Psáno pro Český rozhlas Radiožurnál
Večer zaplnily centrum Zlína tisíce fanoušků automobilového sportu a ulicemi krajského města se opět proháněly závodní vozy. Slavná Barum Rally totiž začala psát svou další kapitolu. Závod tradičně zahájila divácky oblíbená super rychlostní zkouška, která je součástí zlínské rallye už patnáct let.
Krátce před startem městské rychlostní zkoušky byste jen těžko našli příznivé místo, ze kterého byste něco viděli. Automobiloví nadšenci se v centru Zlína zabydlují už od brzkých odpoledních hodin. „Jsme tady od půl třetí. Čekáme na to, až ti kluci s velkými auty pojedou,“ popsala reportérovi Radiožurnálu partička stejně oděných fanoušků, která přijela do Zlína z Mladé Boleslavi.
Na Barum Rally je letos po sedmé a na otázku, čím je městská rychlostní zkouška zajímavá, mají okamžitě odpověď: „Autobusák, atmosféra, hodně aut, hodně závodníků.“
Své místo na autobusovém nádraží si pečlivě střeží. Právě tento úsek je jeden z nejvyhledávanějších, protože fanoušci jsou závodníkům takřka na dosah.
Kousek opodál stojí dvojice mužů, která je ve Zlíně doma a na Barum Rally rozhodně nedá dopustit. „Obrovská historie. Od Valoušků, od Kvaizarů a Hubáčků až po dnešní závody. To je jednoznačně historie,“ popisují.
Pánové si městskou rychlostní zkoušku užívají. Také oni jsou nadšení z neopakovatelné atmosféry, která tady rok co rok panuje: „Atmosféra, sranda. Nic jiného. Tady se nerozhoduje. Show pro diváky je potřeba.“
Na městské rychlostní zkoušce se najdou i tací, kteří jezdí na Barum Rally od prvního ročníku. Jedním z nich je například i Zdeněk z Traplic. I on patří k těm, kteří mají úvodní super rychlostní zkoušku v oblibě. „Atmosféra, hodně lidí. Je to motoristický svátek u nás na Moravě,“ vysvětluje.
Pamětník všech dosavadních ročníků Barum Rally věří, že i letos bude štěstí přát jezdci Janu Kopeckému a domů si odveze své osmé vítězství. „Je to mistr WRC2, takže to už o něčem hovoří,“ dodal.
Zda bude mít pan Zdeněk nakonec pravdu a Jan Kopecký zvítězí po osmé, to se dozvíme v neděli.
ARCHIV: Článek v původním vydání
Foto: Thomas Fenetre