PODPALUBNÍ DENÍK: 19
Člověk míní a život mění. To momentálně poznává Tomáš Vaňourek z Expedice Z101 na vlastní kůži. Situace na cestě Afrikou se mění doslova každým dnem a mladý cestovatel se stále nemůže dostat ze Súdánu.
Do země na severovýchodě Afriky poprvé vkročil loni v září. Tehdy by asi jen těžko uvěřil, že se v ní „zabydlí“ na dlouhého čtvrt roku. „Nejhorší na tom všem je to neustálé čekání. To je ubíjející, protože nemáte program pod vlastní kontrolou, člověk není pánem situace a přizpůsobuje se náhodnému sledu událostí,“ posteskl si muž, jedoucí po stopách slavných cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, v exkluzivním rozhovoru, který zvládl absolvovat z daleké Karimy, města v severním státě v Súdánu asi čtyři sta kilometrů vzdáleného od Chartúmu.
Když jsme spolu hovořili naposledy, Expedice Z101 byla „uvězněná“ v Súdánu, kde došlo k převratu. Psal se listopad loňského roku. Jak se celé dění vyvíjelo dál?
Listopadové uvěznění se protáhlo až do současnosti, čili do února, takže délka mého pobytu v Súdánu se blíží průměrné délce zahraničního pobytu studenta na Erasmu. Stal jsem se v podstatě súdánským domorodcem, který čeká, kdy bude muset začít platit místní daně… (smích) Dokonale poznávám realitu rčení, že Evropané mají hodinky, zatímco Afričani mají čas, takže realizace čehokoliv je v řádu nikoliv dnů, ale spíše jednotek týdnů a v mém případě měsíců. Je paradoxem, že místní si často stěžují na nemožnost vydělat si peníze, a když jim tuto možnost dáte například v podobě opravy auta, zjistíte, že nakonec je nejlepší si opravy udělat sám. Třeba před domem a v koupelně, kde jsem musel zabrušovat šrouby a upravovat závity. Místní mi tvrdili, že se jedná o technicky neřešitelný problém.
Linda Piknerová se musela z pracovních důvodů vrátit do České republiky, avšak ty jsi i nadále přebýval v Chartúmu. Jak vypadaly tvé dny? Jak jsi to celé snášel?
Situace byla složitá. Nicméně asi to nejhorší na tom všem bylo a je to neustálé čekání. Člověk pořád čeká a vlastně pořádně neví na co. To je ubíjející, protože nemáte program pod vlastní kontrolou, člověk není pánem situace a přizpůsobuje se náhodnému sledu událostí. A když už to vypadalo, že se dočkám, přišla nemoc, která mě na tři týdny vyřadila z provozu, takže jsem čekal dál. Tentokrát na to, až budu moct chodit a jít si koupit vodu. Na tu jsem ale zase neměl peníze, takže jsem musel čekat na známého, který mi je nosil v igelitce po západu slunce. A protože se všechno příšerně zdražilo, tak těch peněz je potřeba více a více, ale bankovky v hodnotě pět set súdánských liber nejsou k dostání. Takže nosím peníze v batohu a mám je svázané gumičkou. Škoda, že už nemám dlouhé vlasy, protože bych mohl gumičku využívat multifunkčně.
Co nakonec rozhodlo o tom, že expedice opustila rozbouřený Chartúm? A jak náročný ten odjezd byl?
Expedice musí za všech okolností pokračovat, a protože našim posláním je objevovat, trávit neproduktivní čas v Chartúmu jsem se snažil omezit na maximum. Jakmile to šlo, vyrazil jsem do Port Súdánu a Kassaly, kterou projížděli i Hanzelka se Zikmundem. V prosinci za mnou přiletěl Štěpán Macháček z Českého rozhlasu a připravili jsme několik reportáží. No a pak mě samozřejmě hnala touha zažít na vlastní kůži Núbijskou poušť a pyramidy v Meroe. Na to jsem si počkal opravdu dlouho. V den, kdy jsem měl z Chartúmu odjíždět, přišla písečná bouře, takže jsem si chystání auta dvakrát zopakoval. No a až jsem přijel do oblasti pyramid, tak sem – nečekaně – dorazila opět písečná bouře a já si dal další noc v hotýlku za tři sta korun včetně všeho. Radost z toho, že jsem sem konečně dorazil, nezkazil ani recepční, který se mě zeptal, jaký typ pokoje preferuji, přičemž z něj vyšlo, že buď můžu mít televizi a záchod v podobě díry do země, nebo normální záchod, ovšem bez televize. Volil jsem záchod a došel k závěru, že záchod může mít hodnotu televize.
Dokážeš už říct, co ti súdánská zkušenost dala? Určitě v tobě ty události zůstanou dlouho, mám pravdu?
Určitě si budu pamatovat pocit hladu… (úsměv) Protože zásobování čímkoliv vázlo, byl jsem nucen jíst věci, které jsem si kupoval naposledy na kolejích na vysoké škole, když bylo nejhůř, například takové čínské nudle. Kus masa jsem už neměl ani nepamatuju, pokud tedy nepočítám kus čehosi s kostí. Piva jsem si odvykl a sám jsem zvědavý, co to se mnou udělá, až si ho dám. Taky jsem dost zhubl, takže do oblečení můžu přizvat nájemníka. Na pásku u kalhot už chybí dírky… (smích) Konečně jsem pochopil, proč je obezita a nadváha v Africe tak společensky uznávaná a že skutečně hubenost je stigmatizující a svědčí o mizerném společenském postavení.
Kudy pokračovaly a pokračují vaše další kroky? Kde se momentálně nacházíte?
Linda trpělivě čeká v Mombase, což jí trochu závidím, protože mě zásobuje fotkami všeho, co mi v Súdánu chybí. Ovšem současně mě to motivuje, protože vím, že stále ještě existuje svět tam venku, který není zase tak daleko a já se k němu pomalu přibližuji. Momentálně chystám papíry na cestu do Jižního Súdánu, protože to je skutečně jediná možnost, jak pokračovat. Mimochodem před pár dny mi Linda napsala, že se uzavřel i hraniční přechod do Egypta, kterým jsme sem přijeli, takže skutečně mi žádná jiná cesta nezbývá.
Na cestě jsi strávil první Vánoce, můžeš přiblížit, jak jsi Štědrý den prožil? Jak jsi vnímal tyto tradiční svátky v daleké Africe?
Naštěstí nejsem příliš vánoční typ, takže jsem nepodlehl melancholii. Jenom jsem si vzpomněl, že ještě pravděpodobně existuje sníh, hory a lyže, které miluju a už ani nevím, jak vypadají. Jediná bouře, kterou jsem za posledních několik měsíců zažil, byla ta písečná.
Co čeká Expedici Z101 v nejbližších dnech a týdnech? Na co se těšíš? Co tě stresuje?
Kdybych to věděl, radoval bych se. Tady platí, že člověk nikdy neví a plány se mění každou chvíli. Stále chystáme přesun, máme s Lindou několik plánů na další týdny, které jsou v mnoha ohledech jedinečné a které jsme společně během Vánoc chystali. Když aspoň jeden z nich vyjde, budu šťastný.
Nemůžu se nezeptat na další výstupy a nasbírané materiály. Daří se rozšiřovat odkaz značky H+Z?
Rozhodně ano, vždyť to je esence celé cesty. Vzniklo několik nových srovnávacích fotek, na tento rok se plánují další výstavy ve Zlíně, v Plzni i v Praze. Konečně, právě letos si připomínáme pětasedmdesát let od začátku první cesty pánů Hanzelky a Zikmunda a to je pořádný důvod k oslavě.
Foto: Archiv Expedice Z101