Rosťa „Rocky“ Koplík je již v pořadí čtvrtý bubeník legendárního Fleretu. Zkušený zlínský muzikant nastoupil do vizovické kapely na jaře, kdy plnohodnotně nahradil Davida Filáka. Kromě precizní hry na bicí nástroje zvládá stejně jako jeho předchůdce i zpívat, což znamená, že Fleret o svůj nepostradatelný rockový hlas v žádném případě nepřišel.
„Každý muzikant, který v kapele Fleret i zpívá, má určitým způsobem výhodu. Fleret je vokálně barevná kapela. Čím víc vokálů a všemožných barev hlasů, tím lépe pro posluchače,“ usmívá se během rozhovoru Koplík, který se pyšní bohatou muzikantskou praxí. Působil totiž v mnoha českých i zahraničních kapelách.
Od začátku dubna, kdy jsi do Fleretu nastoupil, už uplynulo mnoho času. Řekni, jaké to je, být součástí této legendární valašské kapely?
Je to super a jsem opravdu nadšený. Kapela funguje bezvadně, což se odráží do celkové atmosféry, která je skvělá jak na pódiu, tak samozřejmě i mimo něj. Musím přiznat, že pro mě jakožto bubeníka, bylo velkou výzvou začít hrát právě s Fleretem.
Jakou jsi viděl v muzice Fleretu výzvu?
Je to hodně zajímavá muzika, plná všemožných stylů a rytmických změn. Zdaleka to není jenom nějaký bigbít. Ta paleta muziky, kterou Fleret nabízí, je skutečně pestrá. Pro bubeníka je náročná, co se například tempa týče, a hlavně, buben ve Fleretu nemůže být v žádném případě jednostranný. Čili výzvu jsem viděl právě v onom širokém záběru hudebních stylů.
Vraťme se na úplný začátek, a to k tvým námluvám s Fleretem. Jak tě napadlo, že bys mohl zaujmout místo po Davidu Filákovi?
On to nebyl úplně tak můj nápad… Jednoho dne za mnou přišel kytarista Vítek Rokyta, se kterým učím na luhačovické ZUŠce, s tím, že David Filák bude ve Fleretu končit a jestli bych o volné bubenické místo neměl zájem. Říkal jsem si, že to vůbec nezní špatně, že mě to může zase někam posunout. Souhlasil jsem a zúčastnil se konkurzu, na který se přihlásilo dalších zhruba dvacet bubeníků. Jel jsem do Vizovic s obrovským respektem… (úsměv)
Jak to ve Vizovicích na zkušebně během samotného konkurzu vypadalo?
Každý z nás – uchazečů o bubenickou židli ve Fleretu – dostal předem sedm písniček, které si měl doma nacvičit a na místě kapele předvést. Já se snažil nic nepodcenit. Ke své hře na bicí jsem přidal ještě i zpěv a vokály. No, asi jsem to nějakým způsobem zvládl…
Myslíš, že ti bylo k dobru, že ses předvedl i jako zdatný zpěvák?
Každý muzikant, který v kapele Fleret zvládá i zpívat má určitým způsobem výhodu. Fleret je vokálně barevná kapela. Čím víc vokálů a všemožných barev hlasů, tím lépe pro posluchače. Ale nemyslím si, že by měl můj zpěv nějaký zásadní vliv na konečné rozhodnutí. Kdyby přišel lepší bubeník, jenž sice nezpívá, ale hraje jako prase, tak by to určitě nevadilo… (smích)
Tvůj předchůdce David Filák zanechal ve Fleretu velmi výraznou stopu. V čem na jeho práci navazuješ a co nového jsi do valašské kapely přinesl?
To je těžká otázka. Plně například respektuji jeho aranže, které vymyslel moc pěkně. Ale pochopitelně mám, stejně jako každý jiný muzikant, trošku odlišné cítění muziky a to se do výsledku vždycky promítne. Já jsem oproti Davidovi víc strojovější bubeník, i díky tomu, že jsem hrával v rockových kapelách, kde byl takový styl hraní nutný. To znamená, že do rockovějších písní Fleretu tu strojovost vnáším.
Fleret v aktuální sestavě! Zleva: Rosťa Koplík, Vítek Rokyta, Zdeněk Hrachový, Stáňa Bartošík a Radek Postava.
Mimochodem, vybavíš si, kdy jsi Fleret zaregistroval vůbec poprvé?
Určitě někdy v první polovině devadesátých let, kdy jsem hrál v Koberec Bandu, což je revivalová kapela hrající písničky od Deep Purple. Čas od času si s námi přišel zazpívat houslista Stáňa Bartošík, se kterým jsem se navíc potkal v roce 1989 v kapele Apostrof, když byl jejich bubeník Honza Valendin na vojně (pozn.: Jan Valendin v roce 1991 ve Fleretu hostoval a podílel se na první řadové desce Tož vitajte, ogaři!).
Počítám, že sis v rámci přípravy na konkurz prošel celou diskografii Fleretu, už jen z toho důvodu, že v koncertním playlistu má kapela písničky z téměř všech desek. Které hudební období z té její pětatřicetileté historie je ti nejbližší?
Každé období má něco do sebe a rád bych řekl, že se mi líbí všechna… (úsměv) Co si budeme povídat, Hrach je opravdu vynikající skladatel a jeho písničky jsou velmi osobité. Když k tomu připočteme skvělé texty pánů Mrlíka a Myslivečka, tak dostaneme naprosto originální směsici. Jedinečnou a nevídanou.
O tobě je známo, že jsi velmi činorodý muzikant. Máš vedle Fleretu čas i na své další hudební aktivity?
Jak asi víš, v posledních letech jsem měl kapelu Gibon, se kterou jsme hráli na všemožných oslavách a plesech. Ovšem díky tomu, že jsem se rozhodl pro Fleret, tak jsem v ní skončil. Fleret má totiž tolik koncertů a všemožných aktivit, že bych se absolutně nezvládal naplno věnovat ještě něčemu jinému. Dělám-li něco, tak pořádně. Nyní chci věnovat maximum své energie Fleretu.
Takže vedle Fleretu ti zůstalo pouze vyučování na Základní umělecké škole v Luhačovicích?
Učím ještě soukromě ve své zkušebně a taky, jak můžeš vidět kolem sebe, tady vyrábím odposlechy pro muzikanty. (odmlčí se) Jo a ještě bych zapomněl na kapelu Ziggyho Horvátha Rebel Band, což je projekt, kterému se můžu vlastně věnovat paralelně vedle Fleretu, protože hráváme během týdne takzvané výchovné koncerty na základních školách. A jen pro zajímavost – v kapele působí i Víťa Rokyta a Radek Postava, tváře Fleretu.
Za sebou máš velmi bohatou hudební minulost. Působil jsi v mnoha českých kapelách – Koberec Band, Akcent, AG Flek – ale i v řadě zahraničních kapel – Joe Williams Band, Dominos, Gerry Vesterberg Band. Na co vzpomínáš nejraději?
Víš, to se nedá tak jednoduše říct, protože každá etapa měla něco… (přemýšlí) Třeba takový Koberec Band, to byla výborná škola bicích, která mi dala strašně moc zkušeností do dalšího hraní. Ale skvělé bylo samozřejmě i zahraniční působení, ať už hraní na lodi, nebo v rakouské kapele Andy Muhr, kde jsem se potkal i s kytaristou Andonisem Civopulosem, jehož mohou hudební fanoušci znát díky spolupráci s Věrou Špinarovou…. Zkrátka, hudební praxe je obrovsky důležitá.
Díky muzice jsi procestoval téměř celou Evropu i Ameriku. Nepohrával sis někdy s myšlenkou, že bys v zahraničí zůstal?
Zůstával jsem spíš nárazově. Jeden rok jsem pobýval v Německu, a to v době, kdy jsem hrál s vynikající kapelou Joe Williams Band. Zároveň jsem tam učil i na hudební škole, a ačkoliv jsem toho měl opravdu hodně, bylo to fajn. Jenže jsem se začal potýkat s určitými zdravotními problémy, které se dostavily díky šílenému cestování, a tak jsem se rozhodl, že se vrátím domů. Až se všechny potíže vyřešily, začal jsem dojíždět do Rakouska, což už nebylo tak náročné. Působil jsem tam v revivalové kapele a hráli jsme to nejlepší z tvorby Beatles. To mě taky bavilo. No a v roce 2007 jsem se víceméně natrvalo usadil u nás.
A kde se vidíš za deset let? Je Fleret kapela, ve které bys rád zůstat delší dobu, nebo tě lákají ještě další hudební výzvy?
Já jsem nikdy z žádné kapely neodcházel s tím, že chci. Vždycky to ovlivnily všemožné okolnosti, kdy se například kapela rozpadla, nebo jsem byl nucen skrze zmíněné zdravotní problémy. Momentálně jsem opravdu spokojený a nemám důvod přemýšlet nad tím, co bude. Fleret šlape, takže není o čem diskutovat… (smích)
Foto: Pavel Remeš a Honza Mrlík