Jsou tomu už tři desítky let, co Vypsaná fiXa vstoupila na tuzemskou hudební scénu. Za tu dobu objela snad všechny domácí kluby, stejně jako navštívila nespočet letních festivalů, okresních kulturáků i sportovních hal. Tam všude tato parta z Pardubic, pro kterou je letošní rok výjimečný, poctivě rozdávala kusy radosti. A rozdává dál.
„Abych se přiznal, tak jsem moc hezčích věcí než si dobře zahrát pro lidi, kteří jsou na stejné vlně, nepoznal, a ani nic lepšího neumím,“ říká v rozhovoru frontman, kytarista a zpěvák Márdi, který s Vypsanou fiXou v červnu opět dorazí na otrokovický Lážo Plážo Fest. „Pevně doufám, že navážeme tam, kde jsme minule skončili,“dodává.
Vybavíš si ještě ten pocit, když jste v roce 1994 kapelu založili? Jaké jste měli tehdy ambice a sny?
Bylo léto, s bubeníkem Pítrsem jsme kopali u jeho rodičů na zahradě příkop v rámci brigády a okolo se motal náš kytarista Mejla, který s námi následně chodil večer pařit do klubu Žlutý pes. Naše jediné ambice byly být spolu a pařit za peníze, které jsme vydělali kopáním. K tomu jsme vymysleli skvělý tmelící bonus, založili jsme Vypsanou fiXu. Kolem nás byl vzduch vonící svobodou první poloviny devadesátých let a sny se právě odehrávaly.
Jak vypadala vaše koncertní premiéra?
Otevírali jsme klubový festival Waynestock. Odehráli jsme podprůměrný koncertní set, na který zareagovalo jen pár našich kamarádů. Hned po koncertě jsem to chtěl zabalit, ale zbytek kapely mě přesvědčil, a tak jsme pokračovali dál.
Pro žádnou kapelu není snadné, prosadit se. Vám se to podařilo. Čím si vysvětluješ, že se vám podařilo na tuzemské hudební scéně uspět?
Prostě jsme to vydrželi. Vydrželi jsme všechno dobré i zlé, což k tomu patří. Ti, co to nevydrželi, odpadli a my jsme se posunuli před ně nebo na jejich místa. Vesmír nám energii vrátil a poslal nám na naší cestě dobré lidi, které jsme následně potkali a díky nim jsme se zase posunuli. Hráli jsme všude, kde to šlo a teď jsme tam, kde jsme.
Stejně tak není jednoduché neustále růst a posouvat se dál. Vám se to však daří. Jak náročné je, hledat nekonečnou touhu a inspiraci?
Je to náročné a není to zadarmo. Někdy je taky dobré přehnaně nerůst a neposouvat se za každou cenu. Inspiraci a touhu je třeba brát opravdu vážně a nenechávat tyto dary a předpoklady mizet mezi prsty. Jsou to vzácné byliny a každý je nenajde. Na to ale přijdeš až později a čím dřív se to stane, tím větší je šance k dlouhodobosti. Jednu dobrou píseň vydal kde kdo…
V čem vnímáš největší proměnu kapely v rámci těch uplynulých třiceti let?
Mimo mojí kytary se změnilo úplně všechno. Tak to chodí. Asi by to ale chtělo, abych řekl něco konkrétního. Myslím, že nejvíc se proměnilo to, jak hrajeme. Postupem času jsme se na pódiu dobře propojili – dohromady hrajeme dobře a umíme pracovat s koncertní energií. Prošli jsme samozřejmě i „blbejma existenčníma fázema“. Nevím, jestli je dobrý říct, že nás jejich překonání posílilo, lepší by asi bylo uvést, že nás to posílilo a taky samozřejmě poznamenalo. Takový je život. Ale abych se přiznal, tak jsem moc hezčích věcí než si dobře zahrát pro lidi, kteří jsou na stejné vlně, nepoznal, a ani nic lepšího neumím.
Kdybys měl zmínit písničku z vašeho repertoáru, která tě nikdy neomrzí, jaká by to byla a proč?
Asi 1982. Je v ní všechno, a ještě něco navíc.
A zeptám-li se na totéž u celé desky? Kterou desku považuješ v rámci vaší tvorby za výjimečnou, ať už z jakéhokoliv důvodu?
Brutální všechno, protože ta nám otevřela dveře. Dále Fenomén, protože ten zařídil, že za těmi dveřmi můžeme zůstat. A pak všechny ostatní, protože díky každé z nich jsme to místo, kde jsme mohli zůstat, ještě více vylepšili a je nám tam dobře.
Vaše poslední album Kusy radosti z roku 2022 sklidilo celou řadu pozitivních reakcí a bylo oceněno i odbornou kritikou. Rodí se už nějaký nový materiál?
Nový materiál se začal rodit hned potom, co Kusy radosti vyšly. Čas je nejlepší kuchař, to už mám dávno vyzkoušené. Musíš začít hned. Už teď máme nahrané tři úplně nové písně a pokračujeme dál.
Oslava třicetin vám začala v únoru, kdy jste odehráli speciální Krásně smutné koncerty v pražském Rock Café, během kterých jste vsadili pouze na smutné a pomalé písničky. Jak tento nápad vznikl? A jak byl přijatý fanoušky?
Vzniklo to právě díky zpětné vazbě od našich fanoušků, kteří se pořád ptali na to, zda tento nápad někdy zopakujeme, protože jsme tento koncert už jednou odehráli. Tak jsme do toho šli a byly to dva krásné, beznadějně vyprodané koncerty. A musím říct, že to mělo o dost jinou, zvláštní a intenzivní náladu. Akorát už jsem všechny ty dlouho nehrané písně zase zapomněl, protože jich máme hodně.
Mimochodem, pořád platí, že na koncertech nemíváte pevně stanovený playlist?
Platí to pořád, až na opravdu vzácné výjimky, jako byly právě ty dva zmíněné koncerty v Praze. Tam byl playlist daný, protože jsme všechny ty písně hráli po mnoha letech a měli jsme to tak vstřebané ze zkoušky.
Jak bude váš významný rok probíhat? Co všechno v rámci oslav připravujete?
Nejdřív budeme mít velký koncert na festivalu Rock for People. Potom – přesně na datum našeho vzniku – uspořádáme v srpnu sami menší festival v Praze na Střeleckém ostrově a na podzim vyrazíme se spřátelenými formacemi do všech krajských měst. Budou to táhlé celoroční oslavy.
Slavit budete také v červnu na otrokovickém Lážo Plážo Festu, kde nebudete poprvé. Jak se vám na tomto festivalu, který se může chlubit jedinečným prostředím s vodní plochou, líbí?
Líbí se nám zde velice. Má to genius loci a pořadatelé jsou fajn. Minulý rok jsme v Otrokovicích zažili jeden z nejlepších letních koncertů. Atmosféra byla neuvěřitelná. Povedlo se i počasí a co víc si člověk může přát než hrát ve vlahém letním podvečeru pro lidi, kteří si to neuvěřitelně užívají…
Můžeš prozradit, jak bude váš festivalový program sestavený? Na co se můžeme na Štěrkáči těšit?
Přijedeme a uvidíme, jaká bude mezi lidmi energie a nálada. Podle toho pak na místě zvolíme písně. Pevně doufám, že navážeme tam, kde jsme minule skončili.
–
Rozhovor vyšel v dubnovém čísle magazínu inZlin.
–
Foto: Slavnosti Břeclav a archiv Vypsané fiXy