Oblíbená slovenská kapela No Name opět potěší fanoušky ze Zlína a jeho okolí, když v místním Kongresovém centru odstartuje svou další akustickou koncertní šňůru. To, že turné šestičlenné pop-rockové formace z Košic začne 5. února právě v údolí řeky Dřevnice, není náhoda. Pánové mají Zlín obzvlášť rádi.
Na co všechno se můžeme těšit tentokrát? Nejen to v rozhovoru prozradil frontman kapely Igor Timko.
Po čase se opět vracíte k akustickému programu. Co je vám na hraní „bez proudu“ sympatické? Čím vás stále láká?
Akustické interpretování vlastních písní je v uměleckém jazyce takzvaná „vyšší muzikantská.“ Jde o úroveň, kterou si nemůže dovolit úplně každý muzikant. Na to, abys akustickými úpravami své muzice neublížil, ale naopak ji pozvedl a dal jí nový umělecký šat je potřebný určitý muzikantský um. Jsem moc rád, že mám v kapele tak talentované kolegy, kteří se mohou pochlubit svými individuálními schopnostmi. Nezbývá mi, než je nyní pochválit a říct, že na koncertním programu už plnohodnotně pracujeme. Včera ráno jsme ho ve studiu kompletně celý nahráli, a to kvůli našim technikům, zvukařům a osvětlovačům, kteří přes svátky pěkně vychytají jednotlivé momenty a na turné pak přispějí k neopakovatelným momentům… (úsměv)
Vždycky mě zajímá, podle jakého klíče jednotlivé skupiny sestavují akustický program a tak se zeptám i tebe. Co jste nyní zohledňovali při výběru písní do playlistu pro Dermacol NO NAME Acoustic tour 2019?
Kapely a posluchači – neboli fanoušci – si k sobě vždycky najdou cestu díky hitům. My se tímto nepsaným zákonem řídíme pokaždé, ať už sestavujeme jakýkoliv koncertní program. Hitovky typu Ty a tvoja sestra, Večnosť, Čím to je nebo Lekná, ty prostě zaznít musí. Akustický program je navíc jedinečná příležitost, abychom publiku představili i něco speciálního… Poslední dva měsíce si žije vlastním životem písnička Ži… a nech žít, jejíž vznik je inspirovaný oslavami stého výročí vzniku Československé republiky. Píseň jsme vůbec poprvé zahráli v den oslav – přesně 28. 10. 2018 – na náměstí „číslo jedna“, a sice na Staromáku. Představ si, že v jejím závěru se rozezněl Orloj. Fakt. To bylo něco neuvěřitelného. Kdybychom to plánovali, tak se to nikdy nepodaří.
Zaujalo mě, že jsi zmíněný singl nazpíval česky i slovensky. Můžeš poodkrýt jeho příběh?
V muzice nám nejde pouze o kombinaci hudby a textu, ale snažíme se vnímat i všemožné druhé a třetí plány. A určitým specifickým výrazovým prostředkem je i fakt, že píseň Ži… a nech žít je nazpívaná jedním hlasem ve dvou jazycích. Tímto hudebním precedentem jsme chtěli poukázat na precedens diplomatický, když před sto lety přesvědčili pánové Masaryk a Štefánik celý svět, že kdesi v Evropě je nevyhnutelný vznik nějakého Československa. Něco podobného si dnes nikdo nedokáže představit… Nevím o písničce, ve které by zpíval jeden zpěvák dvěma jazyky. Myslím si, že s písničkami je to jako s lidmi. Jsou lidé, kteří mají obdivuhodný život, jsou obětaví, hodní úcty a respektu. A zcela logicky jsou i lidé, kteří svoje okolí nijak výrazně neovlivní. Nemyslím to zle, ale bohužel to tak je. Stejně tak jsou písničky, které když slyšíš v rádiu, nebo vidíš na YouTube, tak se ti zpomalí dech a naskočí ti husí kůže a potom jsou i písničky, ke kterým se prostě nikdy nevrátíš. Snažíme se, aby naše písničky nesly odkaz, měly přidanou hodnotu a donutily lidi přemýšlet. Vím, že je to trošku neskromná ambice, ale myslím si, že když lidem nemáš skrz muziku co nabídnout, je lepší si ke klavíru ani nesedat.
Mimochodem, jak jsi vnímal rozdělení Československa?
Osobně jsem rád, že jsme každý pánem na svém vlastním dvoře. Rozhodujeme sami za sebe a nemůžeme se vymlouvat na toho druhého. Je to dobře pro ekonomiku, politiku i kulturu… Podle mě nás současné „ex-manželství“ vyhecovalo k vlastním autonomním rozhodnutím. Všimni si, že vztahy mezi Slováky a Čechy jsou daleko lepší oproti časům, kdy se republika rozdělovala. Na druhou stranu, vznik Československé republiky v roce 1918 je absolutní a historicky potvrzený základní kámen obou dnes už samostatných států.
Je jasné, že bez hitů by nemohl proběhnout žádný váš koncert, a to ani ten akustický. Přesto, vnímáte tyto komorní koncertní šňůry jako jakousi příležitost zahrát si již dobře známé písničky tak trochu jinak? Baví vás dávat starým a osvědčeným písním nový kabát?
Řekl bych, že právě toto je jedna z devíz naší kapely. Skutečně se snažíme fanouškům nabízet i klasické hity v novém kabátě, ale tak nějak akurátním, aby s námi mohla zpívat celá hala, kulturák či kongresák. Rádi si hrajeme s hudbou a jejími výrazovými prostředky. Vždyť drtivá většina z nás jsou školení muzikanti. To se ti lehce tancuje, když máš s kým… (úsměv)
Která z vašich písní je momentálně na koncertech nejžádanější?
Těžko říct. To máš jak s dětmi. Jako správný rodič by ses nikdy neměl nechat vyprovokovat k tomu, abys nahlas řekl něco jako „tebe mám raději než tebe.“ Když už se ale ptáš, tak ti zkusím odpovědět… Myslím si, že určitým kandidátem na top song z řady klasických hitů je píseň Ty a tvoja sestra. Z novinek se výrazně prosadila písnička Život, ve které se zpívá „Život je pridlhý na jednu lásku…“ V tomto případě se náš bubeník Ivan (pozn.: autor hudby i textu) trefil do černého. On ten verš totiž pravdivý být může a nemusí. Pro člověka, jenž má štěstí na toho pravého, je to nadsázka, díky které si akorát v rámci své fantazie upevní svůj vztah. No a pro ty, co zatím štěstí na partnery neměli, je píseň Život absolutní úleva.
A co třeba oprašování písní, které jste léta nehráli? Dočkáme se nějaké raritky během blížícího se akustického večera?
Vůbec poprvé zazní písně Pamäte či Cesta a ve speciální úpravě zahrajeme i píseň Kto dokáže, kterou posluchači ve vašem kraji znají jako duet s Karlem Gottem. Věř mi, bude toho fakt hodně…
Můžeme zmíněný singl Ži… a nech žít chápat jako předzvěst nové desky? Přece jen, poslední studiové album S láskou jste vydali v roce 2015.
Důvod, proč jsme od našeho zatím posledního alba S Láskou nevydali novou plnohodnotnou desku (pozn.: v mezičase vznikl duet kapely No Name s Karlem Gottem Kto dokáže a singl Ži… a nech žít), je pragmatický. Chlapci z kapely zažívají druhou rodičovskou vlnu a zase mají malé děti. Upřímně – po dvaadvaceti letech fungování mi přijde nefér je nahánět do studia, když jsou rádi, že po koncertech alespoň trošku dospí to, co dětem věnovali přes týden. Zoli má tříměsíční mrně, Ivan roční, Roman i Dušan mají dvouleté a Viliam pětiměsíční. Jedině já jsem začal dost brzo, proto už máme s manželkou doma teenagery… Nicméně nové album se pomaličku chystá, akorát prostě nesmí být na úkor rodiny anebo radosti z hudby, kterou v sobě stále přechováváme.
Vraťme se ještě k akustické šňůře a konkrétně ke zlínskému koncertu. Do místního Kongresového centra dorazíte už 5. února. Mají brát Zlíňáci s polichocením fakt, že jste si jejich město vybrali jako úplně první zastávku na turné?
To si piš. Snad si nemyslíš, že náš start ve Zlíně je náhodný. Pokud ti to jako lichotka nestačí, tak ještě můžu prozradit, že na Zlínsko dorazíme už o dva dny dřív, jelikož finální nácvik koncertu a skloubení veškerých složek pro nadcházející turné proběhne právě u vás.
A jak bude samotný koncert vypadat? Pojďme se ještě trošku navnadit a poodkrýt oponu…
Dobře. Například sestavu kapely doplní vynikající smyčcové kvarteto, kdy si přijdou na své nejen uši ale taktéž oči. V sestavě jsou tři dámy a jeden muž. Mimo to, že dohromady hrají překrásně, se může tato sestava pochlubit i jednou zajímavou perličkou. Jedna z dam je Miss Moldavska… (úsměv)
Rozhovor vyšel v lednovém čísle kulturního a lifestylového magazínu inZlin.
Foto: Iva Marešová