PODPALUBNÍ DENÍK: 06
Nebude to žádný prázdninový výlet, ani dobrodružně bláznivá dovolená. Naopak. Bude to těžká cesta nebezpečným světem, která potrvá tři roky. Proto je nutné, aby byli členové Expedice Z101 perfektně a do detailu připraveni. Na všechno. Pojďme si nekompromisní a tvrdou přípravu projít krok po kroku.
Zajímá vás, co všechno musí cestovatel Tomáš Vaňourek a afrikanistka Linda Piknerová absolvovat, aby mohli 22. dubna vyrazit na cestu po Africe a Jižní Americe tak, jak to udělali před více jak sedmdesáti lety pánové Hanzelka a Zikmund?
Pro běžného člověka všechny ty nepředstavitelné přípravy na Expedici Z101 probíhají už dva roky a nesou s sebou mnoho tvrdé dřiny i kvantum materiálů, které je třeba dopodrobna nastudovat. Využijte nyní jedinečné možnosti a nahlédněte přímo do zákulisí – obsáhle vás provede Tomáš Vaňourek, hlavní tvář blížící se expedice.
TEORIE: Mapy, deníky i klimatické podmínky
„Teorie, to byla zřejmě nejdůležitější část dlouhých příprav. Od úplného začátku jsme byli nuceni prověřovat, zda je naše plánovaná cesta vůbec proveditelná. Nejprve jsme pochopitelně studovali geopolitiku a bezpečností situaci v daných zemích, do kterých se vydáme. Potkávali jsme se s celou řadou odborníků a vědců. Řešili jsme všechno. Podrobně a důkladně. Nejvíc probíraná byla zcela logicky Afrika, nevyzpytatelný kontinent, kde je momentálně značná nestabilita a obrovský boj o moc. Zajímavé téma bylo například Kongo, nebo takový konflikt v Libyi. Okamžitě jsme si pojmenovali skutečnost, že prvním a největším problémem bude hned na začátku expedice cesta po severní části afrického kontinentu, která je sice považována ještě za evropský kontinent, nicméně už je prostě na africkém území, přes co nejede vlak, a má značně nestabilní geopolitickou situaci.“
„Zmíněná geopolitika je opravdu nosným bodem pro veškeré postupování Afrikou. Jsem rád, že po celou dobu příprav mám při sobě paní doktorku Lindu Piknerovou, která je a bude nedílnou součástí expedice. Linda je afrikanistka a díky své profesi má černý kontinent neuvěřitelně nastudovaný. Díky ní se v daném tématu už skvěle orientuji a co víc, dokáži už předvídat takzvaně pár kroků dopředu a odhadnout, co všechno se může stát, pokud se například objeví blízko Somalilandu americká, ruská nebo čínská plavidla. S tím jde ruku v ruce bezpečnost a stabilita, kterou musíte mít precizně nastudovanou. Je potřeba veškeré dění neustále sledovat ze zaručených a ověřených zdrojů jako jsou CNN či BBC, což s Lindou pochopitelně děláme.“
„Malá vsuvka. Když jsme teoreticky důkladně probrali terén a pochopili, že ačkoliv to nebude snadné, tak cesta proveditelná bude, představili jsme vůbec poprvé celý projekt lidem z Klubu H+Z a z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Ve chvíli, kdy jsme od nich dostali zelenou a plánovanou cestu nám všichni posvětili, odvážili jsme se celou věc prezentovat i samotnému panu Zikmundovi. Byli jsme napjatí, co řekne. I u něj jsme uspěli. Dal nám své požehnání a koncept Expedice Z101 podepsal.“
„Neopomenutelnou částí teoretické přípravy je i mnoho času stráveného v archivu pánů Hanzelky a Zikmunda. Společně s paní doktorkou Magdalenou Preiningerovou, která má onen bohatý archiv na starost, jsme uzavřeli dohodu, že si do začátku cesty neotevřu jedinou knížku od legendární značky H+Z, a to z jednoho prostého důvodu – pánové byli komerční inženýři, byli obchodní zástupci firem partnerů projektů, které reprezentovali ve světě, a to, co publikovali veřejnosti, byly čistě cestovatelské záležitosti. Kdežto ty pravé informace a ta pravá podstata jejich práce spočívala v osobních denících. Těm jsme zasvětili náš čas. Proseděli jsme hodiny a hodiny v archivu. Bádali jsme, zkoumali nikdy nezveřejněné materiály a studovali ten skutečný příběh jejich dávné cesty, a to se všemi úspěchy i chybami. Stejně tak jsme z těch vzácných deníků čerpali informace o tom, jaké strasti a jaká nebezpečí nás můžou během cesty potkat. Zkrátka, z materiálů pánů Hanzelky a Zikmunda jsme se učili. To bych podtrhl.“
„Dlouhou dobu jsme se věnovali taky rozsáhlému studiu map. V Africe se infrastruktura vyvíjí hrozně rychle, nicméně dokonalá znalost terénu vám dá docela přibližný obrázek o tom, kde všude se asi budete pohybovat a taky vám napoví, jakému regionu je dobré se vyhnout. Studovali jsme samozřejmě i podnebné a klimatické podmínky, což zase vycházelo ze skutečnosti, že si bereme vybavení omezené prostorem expedičního vozu. Nejedeme na dovolenou. Nejedeme ani na výlet, takže si v kufru rozhodně nevezeme kdejaké nesmysly. Bereme si s sebou jenom to nejdůležitější na základě vypracovaného portfolia, které vychází ze všech našich vypracovaných studií. Ještě bych dodal, že veškeré zabalené vybavení podléhá fakt přísným měřítkům – hlavně musí být lehké a stoprocentně funkční. Mimochodem, celou záležitost stran funkčnosti vybavení jsme konzultovali s vojáky a ti nám řekli, že na světě neexistuje špatné počasí, pokud se člověk správně oblékne.“
LITERATURA: Od vrstevníků po následovníky
„Znovu musím zmínit, že jsem měl zakázáno číst knížky Hanzelky a Zikmunda, takže je asi jasné, že během příprav jsem nečerpal z jednoho jediného výtisku knih o Africe a Latinské Americe značky H+Z. A to je mám doma. Co jsem ale povolené měl, tak bylo pátrání po inspiraci Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Zjišťoval jsem, co četli oni a odkud vlastně zjišťovali veškeré důležité informace. Díky tomu jsme pak lépe pochopili jejich uvažování a skutečnost, proč se v roce 1947 vydali zrovna na takovou cestu. Vždyť oni nebyli první, kdo něco podobného podnikl a ani nepatřili mezi ty, co to dělali v největším rozsahu. Jenže díky jejich spolupráci s Tatrou vznikl marketingový materiál, který byl prezentovaný v Československu, díky čemuž se proslavili.“
„Abychom to všechno dokázali uchopit a hlavně pochopit, tak jsme studovali dílo Emila Holuba, věnovali jsme se odkazu bratrů Škulinových, ale naší pozornosti neutekla třeba ani Helena Šťastná. Nečetli jsme ale jenom předchůdce a vrstevníky Hanzelky a Zikmunda. Naopak. Zajímali jsme se taktéž o jejich následovníky, díky kterým jsme získali reálný přehled o tom, jak se Afrika vyvíjí a hlavně, jací čeští badatelé, cestovatelé, průzkumníci, vědci i politici na tomto kontinentu působili či působí.“
„Rád bych ještě zmínil, že jsme se nevěnovali jen těm velkým cestovatelům a objevitelům, ale přečetli jsme, řekněme, taky pár odlehčenějších cestopisů. Ty sice společnosti nepřináší mnoho vědeckého výzkumu a hlubokých informací, ale jsou prostě zábavné. Tečka. Jedním z nich je i kniha Brňáků Mariky a Davida – kteří si říkají Busny – a jako pár spolu putovali po světě v dodávce z devadesátých let, mimo jiné projeli i třicet dva zemí Afriky. To je pro mě něco naprosto neuvěřitelného. Chce to odvahu a trpělivost.“
FYZICKÁ KONDICE: Dieta, schody, velbloud
„Nezbytnost. Fyzička je důležitá z toho důvodu, že se budeme pohybovat v prostředí, které pro nás není vůbec standardní. Budeme v poušti, budeme v náhorních plošinách, čekají nás velké rozdíly teplot. Tudíž se snažíme docílit toho, aby bylo naše tělo a náš organismus připravený na veškeré změny a hlavně na tu obrovskou a nepředstavitelnou zátěž.“
„Fitko, jasně, nesmí chybět – záda, ramena, střed těla. Ale o poznání víc času jsme museli trávit v lesích. Pravidelně jsme chodili minimálně dvaceti kilometrové pochody s plnou zátěží. Zvyknout si musely nejenom nohy, ale i celá tělesná stavba. Ačkoli naše práce během příprav zahrnuje nesčetně schůzek, jednání, přejíždění autem, nebo sezení v archivu, tak není možné, abychom se nevěnovali v maximální možné míře taky pohybu. Vždycky bylo nutné najít prostor na to, abychom vyrazili do terénu a opravdu si dali do těla. Když nad tím tak přemýšlím, tak dohromady jsme týden co týden opravdu nachodili nějakých sedmdesát kilometrů s maximální zátěží.“
„V Africe nás čekají i výstupy na různé vrcholy. Tak jsem se zkusil připravit i na tyto výzvy. Občas jsem si naložil batoh knížkami tak, aby vážil zhruba patnáct kilo, a s ním jsem pak chodil do schodů. Nahoru a dolů. Pořád dokola, abych nasimuloval to převýšení a dal zabrat nohám. Byl to úlet, ale jsem rád, že jsem to zkusil. Často mě na schodech potkávali sousedi, zoufale koukali a absolutně nechápali, proč jsem tak uštvaný. Odkud jdeš, ptali se. Seshora, odpovídal jsem. A kam jdeš? No, dolů… Blázinec.“
„Nutné je, abych si hlídal i váhu. Tvrdá dieta byla na denním pořádku. Při mojí tělesné konstituci bych se měl pohybovat někde okolo devadesáti kilogramů, a to z toho důvodu, aby tělo nezatěžovalo nic zbytečného a zároveň mělo k dispozici dostatečnou hmotu. V průběhu příprav jsem na sobě dokonce aplikoval také model pro přežití v poušti, protože tam nás čeká spousta nástrah i nečekaných situací. Abych cestu pouští zvládl a neohrozil zdraví své, ani zdraví nikoho jiného, tak jsme vypracovali takzvaný princip velbloud. Ten vychází ze zkušeností speciálních vojenských jednotek. O co jde? Moje tělo by před stratem expedice mělo obsahovat třináct procent tuku, což je jakýsi poměr atletické postavy, a veškerá přebytečná energie by se měla ukládat do podkožního tuku, který se v krizovém případě stane velmi rychlým zdrojem vody. Organismus v těžkých chvílích dokáže přežít bez vody i tři dny. A proč? No, protože si ji bere právě ze zmíněného tuku pod kůží. Výhodou je taky vyšší procento svalové hmoty. Spolu s tím se totiž v těle zvedá i hodnotu proteinů, které jsou pro těžké případy taktéž nezbytné. Tělo je dokáže spotřebovávat místo potravy. Čili pokud to zjednodušíme, tak díky principu velbloud si v těle nesu jídlo i vodu a půjde-li o život, tak dokážu konzumovat sám sebe a udržet se naživu.“
TECHNIKA: Kamera a řidičák
„Máme velké množství profesionální foto a video techniky, se kterou se ale člověk musí důkladně seznámit. Rozhodně to nefunguje tak, že si vezmete do ruky foťák nebo kameru, zmáčknete tlačítko a vyletí vám bravurní záběry. Kdepak.“
„Techniku poznáváme za ostrého denního světla, za šera, ale pracujeme s ní i za prudkého deště, ať už v přírodě nebo kdekoliv jinde. Není to snadné, ale pokud chceme na cestě tvořit pěknou a kvalitní dokumentaci, nic jiného než neustálé zkoušení nám nezbývá. Dokola fotit, točit, fotit, točit. Na druhou stranu se ale rozhodně nestylizujeme do profi kameramanů či fotografů, kdepak. Spíš se snažíme najít čistou přirozenost v používání veškeré technické výbavy a docílit toho, aby nám nekomplikovala práci, ale příjemně na cestě sloužila.“
„Postupem času, jak jsme techniku prověřovali ze všech možných úhlů pohledu, jsme zjistili, že řada věcí je pro nás zbytečná. Tak jsme ji odložili, přece to nepotáhneme do Afriky a Jižní Ameriky zbytečně. Každý kousek místa se počítá. Na podobném principu jsme redukovali i další věci, dejme tomu nože. Nač tahat pět různých nožů, kdy každý slouží k něčemu jinému, když se dají zabalit nože dva a budou splňovat všechny naše požadavky.“
„Součástí technických příprav bylo i ucházení se o řidičské oprávnění na kamion. To ovšem neznamená, že v Africe budeme jezdit nějakým náklaďákem, případně, že máme v úmyslu si do odjezdu přivydělávat rozvozem mléka, to ne. Důvod je zcela jiný. Expediční speciál je poměrně velké auto, obsahuje spoustu zcela mimořádných prvků, které klasický vůz nemá, a bude jezdit nevyzpytatelným terénem. Proto nám přišlo správné, abych prošel výcvikem ve větším voze, který se přece jenom ovládá jinak, než auto běžné a rozšířil si tak své řidičské schopnosti. Absolvovali jsme extrémní jízdy v offroadu, tahali jsme auto nesčetněkrát z bahna na navijáku, projížděli jsme vodou, testovali jsme vyprošťování. Doufám, že díky tomu všemu budu schopný ještě lépe předvídat, co se na cestě může stát a bude se mi ještě lépe dařit reagovat na veškeré náhlé podněty. Bez auta by expedice nebyla možná. Stejně tak by ale nebyla možná bez správného řízení.“
PARTNEŘI: Nezničitelné boty vs. oblek na míru
„Bez partnerů by Expedice Z101 nevznikla. A neproběhly by ani všechny ty dlouhé přípravy. Co si budeme povídat, covid nám situaci pěkně zkomplikoval, o rok nám odložil start, ale partneři, ti nás podrželi ve všech směrech. V rámci projektu jsme si nastavili takovou interní směrnici, která zohledňuje především skutečnost, že bude spolupracovat výhradně s ověřenými společnostmi, které jsou české. Díky tomu máme možnost prezentovat českou stopu ve světě a můžeme ukázat v čem je naše země šikovná, co umí a na co může být pyšná.“
„Díky expedici jsem poznal třeba outdoorové boty značky Prabos, které využívá i naše armáda a člověk si proto může říct, že jde opravdu o obuv prověřenou tvrdou zátěží. Já si to řekl, ale následně jsem si to hlavně potvrdil na vlastní kůži. Boty jsem testoval rok, abych pochopil, že jsou prostě dokonalé. V jednu chvíli jsem se je dokonce úmyslně snažil zničit, což se mi nepovedlo. Budete se divit, ale pořád vypadají jako nové. Je na ně spolehnutí. Takže díky Prabosu si na expedici povezu jeden pár bot a v nich všechno zvládnu.“
„Koutný. Další firma, která s námi vyráží na cestu. V minulosti šila obleky pro pány Hanzelku a Zikmunda, nedávno dodělala obleky pro nás. Ano, my taky budeme muset občas působit seriózně a čelit diplomacii. Mimo to nám tato firma dává i další oblečení, které je prostě senzační a skvěle funkční – v horku chladí, v zimě hřeje, vydrží velkou zátěž, rychle uschne a eliminuje tržná zranění.“
„Já vím, že Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund to tenkrát zvládli jenom s tím, co měli k dispozici. Ovšem my se nesnažíme jejich cestu pouze opakovat, ale chceme ji taky rozšiřovat. Chceme se dostat na odlehlejší a extrémnější místa, všude tam, kam se oni už dostat nemohli. Proto si troufám tvrdit, že je správné, abychom na cestu vyrazili v trošku lepším a funkčnějším vybavení, protože to nám může obrovsky pomoct. Nejsme profesionálové, nejsme extrémní horolezci, nejsme vyučení k tomu, abychom přežili v přírodě jenom tak, ale snažíme se k tomu přistupovat s maximální zodpovědností a děláme maximum pro to, aby všechno dobře dopadlo.“
SLEDUJTE!
PODPALUBNÍ DENÍK: Všechno, co potřebujete vědět o Expedici Z101
Foto: Archiv Expedice Z101