Kapela Divokej Bill, která na tuzemské hudební scéně působí už víc jak dvacet let, bude hlavní ozdobou letošních Slavností břeclavského piva. Tato veselá partička, mající na kontě hity jako Plakala, Znamení nebo Batalion, je ve znamenité formě a taky stále plná zážitků a energie z lednového koncertu ve vyprodané pražské O2 Aréně, kde oslavila své nedávné kulaté výročí.
„Ten koncert řadíme opravdu vysoko. Možná i nejvýš. Měli jsme trochu trému, jestli všechno vyjde a hele, ono to vyšlo,“ usmívá se při vzpomínce na povedené narozeniny své kapely zpěvák a kytarista Vašek Bláha. Zároveň dodává, že Divokej Bill bude mít s sebou mnoho vychytávek z O2 Arény i na letních festivalech: „Těšit se můžete na krásnou projekci, parádní zvuk i světla a hlavně na naše hudební a pěvecký výkony.“
Léto pomaličku klepe na dveře, což naznačuje i pozvolna se rozjíždějící festivalová sezóna. Jak se kapela Divokej Bill těší na měsíce venkovního hraní a dovádění?
Ale ano, pořád se těšíme. Máme postavené bezvadné festivalové turné, což je pro kapelu, myslím, to nejlepší období, protože se sklízí úspěchy dlouhodobé a svědomité práce. Ačkoliv si teď dělám trochu srandu, tak je to vlastně pravda. Sejdeš se v pátek po obědě před zkušebnou, naložíš aparát a mejdan začíná… Když se jede samostatná koncertní šňůra, čistě ve vlastní režii, tak je to o poznání větší makačka a samozřejmě i víc starostí. Koncert je dlouhý, máš obavy, jestli nebude pršet, jestli přijdou lidi a tak podobně. Nicméně jednou za čas se to udělat musí. Navíc když se zadaří, pozvou tě právě na ty fesťáky a máš zase pohodu… (úsměv)
Jeden z prvních festivalů, na kterém se objevíte, budou Slavnosti břeclavského piva. Jste pivaři?
„Pivo musí bejt na place,“ říkával úvalský lidový malíř Pepa Les. A měl pravdu. Po pivu má koncert tak nějak lepší švunk. A musím se pochlubit – nám pravě teď roste v Úvalech (pozn.: ve městě, odkud kapela Divokej Bill pochází) zbrusu nový pivovar, z čehož máme všichni radost. Vždycky, když se snažíme zhubnout, zkoušíme pít víno, jenže to moc nejde dohromady se zpíváním. Víno je kyselé a dobré, ale člověk má pak oslintaný celý mikrofon…
Pro lecjakého muzikanta je pivo tradičním koncertním rituálem. Máte i vy nějaké rituály před hraním?
Máme klasickou předkoncertní ruku, kdy se sejde celá parta vedle pódia, dáme ruce na sebe a zařveme si, abychom se trochu vyhecovali. Tak to dělají třeba sportovci, že? A pak si dáme panáka. Toho sportovci nemůžou, i proto jsme si vybrali muziku. (úsměv)
Jak bude vaše letošní festivalová show vypadat? Co pro fanoušky, nejen břeclavské slavnosti, připravujete?
Tak za prvé: jsme ve špičkové formě, hodně jsme pozkoušeli, dokonce jsme udělali i tři nové pecky, vystavěli špičkový playlist a dáme do toho srdíčko, což se nám vždycky osvědčilo, toho se držíme. A za druhé: ono to prostě nějak dopadne.
Zastavme se chvilku u toho špičkového playlistu. Jak je pro letošní sezónu sestavený? Přece jen máte z čeho vybírat.
Hrajeme léta, takže už zcela logicky něco ve štrozoku máme… Dřív jsme většinou hráli striktně pecky, které jsme měli jasně na seznamu, teď nás zase baví to ladit po cestě a taky podle toho, jak který večer probíhá. Když lidi začínají chladnout, nasadíme nějakou rychlou věc, když zase moc blbnou, dáme jim oddychnout ploužákem. Rádi i zahrajeme na přání, anebo dáme klidně nějakou tu novinku, abychom zjistili, jak vlastně funguje.
V lednu jste odehráli velký koncert v pražské O2 Aréně při příležitosti dvacátého výročí kapely. Uvidíme něco z toho, co jste kolem sebe „měli“ na této velkolepé párty i na letních pódiích?
Na O2 Aréně jsme makali opravdu hodně a snad jsme tu naši show šoupli zase o kousek výš. Ty věci, co jsme „měli“ kolem sebe, budeme samozřejmě používat dál. Momentálně mě napadá vychytaná projekce, dobrý zvuk i světla a hlavně naše hudební a pěvecký výkony.
Mimochodem, jak zpětně tento velkolepý koncert hodnotíš? Splnil vaše očekávání?
Většina kapely se shodla na tom, že to bylo fakt povedené. A to se moc často nestává. Většinou jsou tyto hodně očekávané koncerty takové strnulé a pak někde v Horní dolní je to ta pravá pecka, nicméně v O2 Aréně nám to všem sedlo. Kapele i lidem… Teda většina lidí stála, to se jen tak říká. (smích) Bude z toho DVD, právě na něm pracujeme.
Kam tento koncert v pomyslném žebříčku řadíte?
Vysoko. Možná i nejvýš. Měli jsme trochu trému, jestli všechno vyjde a hele, ono to vyšlo. Doufám, že si tam ještě párkrát zahrajeme.
Odhadneš, kolik toho Divokej Bill za těch dvacet let odehrál?
Nemusíme odhadovat, máme statistiku. Bude to něco k 1500 koncertům.
Dvacet let, to už je velmi slušný věk na jednu kapelu. V čem je Divokej Bill stejný, jako v dobách začátků, a v čem je naopak jiný?
Myslím, že se nám podařilo vytvořit si svůj vlastní zvuk i styl, čehož se držíme. My to vlastně ani jinak neumíme a lidem se to asi líbí, jinak by na nás nechodili. To bude ono. Takže se vlastně nic moc nezměnilo, to je ten fór… (úsměv)
Prozraď, kdy nastal ten zlom, že se začala rodit cesta malé kapely z Úval mířící do pražské O2 Arény?
Nebyl to zlom, ale dvacetileté plynulé stoupání vzhůru, sem tam s lehkými propady. Je ale pravda, že pár milníků tam bylo… Na začátku demo Osm statečných, se kterým jsme zabodovali na většině soutěží začínajících kapel, pak nabídka od vydavatelství Monitor EMI na opravdovou desku, poté DVD z Lucerny, následně sem tam nějaká píseň prorazila v rádiu a následovalo totálně vyprodané halové turné v roce 2006. Ještě bych mohl umínit vítězství v anketě Zlatý slavík i DVD z koncertu na Rock for People. Od té doby to tak nějak funguje.
Poslední vaše studiová deska vyšla v roce 2017. Dočká se Tsunami v brzké době své nástupkyně?
Makáme na tom. Jak už jsem zmiňoval, tři novinky jsme dali do kupy na jaře. Taky chystáme vánoční pecku a pro jeden motorkářský film jsme teď taky napsali jednu písničku… No, začíná to mít konkrétnější obrysy. Jestli dobře počítám, to už pět nových věcí, což je skoro půl nové desky pod střechou.
Kde berete po těch letech neustálou inspiraci při skládání nový písní? A k čemu se chcete novým materiálem vyjadřovat?
Podívej, my nejsme žádní rychlíci ve vydávání nových věcí. Studiovou desku uděláme stěží tak jednou za čtyři roky, a to se vždycky veškeré podněty na těch deset či dvanáct písní nějak sejdou. Někdy to jde hůř a dává se to do kupy pomalu, někdy toho je zase moc a musí se vyhazovat. My máme vlastně pořád rozdělaných takových deset písní, nápadů i riffů a ty si přehráváme pořád dokola, až z toho prostě něco vypadne. Jedna věc je hotová za týden, jiná za deset let a některá nikdy.
Shrneme-li si to, tak největší českou halu jste vyprodali, dlouhodobě plníte české kluby a na prestižních festivalech hrajete v ty nejlepší možné časy. Máte ještě nějaká přání, sny a touhy?
Ano, odehrát špičkový koncert v Břeclavi!
Rozhovor vyšel ve speciální příloze Deníku pro Jihomoravský kraj…
Foto: Archiv kapely Divokej Bill