PODPALUBNÍ DENÍK: 36
Ačkoliv to vůbec nebylo snadné, podařilo se, a v pátek 24. února Expedice Z101 konečně vstoupila na území Etiopie. Přechod ze Súdánu trval dlouhých šest dní a pochopitelně, že se neobešel bez celé řady komplikací, ovšem nebyli by to Tomáš Vaňourek a Linda Piknerová, aby si s veškerými překážkami, které před nimi stanuly, neporadili.
Jen pro představu uveďme, že Expedice Z101 strávila v Etiopii přesně měsíc, během kterého zvládla absolvovat následující trasu: Metema – Gondar – Bahir Dar – Lalibela – Addis Abeba neboli Nová květina – jezero Hawasa – údolí Omo – Moyale. Na sever země se však bohužel nakonec nedostala, protože hranice s Tigrají byly toho času stále uzavřené, stejně jako se z časových důvodů nedostala ani na východ.
„Pestré barvy, rozmanitá příroda, jedinečná architektura, zvláštní kuchyně a krásné ženy. Takové jsou naše první dojmy z Etiopie a fotky to jen dokazují,“ hlásili cestovatelé během prvních dnů, strávených v „zemi opálených lidí“, jak se Etiopii přezdívá. Nadšení však občas vystřídalo značné překvapení, a to zejména v momentech, kdy Tomáš s Lindou začali narážet na zcela neuvěřitelně bizarní situace, které o východoafrické zemi ledasco napovídají. Ostatně, posuďte sami, a to na základě zápisků z cestovního deníku Tomáše Vaňourka.
1) Nejméně rasistická země v Africe
„Tak nás přivítala Etiopie, a právě tak se k nám Etiopané stavěli. Opak je ale pravdou. Následkem toho, že nikdy nepoznali kolonizaci, stali se naprostými rasisty, a to mohu porovnat i s nacionalistickým Japonskem – dnes mohu s klidem prohlásit, kam se Japonci na Etiopany hrabou! Vše je dvakrát cenově nadstavené, naprostá rozdílnost panuje u všeho, a to jen na základě barvy kůže. Tam, kde platil domorodec pět dolarů, já měl platit sedmdesát dolarů. Ale to se se zlou potázali, kluci opálení. Už nějaké zkušenosti máme, a tak jsme platili většinou to, co domorodci, samozřejmě, že k nevoli okolí. Paradoxem je, že místní neustále žebrají o peníze, a když nic nedostanou, tak vás označí za rasisty, ačkoliv si nejsem jistý, že vůbec pojmu rasista rozumí…“
2) Země definovaná bezpečností
„Všechno je lež! Korupce, která je prolezlá celým politickým spektrem, ničí tuhle krásnou zemi. Vládce země válčí s jinou částí jen pro odlišnou etnickou příslušnost a vidíte – jsme zase u rasismu, kterým se tady ohánějí, ovšem budou tvrdit, že rasisti nejsou. Policie i armáda je „hladovou zdí“ Etiopie, protože vláda získává miliony dolarů, „jen“ aby udržela bezpečnost v této strategické části Afriky, nicméně bezpečnost jde udržovat jenom tehdy, když je situace nestabilní, a tak se válčí pro dobro horních několika tisíc ve 120 milionové zemi. Naše setkání s policií a sepsání protokolu k ukradenému telefonu po čtyřech hodinách vyeskalovalo ve slovní přestřelku, když nám odmítli vydat protokol a zápis pro pojišťovnu. Důvody byly dva – to, že se nechtějí snižovat v kreditu a taky obavy, aby sem i nadále jezdili turisté a kradlo se. Navíc mám jemné podezření, že ukradený telefon se najde – nebo se najdou zloději, kteří se pak s policií nuceně podělí o zisk. Proto nikdy nic na policii nevyřešíte. Linda už Etiopii zná a s informací o neposkytnutí protokolu se odmítala smířit, možná i to vedlo k ostré slovní přestřelce, kdy opálení kluci od policie jenom koukali a Linda hlasitě sdělovala svůj názor, jehož obsah zůstane raději utajen. Každopádně za sebe mohu přiznat, že tam „létaly prdele jak vlaštovky“, a to je paní doktorka akademičkou a málo kdy řekne sprosté slovo.“
3) Vylhaná světová prvenství
„Jednak jsme neustále naráželi na informace, že „to“ i „to“ je nejkrásnější v Africe, stejně jako jsme slýchali, že na „to“ nikde jinde nemají. Podobných frází byly mraky. Když nás to začalo unavovat, tak jsme se místních zeptali, kde všude v Africe už byli. Nikde nebyli a z toho vyplývá, že jen zkreslují informace a hrají si na světovost. Pěkným příkladem jsou třeba obyčejné špagety. Italové se snažili zemi kolonizovat, ale tak jako nikdy nic nedotáhli, tak nezvládli ani obsadit zemi zemědělců. Pochopili, že nemusí vjet tanky do hlavního města, protože stačí škemrajícím domorodcům postavit banku a mise je splněna, lidé je budou vítat. Centra měst jsou odkazem Italů, a tak jsme neváhali sáhnout po italské baště v několika restauracích. Místo špaget jsme dostali čínské nudle s rajským protlakem a taky informaci, že máme pravou pastu, která se opravdu nedala jíst, a to jsem zvyklý na cestách jíst v podstatě cokoliv. Tohle prostě nešlo. Ukázalo se, že se od Italů nenaučili nic a samotná konfrontace s tím, že celý den sedí na zadku a koukají na videa na telefonu, místo, aby se podívali na recept, se nesešla s porozuměním. Asi proto, že to zavánělo prací. Stejně tak, jako se o Etiopii říká, že je zemí kávy, ale na kávu pořádně nenarazíte. V horách jsou plantáže, kde se kávě daří, ale protože ji domorodci neumějí zpracovat, tak se zrna posílají do světa. Takže etiopská káva je výsledkem bělochů ze Starbucks, kteří kávu manažují a domorodci ji sbírají a pytlují. Export zase zajišťují běloši, ovšem etiopská vláda za něj inkasuje. Nakolik je tedy etiopská káva skutečně etiopská? Možná jen tím, že se pěstuje v Etiopii. Přiznali jsme si, že v Africe nedosahuje kvality ani horšího průměru. Bohužel.“
–
SLEDUJTE PODPALUBNÍ DENÍK a nic podstatného z afrického tažení Expedice Z101 vám neuteče!
–
Foto: Archiv Expedice Z101