Kapelu Olympic není třeba nikterak představovat. Legenda, která si za více jak padesát let existence vydobyla na české hudební scéně jen velmi těžko překonatelnou pozici. Odrostlo na ní několik generací a desítky písniček se staly skutečnými klenoty. Nyní se Olympic chystá do Zlína, kde 17. a 18. února odehraje dva zcela unikátní koncerty společně s Filharmonií Bohuslava Martinů.

„Atmosféru, jakou má Zlín, jinde nenajdete,“ usmívá se během rozhovoru frontman Olympicu Petr Janda, jenž má vazby s baťovským městem až nečekaně velké, a s chutí zve fanoušky do Kongresového centra, ve kterém Olympic zahraje to nejlepší ze své tvroby, ale chybět nebudou ani písničky nové, z nedávno dokončené trilogie, jež nese název „Souhvězdí“.

Petře, co se vám vybaví na první dobrou, když se řekne Zlín? Evokuje ve vás něco „město obuvi“?

No ježíšmarjá, vždyť moje první žena a celá moje druhá rodina je ze Zlína. Co já se tam najezdil… A nemá to konce. Jezdím do našeho penzionu na Valašsku přes Zlín, odkud je moje třetí manželka Alice. Znám to tam dobře. Moje žena bydlela původně v Ševcovské ulici. A samozřejmě jsme tam pravidelně hrávali, to je jasné. V Družbě, ve Velkém kině, na zimním stadionu a taky v klubu 603. Teď tam zase pojedeme na dva koncerty s filharmonií. Už se nemůžu dočkat. Ten kongresový sál, to je nádhera.

Jak se ve městě, které je typické jedinečnou baťovskou architekturou, cítíte? Vnímáte nějak jeho, určitým způsobem zvláštní, atmosféru?

Atmosféru, jakou má Zlín, jinde nenajdete. Ty domečky z cihel, dnes tedy nepříliš citlivě obkládané, „morysáky“, celá fabrika, hotel, spousty zeleně, Jižní Svahy… Krása.

Jak jste již naznačil, Olympic odehrál ve Zlíně, dříve samozřejmě Gottwaldově, za více jak padesát let existence nespočet koncertů. Je nějaký, na nějž si občas vzpomenete, ať už z jakéhokoliv důvodu?

V roce 1982 jsme měli ve Zlíně premiéru programu Laboratoř a pamatuji si, že jsme se na zkoušce šíleně pohádali. Myslel jsem si, že to budeme muset rozpustit. Nestalo se tak, hrajeme pořád…

Nepletu-li se, tak poslední koncert ve Zlíně jste odehráli před pěti lety. Shodou okolností to bylo ve spojení s místní filharmonií, což vás čeká i nyní v únoru – 17. a 18. 2. proběhnou opět dva zcela unikátní koncerty s názvem „Olympic plugged“. Na co se můžou návštěvníci těšit? S čím do zlínského Kongresového centra dorazíte tentokrát?

To to letí… To už je pět let? Těšit se mohou hlavně na společné setkání. Posledně to bylo opravdu nádherné, moc jsme si to užívali. Věřím, že i tentokrát to bude krásné.

Mimochodem, proč jste spojili své síly právě s Filharmonií Bohuslava Martinů? Jak došlo ke spolupráci, která je bezpochyby úspěšná a po letech opět i aktuální?

Na to nejsem schopen odpovědět. Agentura mi sdělila, že ji někdo oslovil a zeptala se, jestli do toho máme chuť jít.

Zazní během vašeho programu také písně z nedávno dokončené trilogie s názvem „Souhvězdí“?

Některé nové písně ze Souhvězdí rozhodně zazní, protože je hrajeme opravdu rádi. Kromě toho ale zazní i naše slavné písně. Bude to taková procházka historií až do současna.

Musím uznat, že vydat za tři roky tři pestré a kvalitní desky – Souhvězdí šílenců, Souhvězdí drsňáků a Souhvězdí romantiků – je skutečně obdivuhodný výkon. Kde vy osobně čerpáte inspiraci k stále novým a novým nápadům?

Někdy to jde líp, někdy hůř, ale pod kuratelou termínu to člověk nakonec udělat musí. Zatím o nápady nemám nouzi, jde to nějak samo. Strašně rychle to uteklo. Abych pravdu řekl, trošku jsem se bál, že se to může zadrhnout. Nestalo se, trilogie je na světě a teď už s tím nic nenaděláme.

Kapela Olympic ve složení (zleva) Milan Broum, Jiří Valenta, Martin Vajgl a Petr Janda.

Vypadá to, že jste stále při chuti. Má před sebou Olympic další vytyčené cíle, ke kterým se nyní ubírá?

Cíle, vzhledem k délce našeho působení, už skoro žádné nemáme. Baví nás to a zatím se bez toho nikdo z nás nedokáže obejít. Dokud to půjde a lidi budou chodit, budeme pořád hrát. Pak to skončí bez fanfár či nějakého rozlučkového večírku. Prostě konec.

Na závěr vás poprosím o vzkaz Zlíňákům, respektive čtenářům magazínu inZlin.

Zlíňáci, mám vás rád, přijďte se na nás určitě podívat.

 

Foto: Archiv agentury BEST I.A. a Tereza Straková