Inspicient Jakub Malovaný odchází do Českého rozhlasu. Rozlučkový rozhovor pro Městské divadlo Zlín s ním udělala Blanka Kovandová.
Inspicient MDZ Jakub Malovaný, řečeno jazykem jeho nového povolání, změnil dres. Zatímco doposud jeho hlas znala důvěrně z odposlechů v každé místnosti jen stovka zaměstnanců zlínského divadla, nově jej čeká daleko širší posluchačská základna.
Jak ses vlastně stal divadelním inspicientem?
Já jsem v roce 2011 začínal v divadle jako uvaděč. To jsem si přivydělával na střední škole. Divadlo mi učarovalo, našel jsem tu kamarády, bylo mi tu fajn, trávil jsem tu spoustu času. A když odcházel inspicient Tomáš Komínek, tak mě oslovila tehdejší umělecká šéfka Hanka Mikolášková. Vlastně mě zachránila – nabídka přišla v čase, kdy jsem maturoval a moc jsem nevěděl, co dál. Od ledna 2013 jsem tedy dostal možnost fungovat v tvůrčím kolektivu a udržet si i vlastní tvůrčí potenciál. Prostě jsem byl ve správný čas na správném místě.
Inspicient. Málokdo mimo divadlo si umí představit, co vlastně dělá. Uměl bys to stručně popsat?
Při zkoušení inscenace je inspicient pomocnou rukou režiséra. Když je hra hotová a režisér odjede, tak inspicient představení řídí. Je to takový manažer představení – hlídá, aby lidé i věci byly na svých místech. Koordinuje nástupy herců, změny kostýmů i dekorací – vlastně spolupracuje s úplně všemi – vlásenkáři, garderobou, rekvizitáři, osvětlovači, zvukaři, kulisáky… Kontroluje stovky drobností, řeší krizové situace.
A někdy také inspicient hraje…
Ano. To byl pro mne takový příjemný bonus k té mojí „neviditelné“ práci. Ale nebyl to nikdy můj první plán – být na jevišti.
Co ti práce inspicienta dala?
Tak v prvé řadě mě obklopila šikovnými a kreativními lidmi, a to nemluvím jen o hereckém souboru. Mně osobně inspice přinesla do života systém, řád, odpovědnost a organizovanost. Nepovyšovat se, ale pomáhat řešit všechny krizovky. A taky nestydět se komunikovat – v zákulisí i na jevišti. Naučil jsem se tu vlastně mluvit před lidmi a s lidmi. A co je důležité – nebrat si věci osobně – protože jsou samozřejmě chvíle, kdy inspicient může úplně za všechno…
Navíc jsi měl prostor pro vlastní tvůrčí práci…
Ano, vždycky mě bavilo psaní, rozhovory se zajímavými lidmi. To je můj velký koníček – nejčastěji výsledky mé práce najdou čtenáři v magazínu inZlin. Vybrané rozhovory mi vyšly i knižně, stejně jako třeba publikace o kapele Fleret.
Jeden by řekl, že z divadla odejdeš do nějakých novin nebo časopisu. Ty jsi ale nastoupil do redakce sportu Radiožurnálu, a to jako „sporťák“ pro Zlínský kraj. To je ale razantní změna, ne?
V divadle jsem prožil osm let svého života. A byly to strašně důležité roky, protože jsem tu vlastně dospěl. Na druhou stranu jsem cítil už nějakou dobu, že bych se měl někam posunout. Inspice je zvláštní v tom, že ostatním pomáháš v tvůrčí práci, ale sám vlastně moc netvoříš. A já jsem cítil, že chci tvořit. Krásně to vystihl umělecký šéf Patrik Lančarič, na jehož názor hodně dám. Řekl mi: „Ty si tady prodlužuješ mládí, ale je čas dospět a zkusit čelit něčemu novému, učit se nové věci.“ Bylo to strašně těžké rozhodnutí a vlastně pořád ještě je, protože divadlo vnímám jako svůj domov a rodinu. Přesto jsem zahodil jistoty a vykročil do nejistoty.
A práce v rozhlase si našla tebe nebo ty ji?
Šel jsem nezávazně na schůzku s ředitelkou zlínského studia Českého rozhlasu, možná pro mne měla jinou nabídku, nevím, ale zrovna taky hledali sporťáka. Mne sport vždycky zajímal, tak jsem to zkusil – následovala zkouška komentování před takovými komentátorskými esy, jako jsou pánové Bureš a Kadeřábek. Ani jsem nebyl nějak nervózní, vždyť jsem neměl co ztratit. Přiznám se, že mě zachránily mé zkušenosti z divadla, líbil se jim můj projev. Od dubna se doučuju strašnou spoustu věcí a postupně si tu novou práci „osahávám“. A v červenci mě čekal doslova křest ohněm, už jedu naostro. Takže to je ten „dospělý“ život. Jo a poprvé nebudu mít prázdniny.
A můžeš na rozloučenou sestavit žebříček 5 NEJ inscenací MDZ podle Jakuba Malovaného?
Tak dobře. Ale vyhnu se jakékoliv tabulce, těch si brzy ve sportovní redakci užiju víc než dost. Labyrint světa a ráj srdce, Baťa Tomáš, živý, Žítkovské bohyně, Agent František ve službách Sherlocka Holmese a Petr a Lucie.
Díky za rozhovor a hodně štěstí na novém!
ARCHIV: Článek v původním vydání
Autor: Blanka Kovandová / www.divadlozlin.cz