Fleret: 35 / 24. díl / Zdeněk Hrachový
Zpěv, kytara
Zakladatel kapely
Napadlo by tě, že Fleret oslaví pětatřicet let v legendární pražské Lucerně?
To mě samozřejmě nikdy nenapadlo a přiznám se, že to šlo celé mimo mě. Lucernu dali dohromady naše manažerka Silva s kamarádem Fidem. Myslím, že si jednou jen tak nezávazně povídali u cigárka, jak by mohl Fleret vlastně toto výročí oslavit, a vzešla z toho právě legendární Lucerna. Nám to ze začátku přišlo celkem nereálné, ale Fido se okamžitě zeptal: „V čem je problém?“ No, překážek bylo hned několik. Například vysoký nájem nebo to, zda se v Lucerně najde nějaký volný termín, přece jen je dlouhodobě obsazená. Načež nám Fido sdělil, že nájem není žádná překážka, ať řešíme ten termín. (úsměv)
Pokud se ale nepletu, tak jste si už před několika lety v Lucerně zahráli. Mám pravdu?
Je to tak, v minulosti jsme s Fleretem už dvakrát v Lucerně hráli. Dá se říct, že jednou to byl i čistě náš samostatný koncert, ovšem ještě v osmdesátých letech, když jsme si užívali první vlnu slávy po vyhraných Portách. Měli jsme za sebou dobrý management, koncerty tam pořádal Michal Jupp Konečný, který měl na starost v tu dobu vyhlášený časopis Folk a Country a jakožto Pražák v tom uměl chodit. Pamatuji si, že vevnitř je Lucerna opravdu nádherná, ten sál je exkluzivní, ale zázemí bylo tenkrát katastrofální. Snad už je to jinak. (smích) A jedna velká nevýhoda je, že tam není žádný výtah, takže musíš veškerý aparát tahat v rukou po schodech.
Ale i přesto má Lucerna velké kouzlo. Čím je pro tebe osobně lákavá?
Velká řada muzikantů bere hraní v Lucerně jako jakousi třešničku na dortu. Vezmi si, jaké má ten sál neskutečné charisma, kolik tam už vystupovalo skvělých světových umělců… A taky si uvědomuji, jak obrovskou váhu má, když jako kapela Fleret řekneme, že jsme hráli ve vyprodané Lucerně, kterou jsme si zorganizovali úplně sami. Z toho mám fakt radost.
Lucerna bude bezpochyby jakýmsi vaším koncertním vrcholem, dá-li se to tak říct. Avšak je ještě nějaké místo, kde by sis s Fleretem rád zahrál?
Myslíš třeba v O2 Aréně? (smích) Ne, jak říkáš, je to asi maximum, kde můžeme s Fleretem hrát, protože my se raději vydáváme do všelijakých menších prostorů, kde máme k fanouškům blíž a okamžitě si vytvoříme parádní atmosféru. Takže bereme Lucernu jako vrchol, to ano, ale poté se rádi vrátíme zpět do klubů, kulturáků a hospůdek.
Program bude hodně nabitý. Mimo jiné vám přijde gratulovat celá řada hostů. Pojďme trošku víc přiblížit, co všechno se bude dít.
Je pravda, že sám ještě pořádně nevím, jak to ve finále bude vypadat. Stále jsme ve fázi velkých příprav. Určitě dojde zase po čase na propojení Fleretu a Vlasty Redla. Zahrajeme si nějaké staré pecky a pevně doufám, že Vlasta bude, stejně jako kdysi na Portě, lít vodu z kýblu do kýblu v písni Bečva, což je nejlepší akustický efekt, jaký jsem kdy viděl… (smích) Valašské kapele musí gratulovat valašský král Bolek Polívka, to je jasné. Přijde i Franta Segrado, který mě před časem pasoval na rytíře Řádu modré trnky, čehož si moc vážím. Samozřejmě, že s oběma pány připravujeme i nějaké hudební propojení. Na takové oslavě však nesmí chybět ani naši kamarádi Miroslav Donutil nebo Karel Vágner, což byl dlouhá léta náš vydavatel a všechny desky, které nám vydal, jsou dnes zlaté nebo platinové. V Lucerně by nám měl předávat multiplatinovou desku a to je v dnešní době obrovský úspěch. Přijede i výborný, avšak nedoceněný písničkář Jindra Kejak, tak zvaný Valach z Chomutova, jenž napsal jeden z našich největších hitů, a sice Vizovice, které si určitě dáme dohromady.
Nesmíme ale zapomenout na hvězdného gratulanta, kterým bude zcela bezesporu Jaromír Nohavica.
To máš pravdu. S Jarkem jsme hrávali v úplných dřevních dobách, kdy jsme byli ještě čistě folková kapela. Jednou jsme se potkali během šňůry po Čechách a zbytek jsme už objeli společně. Bylo krásné Jarka doprovázet, okamžitě jsme poznali, jak je neuvěřitelně muzikální, jak perfektně dokáže držet krok s kapelou. Totéž si uvědomil i Jarek a nedávno jsme na to u něj v Heligonce vzpomínali. Přišel nám poděkovat za to, že jsme vydrželi těch pětatřicet let a nikdy jsme nikam neucukli. Když jsme ho oslovili, zda by přišel do Lucerny, tak neváhal a okamžitě řekl „ano“. Jarek se údajně pokusí složit nějakou písničku čistě pro Fleret a mě zase napadlo, že bychom nazkoušeli jednu písničku z jeho nové desky Poruba. Má tam totiž jednu věc, která Fleretu sedí, co se nástrojového obsazení týče. Tak se nechme překvapit. (úsměv)
Počítám, že Fleret samostatně zahraje v Lucerně to nejlepší, co za ty dlouhé roky vytvořil.
Jasně, zahrajeme poctivý průřez těmi pětatřiceti lety, kdy neopomeneme ani sedmnáctiletou spolupráci s Jarmilou Šulákovou, protože do Lucerny s námi jede i její dcera Zuzka. Starých pecek máme aktuálně v repertoáru opravdu hodně, tak nějak jsme s blížícím se výročím dlouhodobě počítali a podle toho jsme logicky i písničky vybírali. Tím pádem už moc oprašovat nemusíme a spíš se zaměříme na aktuální desku Všecko bude, na kterou jsme hodně pyšní. Myslím, že se opravdu povedla.
Trošku jsi mi nahrál, zastavme se na chvilku u desky Všecko bude, kterou jste si nadělili k letošním narozeninám. O její předchůdkyni se říkalo, že je ze všech vašich desek nejvíc valašská. Jaká je tedy aktuální nahrávka?
Že je Hopa Bejbe naše nejvíc valašská deska, prohlásil textař Libor Mysliveček, tak nezbývá, než mu věřit. (úsměv) Všecko bude je pro mě osobně minimálně stejně valašská deska, ale hlavně je modernější. Máme tam country, metal, popík i punk. A co je podstatné, je to všechno nový materiál, všechno jsou to písničky, které vznikly víceméně v jednom roce. Dohromady to pěkně šlape, protože v sestavě, v jaké jsme desku nahráli, jsme neuvěřitelně sehraní, což je na výsledku znát.
Asi se tedy shodneme, že je na nové desce zdokumentovaný určitý další hudební posun Fleretu. Myslíš si, že to souvisí i s příchodem baskytaristy Radka Postavy, který s vámi byl ve studiu poprvé?
Řekl bych, že ano. Ráďa je exkluzivně vyhraný baskytarista, přece jenom hraje dlouhé roky a vystřídal všemožné kapely i různé styly. Tím nechci říct, že jeho předchůdce Marek Abrahám nebyl dobrý muzikant, to vůbec ne. Ale Radek má jednu obrovskou výhodu, a sice že ke hře na basu zvládá ještě zpívat. Tím pádem jsme si mohli dovolit rozšířit vokály o další hlas a mohl jsem mu taky napsat písničku přímo na tělo, kterou je Světová miss. Takže ano, posun s jeho příchodem nastal. Rozhodně.
V jednom z dávných rozhovorů jsi mi řekl, že si od určité doby „fleretí ksicht“ hlídáš. Přesto se nebojíš zařadit na desku písničku tvrdě rockovou či přímočaře punkovou. Kde bereš neustálou inspiraci k tvorbě? Co tě při skládání písniček na poslední desku ovlivňovalo?
Přiznám se, že jsem měl období, kdy jsem doma neposlouchal vůbec žádnou muziku a jednoznačně jsem preferoval klid. Všechno se ale změnilo před rokem a půl, kdy jsem dostal od své ženy rotoped, který jsem si dal do obýváku, kde mám taky přehrávač a všechny možné desky. Každé ráno šlapu nějakých pětačtyřicet minut a u toho stíhám poslouchat neuvěřitelné množství muziky ze všech koutů světa. Poslouchám samozřejmě i jednotlivé aranže, a tím pádem už nemám ve svých písních jenom to valašské „dů vaj dů vaj“, ale troufnu si klidně i na úplně odlišné styly. Hodně mi to otevřelo oči.
Pojďme se ohlédnout za těmi pěti lety, které má Fleret za sebou. Přiznejme si, že to byla pětiletka událostmi nabitá. Vezmeme to pěkně popořadě. Jak jsi vnímal odchod baskytaristy Marka Abraháma?
Byl jsem z toho smutný. Na druhou stranu je pravda, že jsem ho na odchod tak nějak připravoval. Říkal jsem mu: „Dokud chceš hrát, tak hraj, ale myslím si, že je to kontraproduktivní.“ Ten důvod je jasný. Dokud Maroš jezdil z Dubnice nad Váhom, tak to bylo ještě v pohodě, ale jakmile se přestěhoval k dívce na rodinnou farmu nedaleko Plzně, tak už to bylo horší. To dojíždění na zkoušky do Vizovic, ale i celkově na koncerty pro něj bylo skutečně náročné. Vždycky jsem mu říkal, že se jednou zabije, že není možné, aby jezdil na otočku z Plzně třeba do Ostravy. Samozřejmě, že nás jeho odchod mrzel, vždyť to je tak hodný kluk, ale co se dalo dělat. S odstupem času můžu říct, že mě těší, že se neodstěhoval zbytečně, vždyť dneska mají s Ivčou miminko a krátce před svatbou, což je krásné.
Na podzim 2016 jste navázali spolupráci se Zuzanou Šulákovou, dcerou valašské královny Jarmily Šulákové. Po více jak roce můžeme asi říct, že to bylo pro Fleret dobré rozhodnutí. Mám pravdu?
Máš pravdu. Tehdy to napadlo opět naši manažerku Silvinku, která zrovna spolupracovala na knize o Jarmilce Šulákové. Mimochodem, když jsem si tou knihou poprvé listoval, tak jsem se divil, proč je na třetí straně fotka Zuzky, že je to nejspíš nějaká chyba, na což mi bylo řečeno, že jde o její maminku. To jsem se sekl… (smích) Je pravda, že původní plán byl, že uděláme jen nějakou vzpomínku na spolupráci s Jarmilkou, protože fanoušci nám pořád psali, že by chtěli slyšet Ovečky zaběhnuté a tak. Nějak jsme neuvažovali nad tím, že by s námi Zuzka jezdila pravidelně. Jednoho dne jsme sedli se Standou do auta a stejně, jako jsme se vydali před mnoha lety k Jarmile, jsme se vydali do Vsetína k Zuzce. Nahráli jsme si pár písní na diktafon a posléze to pustili klukům ve zkušebně. Když prohlásili: „Ty vole, vždyť to je Jarmila,“ tak bylo rozhodnuto. Nakonec se z toho stala dlouhodobá spolupráce, která funguje. A to, jak je Zuzka na maminku podobná, vykresluje i historka z jednoho koncertu, kde se ve foyer promítaly záběry z loňského Masters of Rock. U obrazovky stály dvě holky, zrovna byl nějaký záběr z dálky a ta jedna říká: „Podívej, ta Jarmila byla stejně vynikající.“ A druhá jí na to odpověděla: „To přece není Jarmila, vždyť to je Zuzana.“ Takže Zuzka je opravdu neuvěřitelný odlitek… (smích)
Neplánujete nahrát se Zuzkou společnou desku, stejně jako tomu bylo před lety s Jarmilou?
Zatím jsme o tom nemluvili, ale vzhledem k tomu, jak je Zuzka mladá, tak na to máme čas. (smích) Teď jsme se věnovali čistě Fleretu a nové desce k pětatřicetinám. Co bude dál, to se uvidí.
Po osmi letech dochází ke změně na bubenické židli, jelikož David Filák se rozhodl skončit s profesionální kariérou muzikanta. Je to velký zásah do života Fleretu?
Co si budeme povídat, je to obrovský zásah. Doslova nás to šokovalo. Kapela s Davidem v sestavě hrála opravdu skvěle. David byl zcela jednoznačně nejlepší rytmický motor, jaký kdy Fleret měl. O tom žádná. Navíc je vynikající zpěvák, který po letech plnohodnotně nahradil Kačese, a díky tomu jsme mohli s klidem hrát třeba Umělce na šňůře nebo Kurnikšopatožtone! Za těch osm let se nám podařily dát dohromady hned dva kvalitní programy, jednak klasický a jednak akustický, který není vůbec jednoduchý. Mnohdy nám fanoušci říkají, že akusticky vyznějí leckteré písničky lépe než v plné palbě. Bohužel se David rozhodl tak, jak se rozhodl. Profesionální muzikantský život ho přestal naplňovat. Já tomu rozumím, to neustálé cestování a spaní po hotelech je zápřah. Davida k tomu všemu ještě před časem chytly záda, což na náladě moc nepřidá. Tak nějak se to všechno sešlo dohromady, naštěstí je ještě ve věku, kdy s klidem může novou životní etapu rozjet. Na druhou stranu jsem rád, že David nasadil laťku hodně vysoko, což je patrné i z posledních tří desek, které jsme s ním vydali, a víme, že ji nemůžeme podlézt. To je zcela zásadní kritérium pro výběr nového bubeníka.
Kam bys s Fleretem rád směřoval? Kde ho vidíš za dalších pět let?
Takto jsem nikdy neuvažoval. Vždycky jsem ze srandy říkal, že když bude nejhůř, tak se Stáňou složíme program z našich největší pecek a budeme s ním v naprosté pohodě obrážet republiku křížem krážem. Naštěstí nás bigbít pořád baví a pořád ještě přitvrzujeme, což je dobré znamení… (úsměv)
Když se za těmi pětatřiceti lety ohlédneme, zjistíme, že Fleret za tu dobu dosáhl téměř všeho. Už si můžete splnit jen máloco. Přesto mě zajímá, zda máš ještě nějaké hudební přání.
Tak ani o tomto jsem nikdy neuvažoval… (smích) Jsem šťastný z toho, jak to je. Že jsme zdraví a můžeme neustále hrát. To je přece nejdůležitější. Mně takový životní styl vyhovuje, baví mě cestovat a díky Fleretu neustále objevovat krásy naší země. A hlavně mě baví muzika. Kdybych ji najednou dělat nemohl, tak jsem se rozhodl, že už nebudu dělat nic. Opravdu. Vždyť já ani nic jiného neumím, ač jsem kdysi dávno vystudoval vysokou chemickou školu. (úsměv)
Kapela Fleret oslaví pětatřicet let v pražské Lucerně! Velkolepý koncert proběhne už příští týden, a to v neděli 25. března 2018. Čtyřiadvacet týdnů jsme si připomínali bohatou historii této legendární vizovické party, která má na svém kontě řadu hitů. Nicméně nic netrvá věčně a seriál obsáhlých rozhovorů je u konce. Díky za přízeň a na viděnou ve velkém sále Lucerny.
Foto: Zlínský deník, Jan Mrlík a archiv kapely Fleret