Po necelých pěti měsících jsme se s kytaristou Evženem Hofmannem potkali znovu. Tentokrát v klidu. V Ostravě, kde buduje své nahrávací studio Taurus. Potkali jsme se, aby vznikl druhý díl našeho obsáhlého povídání, abychom probrali další témata, na která se v předchozí debatě nedostalo.
Evžen Hofmann, známý nejenom z kapely Kryštof, je totiž muž činu. Když Kryštof odpočívá a střádá další plány, aby překvapil své fanoušky, Evžen rozhodně nijak nezahálí. Věnuje se například své boční ostravské kapele anebo pomáhá kolegům muzikantům coby producent.
První část našeho povídání se uskutečnila na konci léta. Bylo to po posledním Kryštof Kempu v Plzni, po němž vám začala roční koncertní pauza. Jak si ji užíváš? Odpočíváš, nebo i nyní máš nabitý program?
Přes Vánoce byl relax, ale teď už se aktivity opět rozjíždí. V tomto roce jsou prioritou koncerty Made in 60´s, a to až do začátku října, kdy začíná halové Kryštof tour. V reálu jsme se sešli s Made in 60´s po téměř dvou letech a v únoru máme první koncert. Tedy máme co dělat. Velkým plusem je, že Made tvoří profesionálové anebo přinejmenším velice zkušení hráči a tedy za pár zkoušek v kombinaci s pečlivou domácí přípravou, jde udělat kus dobré práce.
Než rozebereme tvé všemožné aktivity, včetně kapely Made in 60´s, tak mě zajímá, zda si pouštíš muziku doma. Co vlastně rád posloucháš? Nebo raději preferuješ ticho?
V situaci, kdy pracuji ve studiu přes půl dne, dám přednost tichu. Pokud zrovna ale není exponované studiové vyžití, rád poslouchám všechno možné. Myslím si, že muzikant by měl sledovat módní trendy, i co produkují jiní a přirozeně si z toho brát inspiraci i pro svou další tvorbu.
Je nějaká písnička, bez níž by se tvůj den neobešel?
Takhle to nemám nastavené… Můžu normálně fungovat bez jakékoliv písničky.
Dočetl jsem se, že tvé hudební začátky spadají do období, kdy ti bylo devět let. Údajně jsi zkoušel flétnu a klavír. Jak to, že to tehdy nevyšlo?
Myslím, že kytara byl můj osud. Hledal jsem možnost svého vyjádření a našel ho tam. Nástroje předtím mi jen ukázaly, že nejsou to pravé a mám hledat dál.
Měl jsi po prvním neúspěchu v úmyslu se na muziku vykašlat, nebo jsi ihned nato propadl kouzlu kytary?
Byla epizoda u flétny, kdy mi paní učitelka ze ZUŠky řekla, že nemám hudební talent, ať jdu dělat sport. Samozřejmě se mě to tehdy dotklo, byl jsem malý kluk a krátkou chvíli jsem na nic hrát nechtěl. To mi bylo asi tak 7 nebo 8 let. Po pauze přišel na řadu zmiňovaný klavír, což mi vydrželo 2 až 3 měsíce, a pak už kytara. Ta mě drží dodnes. (úsměv) Holt paní učitelka ze ZUŠky se netrefila a jsem rád, že mě to zásadně neotrávilo v dalším hudebním hledání.
Měl jsi své hudební vzory?
Určitě. Zejména mi pomohli oblíbení kytaristé v hledání vlastního zvuku a výrazu. Vždy jsem měl rád výrazné a ihned rozpoznatelné kytaristy. Mezi mé oblíbence patří Jimi Hendrix, Yngwie Malmsteen a Radim Hladík. Učil jsem se tak, že jsem zavřel oči a soustředil se na sóla a zjišťoval, jestli mi to něco dává. Jimi Hendrix a pan Radim Hladík, to byly první tipy od táty. Od Jimiho jsem měl prvně CD výběr ve fialovém potisku, kde byly namátkou fláky Hey Joe, Purple Haze, Foxy Lady, ale i pár live songů. Někdy v té době jsem taky uviděl jeho koncertní video sestříhané z pár vystoupení a to mi vzalo dech. Myslím, že dodnes tu VHS někde mám, snad i funkční… (úsměv) Pan Hladík je ikona české kytarové scény a i dnes mu to stále pěkně hraje. Jsem moc rád, že jsme se osobně sešli a poznali se. Mám rád jeho pohodu, melodiku a klid ve hře. Poslední pro mne důležitý byl Yngwie Malmsteen, který mi učaroval tím, že jeho kytarový styl vychází z klasické hudby, kterou jsem v té době studoval formou hry na španělskou kytaru. Úžasná technika, ale přitom hráno s lehkostí a citem. Yngwie měl spousty plagiátorů, ale nikdy se mu nikdo nevyrovnal. Možná i proto, že je původem Švéd a prostě to vedení melodických linek a způsob hry je jiný oproti těžkopádnějším americkým napodobovatelům.
Ke kapele Kryštof ses dostal po maturitě, nicméně určitě jsi ještě před tím prošel všemožnými garážovými kapelami, jak už to tak většinou bývá. Měl jsi již během studií přání být profesionální muzikant? Jakým směrem ses ubíral, coby náctiletý?
Vystudoval jsem obchodní akademii a jsem rád, že jsem ji s úspěchem dokončil. Nebylo to zrovna nejkrásnější období, studium mě nebavilo. Na druhou stranu jsem nenosil právě jedničky, tím byl výběr, kam jít po základní škole, zúžený. Každopádně už na střední, ale i ještě předtím, bylo mým snem být muzikantem, což bylo často terčem různých vtipů od spolužáků. Ale já na to nikdy nedbal. Sem tam mi starší kamarádi a sousedé dávali rady, že až budu mít rodinu, tak na „blbosti“ nebudu mít čas. Taky jsem nedbal a vyplatilo se.
Čím by byl Evžen Hofmann, kdyby to přece jen nevyšlo a nevstoupil mu do cesty Kryštof?
V reálu by ze mne mohl být ekonom, účetní, manažer nebo obchodní zástupce. Dokonce jsem pozici obchodního zástupce vykonával asi půl roku, ale pak se nám s Kryštofem začalo tak nečekaně dařit, že jsem dostal šanci se živit pouze hudbou. Tu jsem samozřejmě ihned využil. (úsměv)
Evžen Hofmann s kapelou Made in 60´s.
To, jak jsi do kapely Kryštof přišel a jak se to celé vyvíjelo, si můžou čtenáři přečíst v prvním díle našeho povídání. Ovšem ty hraješ také v již zmíněné kapele Made in 60´s. Můžeš tento projekt víc představit?
Made in 60´s je retro projekt vzdávající hold hudbě šedesátých let. Všeobecně má pro mě tato éra velký osobní význam a inspiraci. Kromě zmiňovaného Jimiho Hendrixe mám rád Led Zeppelin, Cream, Yardbirds, ale i Jehro Tull, Carlose Santanu, Milese Davise, Janis Joplin a tak dále. Myslím si, že se v té době vyrojilo výjimečné množství hudebních osobností, které inspirují hudebníky dodnes. A zpět k naší kapele… Naše Made in 60´s je seskupení čtyř muzikantů, mimo mne ji tvoří Simona Pavelková – zpěv, Josef Pácha – baskytara a Václav Žůrek – bicí nástroje. Jsme prima parta, všichni máme k 60´s hudbě pozitivní vztah a baví nás společné hraní, zejména koncerty. Na pódiu je často sranda, hodně totiž improvizujeme.
Vypadá to, že hudba šedesátých let je ti hodně blízká. Hrajete své vlastní písně v duchu šedesátek, nebo připomínáte tvorbu velikánů té doby?
Made in 60´s hraje covery (pozn.: předělávky) kapel Led Zeppelin, Cream, Yardbirds a Jimiho Hendrixe, ale vlastní interpretací. Respektujeme nosné motivy, ale striktně se nedržíme schémat originálních nahrávek. Zvukově se jedná o rockovější vyznění, spíše se blížíme k soundu undergroundu, to když se experimentovalo s elektrickou kytarou a efekty. Pokud jste milovníky kytarových sól a exhibicí, tak budete nadšení.
Máte s Made in 60´s nějaké větší ambice, nebo se muzikou zkrátka jen dobře bavíte a je to v porovnání s Kryštofem jakýsi příjemný únik úplně jinam?
Samozřejmě, že Kryštof je na prvním místě a vše ostatní jsou boční projekty. Takto k tomu přistupuji. Made je extra projekt, který provozujeme a nabízíme pořadatelům ve volnu Kryštofu.
Kdy a kde budete v nejbližší době s Made in 60´s vystupovat?
Velice rád bych pozval na únorový koncert do Ostravy. Budeme hrát ve středu 11. 2. v prestižním klubu Parník. Začínáme od 20 hodin. Pokud máte rádi poctivou kytarovou hudbu, určitě přijďte. Moc se na vás těšíme!
Jak se ti daří skloubit hraní v Made in 60´s, když má zrovna Kryštof své období?
To právě nejde anebo se vyskytne pro Made jeden volný termín za dlouhou dobu. Je to obtížné i vzhledem ke skutečnosti, že stěžejní dny pro akce jsou všeobecně pátek a sobota.
Co další projekty, jako třeba In Revelation? To už patří do minulosti, nebo jde o stále aktuální věc? Pro ty, co neví, tak zde jsi působil coby kytarista.
In Revelation bude, doufejme, pokračovat. Nyní je to na kolegovi Petrovi Pokovbovi, který oslovil zpěvačky. Uvidíme, jak bude úspěšný. Na nové desce bychom rádi udělali pár věcí jinak. Zejména texty chceme v češtině a songy více postavit na písničkových motivech.
A zpěvačka Sabina Ludányiová? O copak se jedná?
Před pár měsíci mě oslovil můj kolega a kamarád Jan Říha ze studia Rápotice ohledně spolupráce. Jeho oslovila zpěvačka Sabina k produkci alba a Honza dostal nápad, že by k realizaci přizval další své kamarády, muzikanty. Po diskuzi jsme dospěli k počtu pěti songů, kde jsem udělal kompletní aranže kytar. Byla to prima práce a už se moc těším na výsledek, který má být venku někdy před létem. Mezi dalšími se na albu podílel i bubeník Marek Žezulka (pozn.: z kapely Divokej Bill) anebo Frank Dudinka z Mandrage.
Určitě už velká část tvých příznivců zaregistrovala, že nejsi jenom dobrý kytarista, ale také producent. Buduješ své vlastní studio a pomáháš všemožným interpretům. Jak tě napadlo pomáhat méně známým kolegům?
Výstavba profi studia je vyústěním delší až někdy letité spolupráce se zejména mladšími kapelami. Kapelám a interpretům jsem pomáhal nejen s nahráváním, ale navíc jsem začal přispívat nápady k aranži skladeb. Z občasné kreativní výpomoci se stala častější aktivita, a protože jsem z nedostatku prostoru ve svém domácím studiu nemohl natáčet všechny potřebné nástroje, například bicí, větší studio dostalo reálný důvod. A odkud se primárně vzal nápad někoho nahrávat? Ani si přesně nepamatuji, vždy mě to zajímalo. Už okolo deseti let se aktivně zajímám o profesionální hudební software Cubase a možná i díky tomu jsem se začal vážně zabývat i nahráváním jiných. Druhou, možná stejně důležitou věcí je, že jsem měl vždy představu o určitém znění aranže a někdy mi přišla škoda slyšet dobrou, ale nedotaženou písničku. Jedná se většinou o kapely, které začínají a nemají dostatek zkušeností s prací ve studiu anebo chybí producent, který by jim řekl, co udělat. A třetím důvodem je, že rád pracuji s talentovanými muzikanty, kteří mají dobré písničky a vůli i ochotu věci zkusit dělat jinak.
Objevil jsi už někoho, jehož talent tě skutečně ohromil a řekl sis – ano, o něm ještě uslyšíme?
Bylo jich víc, ale ihned rozpoznatelným talentem byla zpěvačka Veronika Vrublová. Nahrávali jsme zpěv k jednomu songu, natočili tři stopy vokálu a bylo hotovo. Použilo se to bez dodatečných úprav. To byla prima práce a určitě bych rád ve spolupráci pokračoval.
Podle čeho si vlastně vybíráš muzikanty, se kterými budeš spolupracovat? Máš na to nějaký speciální klíč, nebo tě může oslovit kdokoliv?
Samozřejmě mě můžou oslovit eventuální zájemci o hudební spolupráci, to budu jedině rád. Preferuji stylově pop, pop-rock až hard rock. Při výběru, s kým spolupracovat, se řídím tím, že mě hudebníci něčím zaujmou. Na prvním místě bych uvedl dobré písničky. Skvělou kombinací je, když jsou dobré songy a kapela je zkušenější. To je pak bezva práce, kapela už ví, jak to ve studiu chodí a nepohybuje se v nahrávacím prostředí poprvé. Pro ně je pak nová situace v tom, že jsem tam navíc já, jako producent, a budu jim do toho alespoň trochu mluvit. (smích) Ovšem základem je dobrá komunikace a vzájemné pochopení, takže je vhodné se s kapelou před spoluprací osobně setkat a probrat jejich představy a očekávání.
Jaké máš plány, než se vrátí Kryštof na pódia? Co bys do té doby rád stihl?
Rád bych koncertně rozjel zmiňovaný projekt Made in 60´s. Dále bych byl spokojený, kdyby v co nejkratším možném termínu došlo k dostavění mého velkého hudebního studia Taurus. Ve studiu mám několik domluvených kapel, takže se moc těším na natáčení. Namátkou se bude jednat o kapely Persona, Memoáry, Last Station o zpěváka Josefa Bartoše anebo ostravského legendárního písničkáře Zdeňka Furmančíka alias Mendoše.
Děkuji ti za možnost uskutečnit toto velké vyprávění, které jsme rozdělili na dvě části, a přeji ti, ať se ti daří. Nejen s Kryštofem, ale i v dalších tvých aktivitách, ať už na pódiu s Made in 60´s, nebo právě ve studiu. Na závěr tě ještě poprosím o vzkaz čtenářům.
Rád bych všem popřál v tomto čerstvém roce 2015 super koncerty a bezvadné další hudební zážitky! Festivaly bez dlouhých čekacích front na cokoliv a kdekoliv. A samozřejmě to nejhlavnější – hodně pohody, zdraví a štěstí všem. (úsměv) A zcela závěrem bych rád pozval a připomněl avizovaný koncert v ostravském Parníku s Made in 60´s. Hrajeme ve středu 11. 2. od 20 hodin. Těšíme se s kapelou na vaši návštěvu. Long live rock´n´roll!
ČTĚTE TAKÉ:
Povídání s kytaristou Evženem Hofmannem: 1. díl – Kryštof
Foto: Archív Evžena Hofmanna