Poslední rozprava s věčným pankáčem Františkem Sahulou. Aneb nikdy nezveřejněný rozhovor, který zůstal na dně šuplíku

Šuplíky mohou ukrývat ledasco. Klidně i všemožné poklady, o kterých už dávno nemáte ani ponětí, že existují, a přesto se vám z ničeho nic připletou pod ruku. Jako by chtěly ven. Jednoho večera jsem zašmátral opravdu hluboko, takřka až na úplné dno jedné z těch zásuvek. A co jsem nenašel…

Pravda, chvíli jsem jenom nevěřícně zíral. Objevil jsem pradávný rozpracovaný rozhovor s kytaristou, skladatelem, zpěvákem a taky nezkrotným rebelem – Františkem Sahulou. Žel bohu, toto povídání jsme nikdy nedokončili.

Hudebním znalcům není třeba tohoto bohéma představovat a těm, co by přece jenom nevěděli, úplně postačí, když zmíním, že Sahula byl léta letoucí pevně spjatý se dvěma kapelami, a to se Třemi sestrami a Syny výčepu. Z prvně jmenovaného souboru pravidelně odcházel, aby se po čase mohl zase vrátit a s druhou partičkou, kterou na začátku devadesátých let založil, paralelně fungoval až do své smrti v roce 2008.

Sahula byl úplně první člověk z muzikantských kruhů, se kterým jsem chtěl spáchat rozhovor. Za zkoušku člověk nic nedá, že jo. Pracovali jsme na něm, seč nám – nebo alespoň mně – síly stačily. Psalo se jaro roku 2007 a já byl ještě školou povinný. Bylo mi necelých čtrnáct let. S obrovským nadšením jsem začínal tvořit a muže, který se proslavil mimo jiné i rolí Průši ve stejnojmenném videoklipu skupiny Hagen Baden, jsem oslovil skrze sociální sítě. František s rozhovorem neměl problém a tak jsme se do toho jednoho dne pustili. Pozvolna. S tím, že dle jeho časových možností bude odpovídat a pěkně na etapy se dostaneme ke všemu, co mě zajímá.

Nutno podotknout, že jsem ještě neměl vůbec žádné tvůrčí zkušenosti a taky jsem byl docela paf z toho, že TEN Sahula, který mi den co den hrál z desek Tří sester v pokojíku, mi odpoví, že TEN Sahula, jehož muziku znala i moje teta, poslouchající Oceán a Shalom, si na mě vyhradí svůj čas.

Sahula odpovídal ochotně a byl velmi vstřícný. „Snažím se, bohužel mi občas rupne v kouli, ale žena mě hlídá,“ žertoval na úvod našeho seznamování. Taky si vzpomínám, jak mi okamžitě sdělil, ať mu tykám. Ovšem já jsem byl tak vyjukaný, že jsem mu prostě ze začátku tykat nedokázal. Až mě jednou téměř okřikl: „Kurva, už mi tykej, vždyť to je hrozné!“

JARO 2007

První část našeho rozhovoru proběhla během jara 2007, v době, kdy František Sahula pobýval se svojí ženou Jarmilou a třemi dětmi v Litoměřicích. Prožíval lepší období. Pracoval, věnoval se svým blízkým a působil velmi klidným dojmem. Zde je autentický přepis.

První otázka se jaksi nabízí. Jaké jsou momentálně tvé vztahy s kapelou Tři sestry?

Nějak mě Sestry už ani nezajímají. Ale jo, s Fanánkem je to v pohodě a s Magorem taky.

Jsi v kontaktu s některým z bývalých členů kapely? Například s kytaristou Nikotýnem, pro kterého Tři sestry nedávno uspořádaly charitativní koncert?

Nestýkáme se. Já se snažím žít trochu jinak, koneckonců mám tři děti – pět let, tři roky a osmnáct měsíců – což je trochu jiné oproti tomu, jak to má třeba Nikotýn. Ten sedí po hospodách, kdežto já mám mladou ženskou a ještě k tomu hodně chytrou a pěknou.

Věčný satelit souboru Tři sestry, tak je o tobě psáno v jeho výroční kronice. Člen kapely jsi byl v letech 1988 až 1989 a 1994 až 1997. V letech 2000 až 2005 jsi pak byl stabilním hostem. Jak se zpětně na své odchody ze Sester díváš?

Vždycky jsem se na ně – na Tři sestry – vykašlal já, protože jsem nebyl spokojený s penězi, i když kapela tvrdí opak. Nicméně já jsem se nikdy prioritně hudbou neživil, vždycky mě finance v muzice tak nějak štvaly. Muzika ti vezme hodně času, ovšem prachy, ty tam stojí za hovno. Těch odchodů bylo sice vícero, ale co je hlavní je to, že jsme společně s Fanánkem založili kapelu už dávno před Třemi sestrami. Psal se rok 1981.

To je pravda. Třem sestrám předcházela kapela Spálená tlumivka, ve které jsi hrál na kytaru a Fanánek na bicí.

A vidíš to, bavíme-li se o nějakých financích, tak ačkoliv už před vznikem Spálené tlumivky jsem hrál za peníze, tak Tlumivka, to byl v podstatě úlet zadarmo…

Jak na ty dávné časy a divoké mladistvé roky vzpomínáš?

Jak na co, že jo. Bydlel jsem v Braníku, přímo na Branické ulici, kde stála Stará Kovárna. Koneckonců jsem to byl já, kdo ji Fanánkovi ukázal. Tehdy jsem střídal hlavně hospodu s prací a taky jsem dost lítal za Fanánkovými spolužačkami…

Mimochodem, jaký jsi byl student? Pokud se nepletu, tak po vyučení jsi pokračoval na střední škole při zaměstnání a samozřejmě ses u toho už stíhal věnovat muzice.

Celkem mě to bavilo. V odborných předmětech jsem byl premiant, ale v předmětech, které mě nezajímaly, tam už to bylo o něco horší. A zlobil jsem!

Co tě baví dnes, pomineme-li muziku? Jaké jsou tvoje koníčky?

Mám drahé koníčky. Například ženské, které si ještě k tomu beru a pak se rozvádím. A taky mám rád auta, která pro změnu rozbíjím, nebo mi je kradou. Ale baví mě i focení, počítače a grafika, taky umím psát, dokonce jsem dělal copywritera v několika velkých reklamkách v Praze. I proto chci zpět, tady v Litoměřicích, kde momentálně bydlíme, bych asi umřel.

Ale jak už jsi mi naznačil před rozhovorem, práce máš nyní víc než dost.

Dělám pro jednu švýcarskou firmu. Musím. Budu dělat design pro dieselové agregáty, pro software. (ukazuje rozdělanou práci) To je hrubý návrh jedné z obrazovek, ale bude to mnohem složitější – převážně velké lodní motory, zaoceánské lodě, doly a tak…

Vypadáš velmi zapáleně. To bych do tebe, jakožto neskutečného bohéma a věčného pankáče, neřekl.

Když mě to většinou fakt baví. A také jsem hnusný kariérista. Řekl jsem ženě, že kariéra a prachy jsou důležitější než manželství a vztah. Maloměsto se mohlo posrat. Ale ne, že by nám to kazilo manželství… Bohužel, já neumím žít bez peněz, byl jsem zvyklý na Lincolna a dělat si to, co opravdu chci. Hodlám to obnovit.

Kromě práce je patrné, že tě obrovsky nabíjí i rodina a malé děti, mám pravdu?

Žiji budoucností, jinak bych nemohl mít o devatenáct let mladší partnerku. Vždyť já bych si s čtyřicátnicí ani nerozuměl. Poslouchám to, co poslouchá Jarmilka, oblékám se podobně. Ona například nosí skejtařské šaty a k nim oranžové sandály a kalhotky, což je bláznivá kombinace. Chlapi pak šílí, když se ohne ke kočárku… Taky jsem hotový z našich dětí, jsou to překrásné potvory, mimořádně živé a šílené po nás rodičích. Manželka je temperamentní a umíněné šestadvacetileté zvíře, já se neuklidnil ani ve čtyřiačtyřiceti. Navíc jsou naše děti pěkně chytré, třeba pětiletá dcera už fotí a musím říct, že dobře.

To mám radost, že jsi šťastný.

Bohužel jsem si katastrofálně podělal život předchozím manželstvím s katoličkou. Dnes zase volala, neustále z nás tahá peníze, ačkoli máme tři malé děti. Ty její jsou už dávno dospělé a při studiu pracují, syn už dokonce dostudoval a nastupuje do práce.

Pak jsme se rozloučili. „Jdu se vysprchovat a najíst. Ale nejdřív si dám cigáro.“ „Kouříš?“ zeptal jsem se naivně. „Já kouřím, někdy i trávu, jsem zvíře. Ale do toho občas sportuji a každý den, když jsem doma, skončím v posteli s manželkou. To víš, jsem muzikant a zvíře…“ Rozhovor jsme měli s Františkem dodělat příště. Na etapy. Těšil jsem se na další „spojení“ mezi Zlínem a Litoměřicemi. Ovšem netušil jsem, že než k tomu dojde, uplyne poměrně dlouhá doba.

PODZIM 2007

„Jsem v Krkonoších a chlastám. Rozvůdek,“ napsal mi zhruba po čtyřech měsících Sahula. Nevěděl jsem, co si mám pod slovem „rozvůdek“ v tomto případě představit, vždyť v momentě, kdy jsme spolu debatovali naposledy, čišel radostí a naprostou spokojeností. „Rozvod s manželkou,“ doplnil. Že nejde o nějaký prapodivný klam v alkoholovém opojení, jsem pochopil i z jeho webových stránek, které byly – stejně jako Sahula – dlouhou dobu „offline“. „Omluva, musel jsem bloknout fórum kvůli nějakým peripetiím ohledně rozvodu. První část mám za sebou, děti jsem podepsal s tím, že je neuvidím a tak dále… Půjde to hladce. Přikládám na obveselení foto z mobilu, kterak jsme pokřtili privátně CD Chlapecká 4 v restauraci Zlatá 2 v Litoměřicích. Super večírek.“

Přišel listopad a Sahula se na „síti“ objevoval jen velmi sporadicky. Tak jsem čekal a doufal, že rozhovor jednou doděláme. Vlastně nebylo kam spěchat. Občas jsme si „ťukli“ nějakou zprávu. Například mi sdělil: „Dělám produkčního v Národní knihovně v Klementinu, baví mě to a živí!“ Anebo: „Už mám novou přítelkyni. Je strašně krásná, dvacet osm let a postavu na devatenáct.“ Aniž bych cokoliv odvětil, dostalo se mi dalších informací, nevědomky, čím jsem si je zasloužil. „Skvěle řídí, sportuje, budeme chodit dvakrát týdně plavat a do sauny. Má hrozně ráda pivo, chilli fazole, feferonky, nakládaný hermelín a tak podobně – jen nejí uzeniny, ale já už také ne. Jo a je to fanynka, díky čemuž jsme se seznámili, má všechny naše CD. Bude se mnou zpívat na nové desce, je totiž výborná zpěvačka, zvládne i Patti Smith, a taky je skvělá klavírní virtuoska. Dokonce umí i na kytaru.“

Postupem času jsem začal nabývat dojmu, že ten rozhovor prostě nedokončíme. Sahula byl stále k nezastižení, občas „hodil“ nějakou spokojenou fotografii na svůj web, ale tím to haslo. A pak to přišlo.

OSUDNÝ ROK 2008

Na konci roku 2007 zadržela Františka Sahulu policie, a to kvůli neplaceným alimentům. Nezkrotný muzikant šel do vazby a podával zprávy pouze skrz občasné dopisy, které jeho spoluhráči z kapely pokaždé přepsali na web. Jen namátkou, zde je pár útržků z několika dopisů, kterými Sahula potěšil své příznivce.

28. ledna 2008: Zdravím vás z liberecké vazby. (…) Chodím zde do posilovny, dnes jsem to nějak přehnal, nemohu skoro ani psát, ale zase budu vypadat na pódiu jako chlap a ne jako rozblemclý úředník. Každopádně počítejte s tím, že podzimní turné se uskuteční a vánoční také – k tomu přibydou také koncerty akustické. Jedna z prvních investic, kterou provedu, je koupě nového elektroakustického Ibaneze Talmana. Plánem do budoucna je, že hodlám natruc všem debilům hrát co nejlépe. (…) Jo a komu se nelíbí můj styl života, ať neleze na stránky, než jsem se rozvedl, pečovali jsme o tři děti, to není asociální život, nevím co teď vlastně, Jarmilku mám rád a vážím si jí, je skvělá matka.

9. února 2008: (…) Jen tak na okraj, jak to vlastně je. Jsem pěkně v prdeli, snažím se držet za každou cenu. Hlavně abych se z toho venku dostal, nikoho tam nemám, takže mohu hladce skončit a poslední oporou bude sklenička. Je tady nelidské prostředí, soudce mě dal do Liberce schválně, Prahu bych přežil lépe. Nedovedete si představit, že vykonávám potřebu metr a půl od stolu, kde obědvám, není tu co kouřit a problém je sehnat i zapalovač. Už se těším na svobodu, vím, že chci dělat a obklopím se přáteli a týmem, který bude stát za to. Mezi své přátelé považuji i fans, jsou stálejší než ženské a většinou mají rozum…

20. března 2008: Milí fans! Je zbytečné se rozepisovat o situaci, ve které se teď nacházím – peklo. Držte mi palce, hlavně ať mi to nepoškodí zdraví, abych mohl v pohodě zase koncertovat a natočit další desku. (…) Hlavně všem šťastné Velikonoce a vzpomeňte si na mě 8. 4. – na mé narozeniny. Nejpozději 21. června budu venku a zase to spolu pořádně rozjedeme na koncertním pódiu.

V polovině dubna byl nakonec Sahula propuštěn. Byl venku. Po několika dnech opět i „online“. Přiznám se, že v tu chvíli už jsem nepovažoval dokončení toho našeho rozhovoru za podstatné. Podvědomě jsem proto rozpracovaný list tak nějak uložil do šuplete s tím, že až se dají věci do normálu, tak ho třeba společně dorazíme. Kdoví. Říkal jsem si, že nakonec se se Sahulou potkáme na některém z avizovaných koncertů a dáme to osobně. A lépe. Vždyť pozitivně znělo i jeho prohlášení po návratu z vazby: „Jsem z toho nějaký zničený – nicméně jsem udělal během svého nuceného pobytu celou novou desku a titulní skladba je totální bomba – skladba se jmenuje „Nouzovej východ“… Jak dám do pořádku práci, hned se chci pustit do natáčení. Ještě si dělám po tomto zážitku pořádek v hlavě, ale asi to bude v poho – na netu bude vycházet seriál o tom, jak to tam chodí – jinak, kdyby byly dotazy, ptejte se na fóru. A pozor!!! Pan Mafuna z Krakonošova s.r.o. připravuje koncerty – něco asi odehrajeme s našimi milými a oblíbenými MZH. Ještě se ozvu – makám na compu a asi dnes půjdu na pivo – jinak budete překvapeni, jak mi to hraje – v kriminále jsem poslední dva měsíce nedělal nic jiného, než chodil do posilovny a cvičil na kytaru. Zdravím všechny. A nedělejte takové kraviny, jako já.“

Uplynulo několik dní a všechny ty plány se rozplynuly jako pára nad hrncem. František Sahula byl 2. května nalezen mrtvý. Na svém webu to okamžitě potvrdila skupina Tři sestry: „S hlubokým zármutkem oznamujeme, že náš kamarád a bývalý kytarista Tří sester František Sahula dnes v noci za tragických okolností zahynul. Přejeme mu žádné stíny na duši.“

 

„A marně hledám nouzovej východ,
život se mi změnil, asi to víš.
Pomalu nevnímám, svýho srdce tlukot,
nejspíš zkamenělo, pozvedám číš.“

 

Foto: Archiv Františka Sahuly, Pavel Průcha a Leoš Vyskočil