Už v pondělí 2. března bude ve vizovickém Kulturním domě povídat cestovatel Milan Bureš o své cestě do Severní Koreje. Posluchačům poutavě přiblíží tamní život, a to se všemi radostmi i starostmi. Program navíc obohatí „domácí“ kapela Fleret, v naprosto netypické sestavě, když se představí v akustickém duu.
Milan Bureš, který odpovídal na tři otázky, je cestovatel z Orlickoústecka a zajímá se o země střední Asie, Indočíny a Dálného východu. Jeho přednáška „Severní Korea očima Milana Bureše“, se kterou se vrací po roce do Vizovic, sklízí velký úspěch a může se již pochlubit více jak devadesáti reprízami.
Kdy se v tobě probudily cestovatelské pudy?
Už v mládí jsem jezdil do míst, kam nám bolševik jezdit dovolil – na cestovní doložku do zemí, se kterými jsme se tenkrát „kamarádili“. Nicméně o cestách na západ, to jsme si mohli nechat snít. O devizový příslib jsem žádal jedenáctkrát, ale ani jednou jsem ho nedostal. Prostě jsem nebyl pro tehdejší režim spolehlivý. Tak jsem si to všechno kompenzoval tím, že jsem hodně jezdil na všemožné čundry u nás. Navíc jsem byl profesí mašinfíra, takže jsem po kolejích projel snad celou republiku. Až po revoluci jsem se ale „rozjel“ pořádně… Zajímala mě Asie a Dálný východ. Mimo jiné jsem dokonale projel celé Rusko, a to jako starý ajznboňák vlakem – Transsibiřskou magistrálou – až do Vladivostoku. Koupal jsem se v Bajkalu, navštívil jsem všechny státy bývalého Sovětského svazu včetně enklávy Kaliningrad, byl jsem na návštěvě u Kima v Severní Koreji a několikrát i ve Vietnamu…
Co nás na pondělní přednášce ve Vizovicích čeká? O čem budeš vyprávět a jak bude beseda samotná probíhat?
Přednáška bude tentokrát o Severní Koreji, o tom, jak to tam vypadá, protože si myslím, že málokdo vůbec tuší, o čem je řeč. Budu se na pódiu opět střídat s kapelou Fleret – já povím nějaké drsné zážitky a kluci odlehčí atmosféru svojí skvělou muzikou. Bude to takové kontrastní… Já budu mluvit o severokorejském hladu, bídě, drsném životě, režimu a poslušnosti i o tom, co vlastně znamená jeden člověk, kterému lidé slepě věří a který je schopný napáchat tolik slibů a lží, aby následně lid zneužil. Na druhé straně bude Fleret hrát a zpívat o obžerství, tlačence a uzeném, o chlastu, rozmanitosti života a o absolutní spokojenosti. Nechám tedy na posluchačích, aby si uvědomili, v jaké společnosti by chtěli žít. Ti, co prahnou po severokorejském režimu, nechť uroní slzu a ti, co si myslí, že je to u nás zatím ještě dobré, nechť se radují.
Je už jakýmsi zvykem, že na besedách tě hudebně doprovází kapela Fleret. Připravili jste si pro tentokrát i něco speciálního?
Máme to všechno secvičené, takže tam nebudou žádné výjimečnosti… Každopádně Fleretům vyřídím a předám pozvánku od nejvyššího představitele severokorejského lidu Kim Čong-una, který se zatím pyšní titulem „vynikající soudruh“, ačkoliv my ho známe pod zkrácenou přezdívkou „rakeťák“, s tím, abych s Fleretem dorazil zahrát do Pchjongjangu. Jediná podmínka je ta, že by se musel kapelník Hrach naučit korejsky a zahrát místním v korejštině Zafúkané nebo Vizovice. Takže kluci z Fleretu mají o čem přemýšlet… (úsměv)