Fleret: 35 / 21. díl / David Filák
Bicí a zpěv
Člen kapely v letech 2010 – 2018
Do Fleretu jsi přišel během léta v roce 2010, když jsi na bubenické židli vystřídal Heglase. Jak ses do kapely dostal? Můžeš tvůj nástup objasnit?
Nejprve jsem se seznámil s kytaristou Orfíkem (pozn.: Vítek Rokyta) na tradičním jam sessionu (pozn.: hudební činnost, kdy muzikanti hrají pomocí improvizace) v hospůdce v Kroměříži, kde jsme si zahráli. Bylo to fajn, vyměnili jsme si kontakt a uběhl měsíc nebo dva a Orfík mi volal, že bude konkurz na bubeníka Fleretu, jestli bych měl zájem. Taková nabídka mě samozřejmě potěšila. Na konkurz jsem přijel, zahráli jsme si asi tři písničky… No a tak jsem se dostal do Fleretu.
Neproběhl ten konkurz již o něco dřív, to znamená ještě před létem? Neměla tě kapela už v záloze, vzhledem k Heglasovi a jeho častým průšvihům? Není totiž žádným tajemstvím, že mezi ním a ostatními členy kapely to delší dobu skřípalo a vše vyvrcholilo na červencové Rockové noci pod hvězdami, po níž jsi definitivně nastoupil.
Já si to přesně nevybavuji, ale o moc dřív to asi nebylo. Řekl bych, že to bylo zhruba měsíc nebo dva před mým nástupem. Víc ne. Já jsem měl taky ještě nějaké závazky, takže jsem musel s předchozí kapelou dohrávat. Kluci dokonce hráli dva tři koncerty bez bubeníka, protože já jsem nemohl.
Jak probíhal samotný konkurz? Co se po tobě chtělo?
(úsměv) Co se po mně chtělo? No, byli jsme dohodnuti, že se naučím tři písničky. Přijel jsem do Vizovic na zkušebnu, a ač jsem šel do neznáma, tak nálada byla výborná. Na to, že řešili nějaké personální změny, tak v kapele byla pohodička. Zahráli jsme si, ale výsledek mi ještě neřekli. Jen mi oznámili, že ještě budou nějaké bubeníky zkoušet a že se uvidí.
Znal jsi Fleret už předtím, tedy v době, kdy jsi vůbec netušil, že budeš jeho členem? Kdy jsi o něm slyšel poprvé?
Tak to nevím. Samozřejmě jsem je znal, ale na první kontakt si nevzpomenu. Pamatuji si, že jsem byl někde na jejich koncertě na Moravě, to hrál na bicí ještě Květoš. A taky jsem na nich byl asi rok před tím konkurzem, což bylo ve Vsetíně na náměstí a Jarmila slavila osmdesátiny. Dal jsem si pivečko a říkám si: „To je pěkná muzika“. Takže o kapele jsem věděl už dávno, ale nikdy jsem ji nějak neposlouchal. A v tom Vsetíně mi najednou přišlo, že je to fajn. Chytlo mě to, bylo to veselé. Navíc zpívali o mém rodném kraji, o Valašsku!
Jak vzpomínáš na svou koncertní premiéru, která se uskutečnila v Trnavě. Měl jsi tehdy trému?
Jo, určitě jsem trému měl. A taky respekt. Byl to zvláštní pocit, ale přišlo hodně lidí, atmosféra byla výborná.
Když už jsme u té trémy, jak jsi v začátcích snášel velké festivaly, jako Masters of Rock nebo Trnkobraní? A jaké pocity to v tobě vyvolává?
Vyvolává to ve mně velice příjemné pocity. Když jsem byl s Fleretem poprvé na Masters of Rock, tak už jsme byli sehraní a už jsem se cítil dobře. Na ta velká pódia už tréma nepatří.
Každý z bubeníků, kteří Fleretem prošli, byl trošku jiný. Zajímá mě, jak by ses po muzikantské stránce charakterizoval ty sám.
(smích) Jak bych se charakterizoval, jako bubeník ve Fleretu?
Ano. Vzhledem k tomu, že ses věnoval širokému spektru muziky, tak zůstaňme u Fleretu.
Muzika Fleretu mě strašně baví hrát, protože je pestrá, obsahuje spoustu stylů, ale nikdy nevybočuje. Dá se říct, že až ve Fleretu můžu využít své zkušenosti z předchozích kapel a dokážu si to užít. A hlavně se s klukama dokážeme domluvit, řekneme si, co tam být může a co je už moc. Sám jsem ale vycítil, co tam sedí, co tam hrát můžu a co tam prostě být může. A jak bych se charakterizoval? Vzhledem k tomu, že jsem samouk, na bicí jsem chodil do hudebky jen dva roky, tak jsem se učil z desek a nahrávek. Rád si zahraji jakoukoliv muziku, která mě baví. Mám rád muzikanty, kteří do hraní dávají energii, humor a hlavně emoce. A v tomhle mi Fleret prostě sedí.
Navíc bravurně zvládáš i zpěv, díky čemuž se Fleret mohl navrátit k prastarým písním, které jsou typické těžkými vokály. Je náročné skloubit bubnování a zpěv dohromady?
Je to těžké, není to nic jednoduchého, protože člověk zapojuje všechny končetiny a do toho se musí soustředit na zpěv, musí držet rytmus. Najednou je toho spoustu. Je to hodně o přirozenosti. Já jsem u bicích vyrůstal, ač jsem od začátku nezpíval, ale postupně jsem se to začínal učit. Nejprve jsem se naučil písničku bubnovat, potom zpívat a následně jsem to zkoušel dohromady. V předchozích kapelách jsem to trénoval a teď už to beru tak nějak automaticky. Teda automaticky hraji a víc se snažím soustředit na zpěv, abych ladil a fungovalo to.
Nutno podotknout, že zkušeností máš opravdu víc než dost. Mnoho čtenářů asi překvapí, že jsi spolupracoval i se zlatým slavíkem Tomášem Klusem.
Ano. Spolupracoval jsem na jeho první desce Cesta do záhu(d)by. V roce 2007 vyhrál ve Zlíně soutěž Czechtalent a vzhledem k tomu, že jsem ve zlínských studiích občas něco nahrával a vědělo se o mně, tak mi jeho bývalý producent zavolal, jestli mám čas, že by chtěl nahrát s mladým začínajícím zpěvákem CD. Naučil jsem se ty písničky, přijel do studia, bylo to pro mě zase něco nového, ale práce to byla příjemná.
A pochlubit se můžeš i hraním v zahraničí.
Jo, pochlubit se můžu. (smích) Jezdil jsem hrávat třeba do Německa, v Londýně jsem hrál na vánočním festivalu a necelých pět let jsem byl na Mallorce, kde jsem hrál s jednou taneční kapelou. Ono šlo spíš o diskotéku. Projezdil jsem Evropu, ledacos jsem viděl, zahrál jsem si různé styly a bylo to užitečné, získal jsem zkušenosti.
Co by dělal David Filák, kdyby nebyl bubeník?
To by mě taky zajímalo, čoveče… Od mala jsem rád hrál, měli jsme různé kapely, ale že bych se tím měl živit, to by mě nenapadlo ani ve snu. Když přišla léta dozrávání, tak jsem se vyučil elektrikářem a sedm let jsem v tomhle oboru pracoval. Ovšem potom se to zlomilo, přišla nabídka na hraní v zahraničí a já si musel vybrat. Vždycky mě to lákalo, ale myslel jsem si, že pro profesionálního muzikanta je nejdůležitější, aby uměl noty a měl vystudovanou konzervatoř. Já jsem na to neměl buňky a hlavně jsem vyrůstal na rockové muzice, což moc dohromady nejde. Hrát bigbít a chodit na konzervatoř mě zkrátka nelákalo. Ale pravdou je, že když jsem se rozhodoval, co budu dělat, tak druhá varianta, hned po elektrikáři, byl kuchař. Strašně mě baví vařit a proto, kdybych nebyl bubeník, tak bych byl kuchař.
Zlomový únor
„Přátelé, bubeníci, kamarádi. Rozhodl jsem se, že ukončím kariéru profesionálního bubeníka,“ oznámil 2. února na svém facebookovém profilu David Filák. Kolegové z kapely o tomto nečekaném rozhodnutí samozřejmě již několik dní věděli, nicméně pro fanoušky to byl velký šok. David se za osm let, co ve Fleretu působil, zařadil do kategorie špičkových bubeníků, navíc s velkým hlasovým rozsahem, díky kterému se mohly do koncertního programu zařadit i dlouho nehrané písničky, které zpíval kdysi dávno Kačes – Umělci na šňůře či Kurnikšopatožtone! Pravidelně dostával vsetínský rodák prostor i na nových deskách, vzpomeňme například písně Každá ruka dobrá nebo Až někdy. Krátce po Davidově vyjádření zveřejnil Fleret na svém Facebooku výzvu: „Všichni šikovní bubeníci, hlaste se. Konkurz proběhne v pondělí 12. 2. v podvečer.“ Začalo tak hledání nového bubeníka, v historii kapely již čtvrtého, a co si budeme povídat, laťka je nyní hodně vysoko…
Vyjádření Davida Filáka k odchodu z kapely Fleret
První impuls k mému odchodu nastal před dvěma lety, kdy mě zradila záda. Pokřivený a s velkou bolestí jsem usedal za bicí soupravu, kterou mi vždy pomohli sestavit kolegové z kapely, jelikož jsem nebyl schopen unést ani ten nejlehčí buben. Problémy se zády zná asi většina bubeníků. Se mnou se táhly už hodně let.
Jelikož se muzikou profesionálně živím cca osmnáct roků, vždyť před Fleretem jsem hrával různě po Evropě, začalo mi po čase vadit už i to cestování jenom po Česku. Spousta lidí nám muzikantům závidí, že děláme to, co nás baví. Ano, je to pravda, ale ono to není jenom o těch dvou hodinách koncertu na pódiu. Jsou za tím taky hodiny a hodiny na cestách, v dodávce, na hotelích, ve zkušebně i v hospodách.
Pro mě to bylo samozřejmě splnění snu, hrát s takovou skvělou skupinou, která už dnes patří mezi legendy a která mi navíc umožnila doprovázet nejlepší zpěvačku, jež se kdy v této zemi narodila. Bylo to nejkrásnější období v mé hudební kariéře, i když jsem vlastně téměř hudební samouk. I ta nejskvělejší práce ovšem jednou zevšední, protože je to svým způsobem vlastně stereotyp. Začal jsem cítit, že mi schází nějaká motivace v tom nadále pokračovat, a k úctě k mým zádům padlo tohle rozhodnutí. Každý jsme hold z jiného těsta. Někdo to může dělat celý život, ale já se rozhodl, že toho nechám. Odchod z Fleretu jsem zvažoval hodně dlouho, tak doufám, že to fanoušci pochopí.
A co se mnou bude? Vracím se k řemeslu jakožto vyučený elektrikář, o které je dneska mimochodem nouze. Budu dělat kariéru elektromechanika. Muziku samozřejmě na hřebík úplně nevěším, rád si občas zahraji, ale už jenom pro radost.
DOTAZNÍK
Jméno a příjmení: David Filák
Přezdívka: pravděpodobně Tryskomyš
Datum a místo narození: 11. června 1975, Vsetín
Období strávené ve Fleretu / post: od 16. července 2010 do roku 2018 / bubeník + zpěvák
Kapely, ve kterých jsem dříve působil: Eclipse, Vivian, Kokobent, Showband, Sunny Way
Kapely, ve kterých nyní působím: Endy Moon band
Muzikantské vzory / oblíbení interpreti: Frank Zappa, Eric Clapton, Toto, Van Halen, Incognito, Steely Dan
První koncert, který jsem v životě navštívil: Olympic
První deska, kterou jsem si v životě koupil: Iron Maiden – Live After Death
Nejsilnější hudební zážitek: 12. října 1999, koncert skupiny Toto v Praze.
Nejoblíbenější deska a píseň od Fleretu: Z hůry dané / Už sa mi o Tobě nezdává
Kapela Fleret oslaví pětatřicet let v pražské Lucerně! Velkolepý koncert proběhne 25. března 2018. Ale ještě než se tak stane, připomeňme si bohatou historii této legendární vizovické party, která má na svém kontě řadu hitů. Je tady seriál obsáhlých rozhovorů. Už příští týden vás čeká pokračování, tentokrát bude odpovídat baskytarista Radek Postava.
Foto: Jan Mrlík, archiv kapely Fleret a ov-kluby.net