Mistr ve svém oboru. To je Evžen Hofmann, kytarista úspěšné kapely Kryštof. Po dvou doslova pohádkových letech, které následovaly po vydání alba Inzerát, nastala pro ostravskou partu více jak rok dlouhá koncertní pauza. Ovšem zcela zaslouženě. Vždyť po vyprodaných halách a klubech korunoval Kryštof své tažení takzvanými Kempy, které probíhaly po celé letošní léto.
„Z počátku jsem si Kempy představit neuměl,“ přiznává zkušený kytarista. Nyní už ale ví, že nápad to byl vskutku skvostný. Kapela Kryštof předvedla svůj zcela nový druh festivalu v celkem sedmi přírodních amfiteátrech a fanoušci si jej nemůžou vynachválit.
Naše povídání s Evženem proběhlo na Kempu posledním, a sice v Plzni na Lochotíně. Je důležité zmínit, že nyní budete číst první díl, pojednávající jen a jen o kapele Kryštof. Ovšem Evžen je muzikant dost vytížený a kromě své kmenové kapely má i spoustu dalších aktivit. Ty budou obsahem povídání dalšího, kdy si v klidu během podzimních dnů posedíme v Evženově ostravském studiu. Nyní ale zpět na Lochotín. Je poslední srpnový víkend a kapela Kryštof právě dohrála na nějaký čas svůj poslední koncert.
Série Kryštof Kempů je již minulostí, plzeňská zastávka tuto šňůru zcela jedinečných festivalů uzavřela. Jak sis ty osobně Kempy užil? Jak to zpětně hodnotíš?
Kryštof Kempy pro nás byly velkou výzvou, podobný projekt tady ještě nikdo neudělal. První Kemp v Náměšti byl testovacím, kde jsme si vyzkoušeli, jestli program funguje a lidi se baví. Až na pár detailů vše dopadlo moc dobře a nám spadl pomyslný kámen ze srdce. (úsměv) Další Kempy jsme vychytávali už s nabytou zkušeností a těžko říct, který byl pro mne nejlepší. Z pozice prostředí bych vyzdvihl Kemp u hradu Loket, ten byl naprosto okouzlující, zejména ve večerním nasvícení. Velice se mi líbil i poslední Kemp v Plzni, přeci jen tam bylo nejpočetnější publikum a děti v předních řadách byly naprosto spontánní… Až jsem se občas obával, že mi odpojí kytarové krabičky. (smích)
Takže na ten poslední, který byl v Plzni, opravdu nikdy nezapomeneš?
Zřejmě ano. Měli jsme s kapelou od rána dobrou náladu, osobně jsem se na velký večerní koncert moc těšil. A přes mírné zpoždění z počátku, z důvodu výpadku proudu, se koncert opravdu skvěle povedl. Měli jsme po vystoupení výborný pocit.
Vybavíš si svoji vůbec první reakci, když ti byl koncept Kempů představen? Věřil si, že to bude tak úspěšný druh nového festivalu pro celou rodinu?
Z počátku jsem v tom neměl jasno a představit jsem si to neuměl. Později se vše vykrystalizovalo i s tím rozměrem, že každý budeme mít kromě samotného hraní koncertu svůj vlastní úkol. Hudební škola byla pro mne dobrým řešením a věděl jsem, že je to rovina, která mi bude sedět. Přeci jen už jsem v minulosti pár soukromých lekcí na kytaru dal a zejména vyučuji hudební software Cubase, takže jsem měl celkem ponětí, do čeho se pouštím. To, že se z Kempů stane nový druh festivalu, nikdo z nás předem netušil. Ono se to formovalo s každým dalším nápadem, který Kryštof Kemp jasně odstrkoval směrem vzhůru, ode všech známých festivalů.
Předpokládám, že velká část nápadů je z hlavy Richarda Krajča, nicméně mě zajímá, jak jste do příprav zasahovali vy – další členové kapely? Vedli jste debaty, co by mělo být a co naopak ne?
Základní představa a samotný nápad Kryštof Kempů byl od Richarda. My jsme to doplňovali o své podněty spíše po praktické stránce, aby věci fungovaly. Například, aby všichni kytaristi měli na čem sedět a aby byla připravena pro nás lektory hudební aparatura, včetně mikrofonních portů. Pokud budu hrát na kytaru a něco vysvětlovat, tak abych byl slyšet. Další rovinou bylo, že jsme potřebovali buďto zakoupit anebo zapůjčit hudební nástroje pro workshopy. Navrhl jsem oslovit mého kamaráda a majitele hudebních nástrojů Hudební svět v Ostravě Jana Petra Brauna. Ten byl nakonec tak hodný, že nám potřebné nástroje dokonce zapůjčil! To byla obrovská pomoc a podpora, kterou ještě vyšperkoval zapůjčením svého technika Tommyho Caytera. V praxi se ukázalo, že to bylo velice prozřetelné, protože v záplavě fanoušků jsme často nevěděli, kde nám hlava stojí. Díky moc vám oběma, chlapi!
V čem podle tebe spočívá hlavní úspěch Kryštof Kempů? Pochvalných recenzí z médií bylo skutečně hodně, fanoušci si také festival nemůžou vynachválit.
Kemp byl až maximálně otevřený právě směrem k fanouškům. Bylo jim umožněno se s námi fotit, chtít podpis, mluvit… Tedy otevřenost, lidskost, žádné hvězdné manýry, prostě jen normální kluci, kteří dělají to, co je baví a jsou za to velice rádi. Samozřejmě s tím úspěchem souvisel i pestrý a nápaditý program pro všechny generace od dětí až po starší ročníky. Všichni se bavili, našli si v programu to svoje a nikde jsem neslyšel názor, že by se někdo na Kryštof Kempu nudil. Přesně naopak.
Ukázalo se ale také, že úspěch se u nás příliš neodpouští. Nemrzí tě zbytečné útoky na vaši kapelu skrz zcela vyprodané Kempy, které jste si skutečně zcela sami zorganizovali?
Já se tomu jen směju. Řekl bych, že podobné útoky jsou směsicí neznalosti věci a závisti. Pokud člověk byl na Kempu, tak ví, jak vše probíhalo. Většinou kritizují lidé, kteří na Kempech vůbec nebyli, a tedy jejich názor nemá hodnotu.
Na Kempech jsi měl již zmíněné takzvané kytarové lekce. V čem spočívaly a pro koho byly určeny?
Učil jsem tři písničky, jmenovitě Atentát, Obchodníka s deštěm a Cestu. Jednalo se o vysvětlení a představení základních akordů potřebných pro hraní písniček. Cílem bylo oslovit pokud možno co největší počet lidí a pobavit je. Jsem rád, že se to povedlo a workshop se setkal s tak bouřlivým ohlasem.
Vybavíš si nějakou perličku z pohledu lektora?
Teď opravdu nevím. Sem tam se člověk přeřekne a jednou jsem byl stále výkladem u první písničky Atentátu a tu se ke mně naklonil Kuba (pozn.: bubeník) a říká: „Hele, ale hrajete už Obchodníka…“ (úsměv)
Co bys případným začátečníkům poradil? Máš nějakou radu, jak se s kytarou skamarádit?
To je čistě individuální. Buďto vás nástroj chytne a už nepustí anebo kytaru za pár dnů odložíte a už na ni nikdy nesáhnete. Můžete třeba najít štěstí u jiného nástroje anebo začnete hrát hokej a budete spokojení. Pokud vás ale kytara chytne, tak je potřeba vydržet, mít trpělivost a snahu. Vše dobré potřebuje čas a prostor.
Kempy pro vás byly určitě velmi náročné, přece jen jste trávili téměř víkend co víkend dva dny mezi fanoušky a kromě práce jste museli čelit také velkému množství žádostí o podpisy a fotografie. Neměl jsi občas už dost toho obrovského zájmu?
Někdy to bylo skutečně urputné, ale byl to náš nápad, takže jsme rádi vydrželi. Ten zájem fanoušků až překvapil, ale příjemně. Jsme rádi za takové skvělé příznivce!
Poznávají tě lidé i na ulici, když jdeš soukromě třeba do obchodu?
Pocházím a žiji v malé vesnici, takže tam mě zná opravdu téměř každý. V Ostravě se mi to taky sem tam stane, ale nic zásadního. Pokud mě někdo pozná, rád dám podpis anebo fotku. Nevidím v tom problém.
Také jste společně s fanoušky nocovali ve stanovém městečku. Řadíš se mezi kempaře? Vyrazil bys ty sám na takovou akci?
Když jsem byl mladší, jezdil jsem s partou pod stany, předtím jsem dokonce navštěvoval tábory. V pěkném letním počasí, kromě tohoto roku, rád ulehnu na zahradu pod širým nebem a společně se psem tak trávíme pěknou letní noc. Je to příjemné a všichni jsme spokojení, včetně pejska. (smích) Umím si tedy představit, že na podobnou akci typu Kryštof Kempu bych rád vyrazil.
Jak vypadaly tvé dny po Kempech? Jak jsi dobíjel baterky?
Odpočíval jsem buďto doma anebo v kouzelném prostředí Českého ráje, kde pracuje maminka mé manželky Kateřiny. Je to úžasný kout naší vlasti, velice rádi tam s rodinou jezdíme.
Opusťme téma Kempy a pojďme se vrátit trošku do historie. Jak ses vlastně ocitl v kapele Kryštof?
Ke kapele jsem se dostal přes inzerát. Bylo to někdy v roce 1998 anebo 1999. V té době jsem neměl vlastní kapelu a dal inzerát, že nabízím své kytarové služby. Ozval se mi basista Nikolaj a večer mi zavolal tehdy ještě neznámý Richard. Slovo dalo slovo, setkali jsme se na zkoušce. Klukům se líbilo, jak hraju na kytaru, vím, že jsem tam tehdy hrál nějakou sólo improvizaci a že byli unešení. Mně se líbily jejich písničky a taky Richardův přístup. Měl jsem konečně pocit, že je to člověk, který chce věci dotáhnout do konce a nezůstane pouze u řečí. Od tohoto bodu jsme se dali dohromady a přes určité potíže, které téměř vyústily v rozpad kapely, se štěstí nakonec přeci jen obrátilo směrem k nám. Bylo to osudné předání demosnímku panu Vladimíru Kočandrlemu, které zosnoval Aleš Juchelka. Nahrávka zaujala a po určitých postupech, jako je návštěva koncertu kapely vydavatelstvím, jsme dostali nabídku od firmy EMI na pět let spolupráce anebo tři dlouhohrající desky. Byli jsme šťastní a dodnes jsem moc vděčný za tuto příležitost i záchranu kapely v jednom.
Za dlouhé roky existence ušel Kryštof opravdu velký kus cesty. V současné době patříte mezi TOP české kapely a přiznejme si, že zcela zaslouženě. Dokážeš říct tři zásadní události, které považuješ za jakési dosavadní vrcholy?
Chrolonogicky vzato se jedná o první desku a zejména singl Lolitu, jež zaujala a kapela se písničkou dostala do éteru, tedy do širšího podvědomí posluchačů. To byl výborný start, který se povedl. Dále deska Rubikon, která se setkala s velkým ohlasem i na akademické půdě. Myslím, že jsme snad obdrželi až šest cen Andělů. A do třetice období po desce Inzerát. Myslím, že mnoho lidí si myslelo, že už to nemůže jít výše a nám se to, společně s americkou produkcí, povedlo.
A byl naopak někdy moment, kdy jsi měl sto chutí kapelu opustit? Kdy se, řekněme, nedařilo?
Od vydání první desky se dařilo čím dál více, čili zásadní období temna, téměř nenastalo. Tedy důvod opouštět kapelu opravdu nebyl.
V současné době je před vámi více jak roční koncertní pauza. Prozraď, co máš v plánu? Nebude se ti po tom koncertním marathonu stýskat?
Jsme s kapelou zvyklí, že jsme většinou o víkendech pryč. Od příštího roku tedy budeme doma a toho budou chtít naše manželky určitě plně využít! (smích) Určitě nás více zapojí do domácích prací a osobně doufám, že najdu spásu ve hraní se svou boční kapelou Made in 60´s. Kdyby ne, zavřu se do svého nového, právě budovaného, hudebního studia Taurus a budu dělat, že pracuju. (úsměv) Myslím tedy, že tu Kryštofí absenci nějak přežiju. Ale vážně… Samozřejmě se časem začne stýskat, ale máme všichni v kapele děti, dost aktivit, takže to uteče rychle a na podzim se znovu sejdeme na velkém halovém turné.
Za Kryštofem se ale dveře úplně nezavřou, jelikož na jaře se objeví na pultech nová deska. Cítíš z ní posun zase někam dál? Proslýchá se, že Inzerát bude pokořen a to zní dost lákavě.
Nová deska bude pestrá, ještě možná krapet veselejší a rychlejší, než předchozí Inzerát. Zazní na ní mnoho stylů i vlivů, od klasického popu a rocku přes balkánské rytmy. Myslím, že se posluchači můžou těšit na něco zajímavého i částečně opět nového. Pokud jste se sžili s tím, že Kryštof vždy přijde s něčím inovativním na českém hudebním poli, tak budete spokojeni.
Na závěr našeho rozhovoru musíme říct, že tohle je jen jeho první část, která se týkala kapely Kryštof. Ovšem během podzimu vznikne druhá část, jež poodkryje i tvé další hudební aktivity. Můžeš čtenáře nepatrně navnadit a nalákat je?
Určitě a rád. Mimo hlavní hraní v Kryštofu působím ve svém bočním projektu Made in 60´s, který je poctou hudbě 60. let. Dále se věnuji hudební produkci pro převážně mladé a nadějné pop-rockové skupiny. Tuto produkci v současnosti tvořím ve svém původním studiu, ale od příštího roku budu mít k dispozici své nové velké profesionální studio Taurus. Vždy byl můj sen mít vlastní hudební studio a díky mé práci si tento sen plním.
ČTĚTE TAKÉ:
Povídání s kytaristou Evženem Hofmannem: 2. díl – Made in 60´s aneb projekty a studio
Foto: Archív kapely Kryštof, Honza Pajdič