PODPALUBNÍ DENÍK: 40
Ačkoliv je Expedice Z101, jedoucí po stopách Hanzelky a Zikmunda Afrikou, touto dobou na cestě do Ugandy, v rámci Podpalubního deníku se ještě vrátíme o několik týdnů zpět, abychom si připomněli a nepatrně shrnuli, co všechno se jí povedlo v rámci letní zastávky v České republice. Na stěžejní okamžiky zavzpomínal Tomáš Vaňourek, hlavní tvář projektu.
Naše zastávka v Česku byla důležitou provozní přestávkou, protože Afrika v našem podání přestávala stačit tempu expedice, což platilo především pro dokumenty, které jsou nezbytné pro bezpečný pohyb kontinentem. Navíc jsme se zavázali, že expedici budeme rozšiřovat a prohlubovat, z čímž se nutně pojí i rozšiřování vlastních kompetencí. To, co se může zdát jako dlouhá doba, se ukázalo jako okamžik, který utekl a zanechal za sebou nové specializace, změnu fyzické konstituce a nové zkušenosti. Náš pracovní pobyt v Česku měl totiž do značné míry položit základ dalšímu rozvoji naší práce v následujících letech.
Úkolem dokumentaristů na cestách je tvořit a po návratu materiály zpracovat a publikovat, ale jak to dělat, když se z cest nevracíte? Prostě to není tak snadné, jak se zdá a pod tíhou produkčních závazků dříve nebo později podlehnete. V tomto případě bylo zlomem dokončení filmu Cesta vody, který je první audiovizuálním počinem Expedice Z101. A tak jsem v létě zamířil do pražského studia, abych namluvil komentáře, společně s kolegou editoval střih, a hlavně dotočil postřehy Jirky Šímy, jehož životní zkušenosti dodaly filmu nejen na energii, ale zejména realitě. Ještě než se odehrála jeho premiéra na festivalu Voda, moře, oceány v Hluboké nad Vltavou, přišly nabídky na další filmovou tvorbu, což by snad mohla být známka kvality a možná i úspěchu. Můj režisérský debut tak věřím není úplně propadák, přičemž ten debut nebyl dán ničím jiným než holým faktem, že jsme neměli peníze na profíky, a tak jsme natočili to, co jsme považovali za důležité a za čím si stojíme. Ono se taky přece říká, že „štěstí někdy sedne i na vola“.
A co se podařilo Expedici Z101 za těch pár týdnů v Česku stihnout? Několik přednášek pro naše partnery a kamarády, dokončení zmíněného filmu a jeho premiéra, přednáška v jedinečné kavárně Slavia v Praze, získání zbrojního průkaz spolu s výcvikem – to se nám tak nějak z historické zkušenosti hodí, ukončení leteckého výcviku a zisk pilotní licence. Připravili jsme také základ pro knihu Expedice Z101 II. část, rozšířili jsme své potápěčské licence a zapojili do produkcí podmořský svět, prostudovali podrobně další pohyb naší výpravy, nastavili osu cesty, a hlavně jsem změnil svou fyzickou konstituci, což bylo úmorné zápolení s vlastním tělem tři hodiny denně šest dní v týdnu. A samozřejmě nesmím zapomenout na to, co vlévá člověku krev do žil, a to jsou přátelé. Jsem velmi vděčný, že se našly i chvíle, kdy se pilo, vyprávělo a byla zábava.
Bylo to náročné období, ale úspěch prostě jen tak sám nepřichází a pro nás není satisfakcí nic jiného než dostát svým plánům, ač se mohou zdát někomu doslova bláznivé. Kdyby to ale bylo jednoduché, tak by to přece dělal každý!
–
SLEDUJTE PODPALUBNÍ DENÍK a nic podstatného z afrického tažení Expedice Z101 vám neuteče!
–
Foto: Archiv Expedice Z101