Alternativně popová kapela Kula Pikle přichází s novou deskou Poletuchy. Celkem třináct písní připravovali zkušení muzikanti téměř rok a půl. I z tohoto důvodu v posledních měsících výrazně omezili koncertní činnost.
Ale vyplatilo se. „Snažili jsme se dát dohromady pestré album, na kterém zazní věci ostřejší i klidnější. Jednohlasně jsme se pak shodli na tom, že jde o naše nejdospělejší album,“ říká v rozhovoru bubeník malenovické kapely Michael „Šimon“ Šimůnek.
Začneme trošku netradiční otázkou. Když jsem se před několika málo lidmi zmínil, že jdu dělat rozhovor s kapelou Kula Pikle, tak moc netušili, oč jde. Jak bys vás charakterizoval, ať se vyhneme zbytečným encyklopedickým frázím?
Označujeme se jako kapela alternativně-popová. Přiznám se, že jsem byl spíš pro variantu alternativně-rocková, ale je pravda, že tento termín je už celkem zprofanovaný. Vezmi si, že se tak dneska charakterizují opravdu všemožné kapely, od Imagine Dragons až třeba po Radiohead. My v podstatě děláme pop-rockové písničky, ale s tím, že dbáme na to, aby nebyly bezduché.
V poslední době je o vás slyšet velmi sporadicky. Znamená to, že nenápadně střádáte plány na pomalu se blížící open-air sezónu?
Co se koncertní činnosti týče, tak loňský rok jsme měli klidnější, protože jsme se soustředili hlavně na dodělávání písniček a nahrávání nové desky. Takže ano, vidět jsme moc nebyli. Jakousi naší nevýhodou pak je, že klávesák Adam Strojil jezdí přes léto do Anglie na brigádu, což není v tom nejlepším koncertním období úplně výhodné, a tak hrajeme spíš přes podzim v klubech.
Kapelu Kula Pikle tvoří samí zkušení muzikanti. Co jméno, to bohaté hudební portfolio. Co vás svedlo dohromady?
Je pravda, že tři z nás už nějakou tou kapelou prošli, jen klávesák zatím zkušenosti sbírá… (úsměv) S kytaristou Pavlem Jordánem se znám ze střední školy, společně jsme hráli ve staré sestavě Nšoči, nebo v Divokým srdci s Michalem Ambrožem. S baskytaristou Petrem Hanušem, což je známý zlínský muzikant, jsme se dlouho potkávali na různých jammech a nějakou dobu se bavili o tom, že bychom mohli dát dohromady kapelu, až se tak skutečně stalo. Hlavně si sedíme lidsky a to je super. (úsměv)
Jak už jsi zmínil, za sebou máš působení v mnoha seskupeních, ať už to byly Nšoči, Divoký srdce nebo legendární Hudba Praha. Kam se mezi nimi řadí Kula Pikle? Vznikla tato kapela přirozeným vyústěním tvých životních a hudebních zkušeností, nebo jde třeba o jakýsi únik ze zajetých šablon?
Když pominu punkové mládí strávené v Nšoči, tak je pravda, že Kula Pikle je projekt otevřenější a hudebně pestřejší. Ale na druhou stranu nemůžu říct, že bych se realizoval až díky této kapele a muzika, kterou jsem dělal dřív, by mi byla cizí. Nicméně momentálně jsem spokojený a Kula Pikle mi hudebně fakt sedí.
Která ze všech těch kapel, pomineme-li teď Kula Pikle, pro tebe byla nejzásadnější?
Co se muziky týče, tak nejspíš Divoký srdce, protože i v tomto případě jsme dělali muziku otevřenější. Ale zase Hudba Praha, ve které jsem hrál spoustu let, byla důležitá v tom směru, že jsem se díky častému koncertování skutečně vyhrál.
Jaké máte s kapelou Kula Pikle ambice? Baví vás, jak je to nyní nastavené, nebo byste rádi překročili, řekněme, regionální hranice?
Je blbost, abych řekl, že chceme hrát na zkušebně a jednou za čas vystoupit pro pár kamarádů, že? (úsměv) Pravdou ale je, že nemáme nějak přehnané ambice. Nechceme objíždět republiku a dělat jenom muziku. Tak nějak nám vyhovuje, že máme i jiné starosti a činnosti. Byl bych ovšem rád, kdybychom překročili regionální hranice alespoň v tom smyslu, že když se název naší kapely vysloví třeba v Pardubicích nebo v Plzni, tak nebudeme hrát před úplně prázdným sálem. Co si budeme povídat, v dnešní době není úplně lehké prosadit se.
Co je podle tebe důležité, aby se o kapele vědělo a vytvořila si určitý okruh fanoušků mimo region?
Tak nad tím už přemýšlím hodně dlouho a přiznám se, že jsem na nic nepřišel… (smích) Rozhodně musíš dělat muziku, která bude lidi zajímat a neděláš-li úplně prvoplánový pop, tak je třeba se trefit do vkusu určitého spektra posluchačů a mít štěstí, že se dostaneš do známosti. Ale když pozoruji, které z kapel jsou dneska známé a naopak o kolika dobrých kapelách ani nevíš, tak nevím, jestli v tom lze hledat nějaké logické řešení.
Kapela Kula Pikle vznikla v roce 2011 a za těch sedm let máte na kontě již pět desek. To mi přijde celkem obdivuhodný výkon, kterým se nemůže chlubit kdekdo. Kde berete neustále nové nápady?
Mně to teda zas tak obdivuhodné nepřijde. (úsměv) Dřív dělaly kapely desku každý rok a za čtyři roky měli čtyři zásadní alba. Dnes trvá všechno déle. Nicméně se snažíme co nejpravidelněji zkoušet, hodně jammujeme a z toho vznikají nové a nové nápady, které pak dotváříme. Do studia jdeme vždycky s ucelenější sestavou písniček, ale tím nechci říct, že děláme nějaké koncepční desky, to ne. Ale je pravda, že každá z našich desek má nějaký tvar, což se mi líbí. Obecně mám formát desek rád, ačkoliv se to dneska už moc nenosí…
Zastavme se teď už čerstvé novinky, která se jmenuje Poletuchy a vyšla před pár dny – 30. dubna. Jaká tato deska je oproti těm předchozím?
Ano, deska skutečně vyšla 30. dubna, na čarodějnice, což jsou taky takové poletuchy. Ale jinak to spolu nijak víc nesouvisí, je to spíš náhoda, že to tak vyšlo. (úsměv) Ale teď vážně. Ono je trošku těžké o desce mluvit a porovnávat ji s ostatními, když na ní člověk intenzivně pracuje rok a půl. První album obsahuje písně, které jsme nashromáždili ve velké euforii během docela krátké doby, a možná jsou popovější oproti písním, které jsme natočili na desku aktuální. Snažili jsme se dát dohromady pestré album, na kterém zazní věci ostřejší i klidnější. A shodli jsme se na tom, že je nejdospělejší. A já osobně mám pocit, že je ze všech našich desek nejlepší. (smích)
Slavnostní křest proběhne 11. května, a to ve zlínském klubu Bamboo. Na co se můžeme těšit?
Zahrajeme téměř celou novou desku živě a k tomu přidáme ty nejlepší a nejoblíbenější písničky z desek předchozích. Myslím si, že fanoušci, kteří na naše koncerty chodí, dobře vědí, co očekávat. Žádné velké překvapení nechystáme, budeme hlavně představovat nové písničky.
Co vás čeká poté, jakmile desku pokřtíte?
Jakmile desku pokřtíme, tak vyrazíme například do našeho oblíbeného klubu v Hradci nad Svitavou nebo do Kroměříže a taky budeme hrát 2. června na Březnici u Zlína, kam nás pořadatelé pozvali při příležitosti sta let činnosti březnického Sokola, a po nás vystoupí Hudba Praha s Michalem Ambrožem.
Což je celkem zajímavé. Jaké to pro tebe bude, hrát před Hudbou Praha, tedy kapelou, ve které jsi dlouhou dobu působil?
Nevím. Myslím, že to bude v pohodě. Nemám s tím žádný problém, ačkoliv to bude trošku zvláštní. Na druhou stranu současná Hudba Praha už je úplně jiná kapela než ta, ve které jsem hrál. Z té původní sestavy tam zůstal už jenom Michal Ambrož. Čili se nemůže očekávat setkání se starou partou, do které už nepatřím… (úsměv)
Proč jsi vlastně v Hudbě Praha v roce 2015 skončil?
Protože ta kapela v podstatě skončila celá. Michal Ambrož měl určité zdravotní problémy a taky jiný pohled na věc. Ostatní muzikanti si udělali novou kapelu s názvem Hudba Praha Band, protože chtěli hrát dál. Následně Michal udělal sólovou desku s Davidem Kollerem a v rámci toho dal dohromady novou kapelu, kterou opět nazval Hudbou Praha, možná i z propagačních důvodů. Takže ta původní sestava se rozdělila na dvě party stejného jména.
Na závěr máš možnost něco vzkázat čtenářům magazínu inZlin a fanouškům kapely Kula Pikle.
Snad jen, že si přejeme, ať se všem čtenářům nová deska Poletuchy líbí a pevně doufám, že se nás sejde co nejvíc na blížícím se křtu ve zlínském klubu Bamboo.
Rozhovor vyšel také v tištěné podobě, a to v květnovém čísle magazínu inZlin.
Foto: Archiv kapely Kula Pikle