Zcela bez debat patří k nejvýraznějším umělcům na tuzemské hudební scéně. V rámci své tvorby nerad přešlapuje na místě a za každou cenu se snaží hledat nové, možná často i neprošlapané cesty. Nemluvě o tom, že Tomáš Klus ve svých písních odjakživa přemýšlí o světě kolem sebe.
„Témata mých písní jsou stále zpovědí mne v aktuálním období, jen jejich kabáty jsou střiženy době na míru,“říká v rozhovoru úspěšný a talentovaný zpěvák, textař a skladatel, který si odbude svou premiéru na otrokovickém Lážo Plážo Festu. Na Štěrkáč dorazí Tomáš Klus společně se svojí Cílovou skupinou v sobotu 24. června a těšit se můžeme na strhující vystoupení, v němž se bude něžná poetika střídat s rozvášněnými tanečními kreacemi v hravých aranžích.
Jak se vlastně na festivalovou sezónu těšíte? Co vás na ní baví úplně nejvíc?
Čerstvý vzduch, slunce a mraky lidí, kterým je všechno jedno, protože si jedou užít fesťák, a tak se baví a jsou bez starostí a masek sami sebou.
Musím přiznat, že například váš loňský koncert na břeclavských slavnostech mě dostal. Energie, kterou jste ze sebe s kapelou vydali, byla neskutečná. Jak budou vaše letní koncerty vypadat letos? Opět do nich půjdete po hlavě?
Jinudy to neumím. Po hlavě, srdcem, šipku pod hladinu emocí, co hudba spojí v neopakovatelný koktejl, jehož požití dává vášeň do žití a posiluje vědomí, že pod všemi názory na „tamto“ a „tohleto“ jsme všichni stejní, radost a štěstí milující tvoři.
Mimochodem, jak se udržujete ve fyzické kondici? Zvládnout celý set v tak obrovském nasazení by každý muzikant nezvládl.
Ale zvládl. Já se jen hodně potím a brzo rudnu jak Inčučůna, takže to vypadá dramatičtěji.
V červnu se poprvé představíte na otrokovickém Lážo Plážo Festu. Co vy a Zlínsko? Máte k němu nějaký speciální vztah?
Totálně. Jednak mám ve Zlíně velkou část rodiny a trávil jsem tam hodně času, navíc je to mé druhé rodiště, neboť CzechTalent Zlín v roce 2007 zplodil Tomáše Kluse – písničkáře. Tvořil a točil jsem tam první desku a na podzim tam budu točit u Luďka Malára další. Zkrátím to – miluju to tam!
Pěveckou soutěž CzechTalent Zlín jste vyhrál s písní Dopis. Opravdu vám tento úspěch otevřel dveře do hudebního světa?
Jéjej! Úplně se mi vrací vzpomínky. Hlavně na ten následný mejdan v Golemu… Kde je mu konec? A kde je ten můj?
V čem spatřujete váš zásadní muzikantský vývoj, srovnáme-li Tomáše Kluse v období po zlínském CzechTalentu s Tomášem Klusem před letošním Lážo Plážo Festem?
Jsem starší, zkušenější – alespoň myslím, teda, ženatější a otcovitější. Jináč furt stejně člověk, stejné maso, stejná krev i kost.
Osobně považuji za určitý zlom ve vaší tvorbě desku Proměnamě. Dá se říct, že právě tady jste v určitém pohledu na svět, který se promítá do vaší tvorby, dospěl?
Spíš jsem se přestal stydět dávat najevo fakt, že krom toho, co vidím, mě zajímá, a to čím dál víc, to, co nevidím. Duch, dech, mysl a smysl člověka.
Jaké jsou další podstatné milníky, kterých jste dosáhl a kterých si vážíte?
Setkání s mou ženou, setkání s mými dětmi a v neposlední řadě mé vlastní narození, bez něj bych nic z toho nezažil. Díky, mami.
Není žádným tajemstvím, že se vyjadřujete k aktuálnímu společenskému dění, což řada lidí nedokáže skousnout. Bylo těžké, obrnit se určitým nadhledem a trpělivostí?
Ne. Řídím se heslem – buďto to přijmi, nebo to změň. Když vidím jasnou levou, bezpráví, či čuju lež, nemůžu mlčet. Nikdo by neměl. Jinak bude muset.
V souvislosti s děním v nedávné době vznikla v roce 2021 vaše deska Čau Česku, nicméně zajímá mě, jak jste s odstupem času spokojený s posledním řadovým albem z téhož roku, nesoucím název Cítím. Jaký k němu máte aktuálně vztah?
Snažím se neustrnout na ověřených věcech a způsobech práce s múzami. Sázka na jistotu mi v umění připadá srabácká a neuctivá vůči principu tvorby, pakliže nehledáte nové cesty, jste replikantem sebe samého, dehumanizujete své dílo, aneb zbavíte ho autenticity, poněvadž nikdo není pořád stejný i kdyby si to sebevíc přál. Nic není trvalé, jen samotná změna. A jelikož se vyvíjím a proměňuji, i každá deska je dělána jiným způsobem. A ta poslední vznikla z POPudu udělat pop, protože jsem celoživotně házen do jeho vod, aniž bych postupy šel vstříc popularizaci. Témata mých písní jsou stále zpovědí mne v aktuálním období, jen jejich kabáty jsou střiženy době na míru. Užívá prostředků, co jsou takříkajíc trendy. Proto jsem se spojil s Jirkou Burianem, který se orientuje ze všech lidí, co znám, nejoriginálněji. Můj vztah k té desce je stejný jako ke všem ostatním mým hudebním dětem. Je to deník, kde se promítají témata, která mnou hnula, od uprchlíků, po lásku k ženám, té mé, či samotnému ženskému principu, od legrace po supervážnou poklonu inspirativním mistrům. A pak je tam Cítím, kterou skrze mě napsal můj táta, aby mi vysvětlil, proč už tady není. Od té doby se cítím nejlíp na světě.
Na pódiích jste toho zažil už hodně. Jaké jsou vaše další plány? Co chystáte v blízké budoucnosti?
Teď zrovna dokončujeme audioknihu o buddhismu a jeho základních meditačních praxích, s klukama z kapely jsme k ní udělali i soundtrack. Napsal jsem písně ke knížce O všech zvířatech, kterou napsala má žena a syn Alfréd, a chtěl bych jí zdramatizovat a udělat představení pro děti s rodiči. Taky bych rád sesumíroval těch patnáct let na očích a patrně vydám takovou sumu, nebo spíš sumičku. Dokončuji materiál na další desku a přes léto budu natáčet seriál se svou dcerou, což znamená skoro dva měsíce v obytňáku, na které se s touhle bezvadnou parťačkou moc těším. A přijeďte se podívat na Branický zázrak, napsali jsme s Honzou Svěrákem muzikál a umí se dotknout srdce, si myslím teda…
Na závěr jedna z povinných otázek – co byste vzkázal čtenářům magazínu inZlin?
Nezapomínejte na sebe!
–
Rozhovor vyšel ve Festivalovém speciálu, který byl součástí květnového čísla magazínu inZlin.
–
Foto: Petr Klapper