvíc. Tam všichni spíme na jedné ubytovně a tudíž je to vždy výživná noc i následující den, který společně prosedíme v hospodě. Čekání na přejezd do Brna stojí za to… (smích) Jinak ani další koncerty se určitým excesům nevyvarují, ale nejde o nic velkého. Vždy je to spojené s alkoholem. Když nad tím tak přemýšlím, já si vlastně na nic konkrétního už ani nepamatuju… (úsměv)
Zleva: Kečup (The Fialky), Bart (Staré Pušky) a Radek (Nežfaleš)
Když už se bavíme o vánočních koncertech, tak prozraďte, jaké byly vaše opravdu nejpunkovější Vánoce?
Radek: Čím jsem starší, tím víc ctím tradice. Takže na mých Vánocích je za poslední dobu nejpunkovější asi to, když nám před pár lety spadl stromeček. Pamatuji si však období, kdy se chodilo vždy 25. prosince do barů. Jelikož ale chodím do hospod celý rok, jsem o svátcích takový línější a navíc z pozice otce tu musím být pro synátora. Ježíšek mi ale vždy nadělí nějaký ten punkový dárek, jako třeba tričko mé oblíbené kapely, nebo nějakou punkovou literaturu…
Bart: Já mám Vánoce opravdu velmi rád a slavím je nepunkově a velmi konzervativně v kruhu rodiny. Samozřejmě s kaprem a dárky. Jsem milovník českých klasických pohádek, takže po celém tom punkovém roce, kdy řádím a divočím, pověsím na chvíli svůj punkový kabát na hřebík, vrátím se alespoň na chvíli do bezstarostných dětských let a nasávám klid a pohodu, ať mám sílu na další punkrockový rok. (úsměv)
Kečup: Já zažil roky, kdy se mi stávalo, že jsem přišel na Štědrý den ráno z hospody a babičce, u které jsem bydlel, řekl, že kamarád, který se se mnou den před tím sťal a najednou spal u nás v předsíni na zemi, je sirotek a bude trávit Vánoce s námi. Když se kamarád vzbudil, babička už pro něj měla dárek, aby mu to nebylo líto. On ani ona pak nechápali, co se vlastně děje… (smích) Často jsem vyrazil do hospody i na Štědrý den večer, ale už mě to nějak nebere a čím jsem starší, tím mám radši klidné Vánoce v rodinném kruhu, zvlášť když máme teď dvouletou neteř, kterou musím pomalu učit poslouchat punkrock a dělat legraci. Myslím, že po celoročním mejdanu je třeba na pár dní vypnout. (odmlčí se) Jo a ještě bych rád dodal, že mým ideálním vánočním soundtrackem jsou The Yobs, vánoční deska Die Toten Hosen, Die Roten Rosen – Wir warten auf’s Christkind a koledy od Billyho Idola. Pěkné Vánoce všem!
ČTĚTE TAKÉ:
Staré Pušky: Nikam se neženeme, hrajeme pro radost
Foto: Janusz Miller, Black and Blue, Vojta Florian