PODPALUBNÍ DENÍK: 16
Cestovat v době covidové, to není žádná sranda. Koneckonců, členové týmu Expedice Z101 Tomáš Vaňourek a Linda Piknerová by o tom mohli dlouze a obsáhle vyprávět. Vždyť komplikace spojené s touto nemocí, respektive se všemi protiepidemickými opatřeními, se objevují na jejich programu den co den. A pro příklad nemusíme chodit daleko.
Aby mohli cestovatelé vůbec překročit hranice další země ve stopě legendární značky H+Z, museli být pochopitelně takzvaně „covid free“. Pokud by tomu tak náhodou nebylo, Egypt by pro ně zůstal zcela zapovězený. „Pro Tomáše, kterému chyběl jeden den k tomu, aby mu plnohodnotně platilo očkování z Česka, to znamenalo jediné – před odletem musel na PCR test, což na začátku prázdnin v dovolenkové sezóně znamenalo najít alespoň jedno volné místo v Plzni dvacet čtyři hodin do odletu,“ vysvětluje nedílná součást výpravy, politoložka a afrikanistka, Linda Piknerová.
Možná si teď říkáte, co dělal její kolega Tomáš Vaňourek v Plzni. Odpověď je jednoduchá. Tomáš musel na pár dní Afriku opustit, a to kvůli řadě administrativních a logistických záležitostí, které bylo nutné vyřešit před nesnadným přesunem z Tuniska do Egypta. Ano, tušíte správně, covid v tom sehrál nemalou roli a jeden PCR test už se v té haldě úkolů dá v podstatě považovat za jakousi maličkost. „Já jsem na test nemusela, protože jsem už byla plně očkovaná a uběhly mi víc než dva týdny od druhé dávky vakcíny,“ doplňuje Linda a nad tématem „Egypt vs. Covid-19“ se pro Podpalubní deník zamýšlí podrobněji.
PROOČKOVANOST
„V Egyptě je podle našich informací aktuálně proočkováno něco mezi deseti až třinácti procenty populace, což vzhledem k tomu, že zde žije přes sto miliónů obyvatel, činí z očkování opravdovou výzvu a je otázkou, zda se vlastně tempo očkování může přiblížit velikosti růstu populace. Zájem o očkování je omezený, kupříkladu kluci z hotelu v Gíze, kde jsme bydleli, říkali, že v televizi je sice nějaká kampaň, ale nikdo ji nesleduje.“
ROUŠKY
„Nošení roušek je v Egyptě na řadě míst povinné, o čemž svědčí všude přítomné nápisy a piktogramy, ale v praxi se jedná spíš o dobrovolnou záležitost. Kupříkladu dnes v nemocnici, když jsme šli na PCR test před odjezdem do Súdánu, byl Tomáš asi jeden z mála, který roušku měl. Mimochodem, roušky neměli ani zdravotníci, kteří test uprostřed nemocnice, připomínající staveniště, kde se odběr aplikoval na židličce pokryté vrstvou prachu z cihel, prováděli. Zkrátka, nošení roušek je třeba akorát v místech, která se tváří jako „západní“, respektive, kde to je jakýmsi „západním“ standardem. Jinými slovy – když jdeš třeba do obchodu mobilního operátora, tak je po tobě rouška vyžadována. Stejně tak, když vstupuješ do nějakého areálu, dejme tomu nákupního centra, popřípadě byznys centra. Ukázkovým příkladem jsou řetězce McDonald’s, kam musíte vstoupit s rouškou, čekat v řadě s rouškou a objednat si v roušce. Jíst můžete bez roušky, ale bezprostředně po konzumaci si ji opět musíte nasadit. Jinde, například v KFC, to vyžadováno není. Na omluvu místních ale musím dodat, že je tady zhruba dvaačtyřicet stupňů a v takovém horku se nedá dýchat normálně, natož pod rouškou.“
EPIDEMIE TEHDY I DNES
„A ještě jedna zajímavost. Pánové Hanzelka a Zikmund byli v Egyptě v době, kdy tady převládala epidemie cholery, a byli šťastní, že mají očkování z Československa. Tenkrát šlo opravdu o masivní epidemii, píšou o ní v denících i v knížce s tím, že doslova vylidnila ulice. My jsme tady v době covidu a nutno podotknout, že řada turistických míst taktéž zeje prázdnotou.“